Bludné kruhy

Jestli někdy Mark Ruffalo podal perfektní a nejlepší výkon, tak právě zde. To bylo něco nepředstavitelného a naprosto úchvatné. Prostě tohle je život, naprosto přirozené a kardinálně civilního. Příběh o pádech, problémech a bezradnosti....prostě o těžkém životě. Ruffalo hraje naprosto bravůrně jedno dvojče otylé, schizofrenní, duševně nemocné a druhý je upravený štramák ztrhaný životem kvůli starání se o bratra. Chvála i jejich mladším já, což je taky skvělý výkon. Za mě rozhodně překvapení roku. Sledovat Ruffala je prostě zážitek, ty emoce umí tak přirozeně prodat až je divák cítí s ním. (24.08.2020)

Značně rozrušený ze sebe vysype pár duchovních pasáží a z „vlastní vůle“ (i kvůli hlasům v hlavě) si ve veřejné knihovně kdesi ve státě Connecticut léta páně 1990 usekne v zápěstí ruku. Úvodní scéna šestidílného seriálu Bludné kruhy plného zmaru, neštěstí a hlubokých traumat. Až v posledních letech doceněný herec Mark Ruffalo přesvědčivě uchopil rozdílné bratry: pečujícího Dominicka i jeho obtloustlé schizofrenní dvojče Thomase. Jakmile dotočil první scény, měl pauzu, během níž se snažil přibrat na váze. Podařilo se. Obdivuhodná dvojrole. Bolestivý „protest“ druhého jmenovaného se odehraje tři roky od doby, kdy si jejich máma nahmatala v prsu bulku, a vzápětí se dozvěděla, že rakovina metastázovala. Každý se nejen s touhle ztrátou vyrovnává po svém. A zdaleka nebude jedinou ztrátou. Vracíme se i do jejich (neméně složitého) dětství a dospívání. Tvůrci ukazují nehezké stránky rodiny, zdůrazňují detaily, které neměly opustit zdi domova. Knižní předlohu tvůrci zhutnili z 900 stran, výsledek platí za tzv. misery porn, tedy dílo, ve kterém se hrdinům dějí za každou cenu pouze špatné věci. Je to nesmírně soudržné a poutavé. Houstnoucí zoufalost a pochmurná nálada provází hrdiny na každém kroku. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. Láska vyrůstá z odpuštění. Co se bortí, je třeba opravit. Výborný Ruffalo, výborné finále. (19.02.2021)

Inak výborný seriál Bludné kruhy sa tak sústreďuje na výkon Marka Ruffala v hlavnej dvojúlohe, až zabudne dopovedať niektoré dejové linky a niektoré záležitosti tak v ňom idú do stratena. Jednotlivé epizódy sú vzácne vyrovnané, preto trochu zamrzí, že tá záverečná nie je najlepšia a divák si možno povie, že na neho ešte čaká siedma. Čaká nás viacero časových rovín, tragédie ako z Antiky, špičkoví herci a ťaživá atmosféra, čiže k dokonalosti veľa nechýbalo, len to, čo som spomínal. Aspoň mne, rozumiem ako päťhviezdičkovým, tak trojhviezdičkovým hodnoteniam. (28.11.2020)

Vynikající! Hulkovo druhé já oplývá nečekanou dávkou citu. Respektive z něj možná něco takového vždycky vyzařovalo a spíš mě tehdy překvapil ten Hulk, i když to byl vlastně taky celkem senzitivní chlapík. Bludné kruhy se krásně rozplynuly, zůstalo jen plné vědomí, zejména závěr byl pro mne po všech stránkách příjemným překvapením. (16.06.2020)

Mňa tento seriál neuchvátil, ako zvyšok tunajšej pospolitosti, pretože mne jeden super herecký výkon a zaujímavá talianska dejová linka na pobavenie nestačí. Páčilo sa mi ako seriál skončil, ako sa so všetkým vysporiadal, ako priniesol úľavu či zmierenie. Ale nudnejšie zobrazenie sledu tragédií som ešte nezažil. Možno to bolo práve tým, že tých bolestných udalostí tu bolo priveľa, že len málokto by uveril, že sa to deje v jednej rodine alebo jednému človeku. Na takúto komornú drámu by stačil aj celovečerný film a vtedy by to možno bolo aj na Oscara. Pretože napriek tomu, že niektorí užívatelia už Ruffalovi odovzdávajú zlatú sošku, zabúdajú na to, že Oscary sa za seriály neodovzdávajú. (23.08.2020)