VOD (3)
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (182)
Kdyby ten závěr nevyzněl tak nějak do prázdna a já neměl pocit, že je to useknuté tak v půlce, tak bych tomu filmu dal i 100 %. Takhle jenom 90 %, ale tohle je jeden z těch filmů, které mě prostě strhnou, když se na ně divám, a to hlavně svou hudební stránkou. Ta je prostě úchvatná a já jsem nadšený. ()
Ať si říká Jiří Suchý, co chce. On se svým filmem může být nespokojen a tvrdit, že být po jeho, bylo by to ještě lepší.Já jsem s filmem spokojen velmi, a to nejenom s písničkami a klauniádami S+Š. Věty jako "V této ožehavé chvíli vás, pane ministře, žádám, abyste přestal hrát vrabčáka" nebo "Vojíne Huberte, dnes v noci obklíčíte kasárna" nebo "Slibuju, že se budu chovat tak, jak si to moje vlast asi představuje" jsou prostě dokonalé... ()
Film pro pamětníky. V té době měl určitě velkou hodnotu a je v něm pořád vidět lidskost, ale ne zas tolik, aby byl i dnes aktuální. Když si vezmu Westside Story (1961), na který i tenhle film odkazuje - to je jinej level. Tady není ani příběh, je to spíše pěkný nápad a několik písniček. 130 minut je přespříliš, natahujou a ke konci ještě opakujou Terezu. Jo, ty písničky jsou pořád dobrý, ale tenhle film už nikoli. ()
"Pane ministře, vyzývám vás, abyste v této vážné chvíli přestal hrát Vrabčáka!" Kdyby tisíc klarinetů má na naši zeměpisnou šířku a délku hodně nezvyklý styl - jakoby neplánovaný, spontánní, plný nenápadných vizuálních vtipů, které spočívají v pohybech nebo výrazech a proto mě už několikrát napadlo, že by se možná víc líbil Indům nebo Francouzům než Čechům. Já jsem výrazová tanečnice a zároveň jsem i dost sluchově zaměřená a možná proto je tenhle muzikál přesně pro mě. Obdivuju Suchého a Šlitra za to, že se nebáli, že je někdo bude považovat za dětinské či praštěné a prostě dělali, co je bavilo. Takže - hvězdy nehvězdy, šedesátá léta nešedesátá léta, Gott Negott, to pro mě není důležité, já tenhle film miluju. Je to vyvážená kombinace vážného poselství a klidných scén se slušnou řádkou vtipných hlášek a obrovským množstvím ... hraní si. Z většiny scén mám pocit, že si všichni natáčení užívali a spontánně si hráli. Jak se zvukem, tak s pohyby. To je pro mě k nezaplacení. Takže i když film vlastně skončí špatně, stejně si z něj vždycky odnáším úžasný optimismus a radost z tvorby. ()
Z hudebního hlediska se koná o naprosto dokonalé dílo. Je mi sice pouze dvacet let, ale považuji se za muzikanta a tahle tvorba, tento písňový trend šedesátých let, v podobě bigbandových aranží a jemných návratů ke swingu má něco do sebe a stoprocentně celé období masově ovlivnil Šlitr, jež je autorem doprovodu, patří mu za to velký potlesk a na míle za sebou nechává současnou populární hudební tvorbu. A přes svůj útlý věk, jaký by se mohl zdát při posuzování tohoto snímku a jeho hudební stránky, plesám nad těmito starými šlágry! Námět Klarinetů je v podstatě originální, celková mylšenka opravdu velice zajímavá. Teď si nejsem jistý, jak to bylo s trezorem, vzheldem k tomu, jak se film místy chová - celkem odvážně z mého pohledu na tu dobu (i když polovina 60. lete byla prý uvolněnější). Ale jako celku tomu ještě malinko chybí.. Ovšemže to však bude vždy klasika klasik a to výborná! ()
Galerie (17)
Zajímavosti (30)
- Písničku "Kapitáne, kam s tou lodí" měl původně zpívat její autor hudby Jiří Šlitr. Jemu se ale nelíbila, protože byla krátká. Pak jí navrhnul Pavlíně Filipovské, která díky ní měla jako řadová schovanka ve filmu sólo. (Willy Kufalt)
- Po natáčení Waldemar Matuška a Eva Pilarová dostali téměř roční zákaz umělecké činnosti. Důvodem byla fáma o tom, jak z balkóna Karlových Varů močili na delegaci a Karel Gott do toho zpíval "Tam kde šumí proud" a Waldemar Matuška "A cáká, á cáká...". (Willy Kufalt)
- O práci se svou tehdejší manželkou Janou Brejchovou (televizní režisérka) řekl Vlastimil Brodský (plukovník Korund) později toto: "Pro mě to byla komplikace, myslím, že ani pro mou bývalou manželku to nebyla výhoda. Když jsme začali natáčet, přišel po pár dnech režisér Ján Roháč a velice upřímně nám řekl: 'Takhle blbě hrát jsem vás ještě neviděl.' Herectví je opravdu striptýz duše. Chcete-li být dobrý, musíte čerpat ze všeho, co v sobě máte. Nic nemůžete obejít, ani to negativní a zavrženíhodný, nejde to vynechat. A když hraju vedle své ženy, do které jsem zamilovaný, a přeju si, aby ona byla zamilovaná do mě, jak to mám udělat? Jak mám dobře hrát a brát i z toho, co nechci, aby viděla? To je přece střet zájmů." (NIRO)
Reklama