Kdyby tisíc klarinetů

Geniální. S+Š jsou už po generace vnímáni spíše jako nositelé kultivovaného, inteligentního, jemného humoru, tady ale prokazují, že byli baviči světových/hollywoodských/broadwayských parametrů. Vyznamenal se i režisér Roháč, atmosféra tohoto filmu je nakažlivě pozitivní a optimistická. O něčem takovém se soudobé české kinematografii může tak leda zdát. Jedna dolů za stopážovou neuměřenost. (02.09.2020)

Kdyby ten závěr nevyzněl tak nějak do prázdna a já neměl pocit, že je to useknuté tak v půlce, tak bych tomu filmu dal i 100 %. Takhle jenom 90 %, ale tohle je jeden z těch filmů, které mě prostě strhnou, když se na ně divám, a to hlavně svou hudební stránkou. Ta je prostě úchvatná a já jsem nadšený. (15.12.2015)

Film jsem teď viděla podruhé a i když mě baví všechny písně, které ve filmu zazní, tak příběhově je to velice slabé. I tak ale věřím že na tehdejší doby to bylo něco pozitivního a jiného. Navíc všechny oblíbené pěvecké hvězdy na stříbrném plátně, to musela být pastva pro oči i pro uši. Není to zlý muzikál, to ne, písněmi je to přemrštěné, ale příběhově opravdu hodně slabé a málo promyšlené. (06.11.2020)

Několik hudebních skvostů, krásná choreografie tanečních čísel. Hned úvodní píseň je vynikající. Nechápu, proč třikrát Tereza. Tonda Šůrů dostal po delší době větší prostor a podává bravurní výkon. Slabé stránky filmu: Brodský, parta generálů pod vedením Vostřela, ministr války Růžek, Šmída ve vaně. Zednářská symbolika: 29:31; 1:12:53 – převrácený kříž; 40:42 – černobílá šachovnice; 1:15:05 – Lohninský – parodie na skrytou ruku; 1:27:33 – Gott – nějaký druh skryté ruky + ruka na srdci; 1:40:58 – Šlitr – devil horns. Mezi řádky opus na neexistující zeměkouli: „Měli jsme kdysi míč omalovaný pestře…  A míč udělal hopla a náhle zmizel. Nastalo vzrušení, rozběhli jsme se krajem. V nejasném tušení, že tu hru nedohrajem. Po míči ani stopy, nikdo z nás nepochopí, kam náhle zmizel… Prolezli jsme všechny světa strouhy a nikdo neví kolik je v nás touhy, ten míč vrátit do hry zpět. Chcem najít každopádně ten míč, co tak zrádně a náhle zmizel. Kde je ten míč? Kde je ten míč? Kde je ten míč…“; 3 x 6: „Jsou to TŘI háčky. Během programu ŠESTkrát propagovat limonádu Super.“ Propaganda gravitace: „Padání začíná přitažlivostí.“ „Písničku jsme věnovali dívce s mohutnou gravitací.“ „Stačilo trošku gravitace a špetka neandertálského rozumu.“ Přísahání: Vostřel: „Přísahej!“ Hrabánek: „Přísahám, že nic nevykecám.“ + bow sign. Hlášky: „Žádnou politiku, všechno v mezích slušnosti.“ „Jsme nezávislá televizní stanice.“ Nej hláška: „Nejdřív si to musím vodškrtnout, poněvadž pak bych na to neviděl.“ (10.04.2023)

Filmový přepis muzikálu Kdyby tisíc klarinetů je prapodivným pomníkem jedné etapy českého hudebního divadla. Na počátku byla inscenace Divadla Na Zábradlí ze sezóny 1958/9, po té fenomén SeMaForu a výsledkem se stalo černobílé širokoúhlé pacifistické pásmo, které u nás prohrálo v konkurenci s barevnými a srozumitelnějšími Starci na chmelu a v některých zemích bylo dokonce zamítnuto do širší distribuce. Fenomén se z filmu stal až při obnoveném uvedení za normalizace. V čem je tedy problém? Naivní zapracování rádoby nezávislé televize (stejné médium se ve filmech řešilo už před válkou a už tehdy mnohem inovativněji), zejména parodické scény se Šmídou i s celým ministerstvem války jsou jak vystřižené z jiným šedesátkových počinů (Bílá paní, Konec agenta W4C nebo Šíleně smutná princezna). Zatímco na divadle Zuzanu hrála zralá Ljuba Hermanová, ve filmu máme tutéž roli věřit sexy Brejchové, což taky drhne. Takže zůstává besídka semaforských populárů, která funguje jako náhodný jukebox a formát celovečerního filmu vrací nejméně o tři čtyři dekády zpět. (26.02.2009)