Kdyby tisíc klarinetů

„Víš, co je zvěd?“ - „Vim! Zvěd je ten, co donáší!“ - „Správně.“ - „Ano! Zrovna minulej tejden kluci jednomu nabili hubu.“ - „Správně…tak to budeš dělat ty.“ Překvapuje mě, že něco takového rozsahu (cca 130 minut) dostala na starost režisérská dvojka, která předtím točila jen krátkometrážní filmy. A ona nezkušenost s dlouhou stopáží se asi projevila, protože si pánové zjevně ukousli příliš velký krajíc. A také si pod pojmem muzikál představovali zřejmě něco jiného než já. Tím spíš, že cca 90 (!) minut chybějící pohybovou choreografii nahrazují jen nepřirozené úsměvy a mnohdy až umělý smích. Ale příliš to nefunguje ani jako čistě hudební film. Nemyslím tím hudbu (S. + Š. si klidně poslechnu) jako spíš fakt, že se tu prakticky nic neděje a hudební scénky jakoby ani neměly žádnou návaznost (jejich slepování se příliš nedaří). Počáteční humor je fajn (než se začne vytrácet) a v rámci žánru film opravdu začne fungovat, jenže to až cca posledních 30 min. Mezitím se však chvílemi dostavuje lehká nuda. Snad Bach promine, dám slabý průměr. (04.10.2020)

Umlknou-li na tom nejméně pravděpodobném místě zbraně a rozezní-li se tam hudba co řeč, která spojuje každého s každým, jediný pohled do záře toho míru probarví vše, co tam odehrává, rajsky. Zatímco však ti, kteří jsou lásce otevřeni, citliví k životu a vážní ve všem osudovém, radostně rozšiřují jas kolem sebe, utěšují bezprostředně i na dálku a polidšťují i to, co o život člověka usilovalo, ti světsky prozíraví hledají podloudně cesty, jak se do té cizí radosti vpít (lží reklam a peněz) a kořistit, a ti, jimž nezbývá nic než nicota, to zlé a hlučné málo roztřásají všude okolo. Ráj je tak stále podrýván i ostřelován, ale potud, pokud sám v sebe nepřestane věřit, popluje na svých vlnách dál. Snad takové je poselství semaforské alegorie, která v sobě spojuje existenciální drama v novovlnné adjustaci s velkolepou a nevšední revue. Dlouhá léta jsem si ji skládal z ojediněle postřehnutých ukázek a klipů, a když jsem později vstupoval do tohoto nekompromisně odzbrojeného areálu, zahřála mě celá ta křehká pospolitost skoro stejně silně jako má modrá knížka. – Již ve svých starších komentářích na tomto fóru jsem se, myslím, vyznával ze své lásky a úcty k Jiřímu Suchému, jeho humoru a obrazotvornosti i řeči, a budu se tedy opakovat, když to znovu připomenu: ovšem nelze nepřipomenout způsob, jakým se (s Jiřím Šlitrem) zachytil v tomto filmu, protože jej dokonale vystihuje – sebeironický, nepatetický, bdělý, oslnivý i nenápadný parašutista – v pádu i v letu, vždy hotov k sobě někoho přibrat. Od dětství mě tato otevřenost uchvacovala a svým způsobem i iniciovala – a přirozeně i přispěla k mému pacifismu. (22.02.2024)

Dlouhé pásmo estrádních čísel, jejichž integrace do vyprávění je ještě bídnější než tomu u muzikálů bývá. Písně největších hvězd československé popmusic 60. let, sekané bez kdovíjaké logiky jedna za druhou, přehlušují nejen nicotnou zápletku, ale také obě hlásaná hesla, která tvoří myšlenkový základ filmu: "Co Čech, to muzikant" a "Make Music, Not War." Klarinety dnes neobstojí ani jako muzikál, ani jako satirická pohádka, nanejvýš jako na filmový pás zakonzervovaný kabaret, do něhož zavítalo neobyčejné množství známých tváří. 55% (14.03.2013)

Co k tomuto muzikálu říci? Určitě promarněná příležitost. Semafor v roce 1964 sice už většinu svých původních pěveckých hvězd na divadelní scéně neměl, ale ve filmu učinkují všichni. Zároveň v té době již byl semaforský styl a repertoár vybroušený a bohatý, takže přeci mohl vzniknout Ten Muzikál, který by ojedinělý fenomén generačního divadla zúročil. Stalo se? No, nestalo, ostatně ani od Osvobozených nemáme žádný film, který by byl na 90-100%. Takhle se ve snímku proplétá zábavný, ale nepříliš silný motiv proměny zbraní na hudební nástroje s přípravou televizní šou a celý děj vyznívá jako záminka pro pěvecká vystoupení. Jakožto antimilitární satira je nesmírně krotký, srovnejme si to třeba s Dr. Divnoláskou, který byl natočen ve stejné době. A tak vznikla místo muzikálu spíš solidní estráda s rámcovým příběhem. Naštěstí ty písníčky jsou pořád pěkné a zpěváci jsou ve filmu mladí a jiskřiví, takže na celek se rozhodně stojí za to koukat. 74% je docela přiměřených. (18.01.2008)

Muzikály si moje srdce nikdy moc nezískaly, ale i přes to jsem si doplnil vzdělaní o klasický český muzikál. Hudba Suchého a Šlitra mi nevadí, některé písničky se mi i docela líbí. Takže to docela vypadalo nadějně Ale zklamalo. A to hlavně kvůli jednoduchému příběhu. Až moc jednoduchému. Zápletka je prostá a ještě nevím proč by se na ni měl dívat něco přes dvě hodiny. Pak už i békání všech ostatních umělců bylo moc dlouhé. Prostě střihač mohl v pohodě hoďku zpěvů a ,,vtipných" keců a skečů ustřihnout. Možná kdybych se narodil o něco déle a oblíbil si tenhle skalní film Suchého a Šlitra, držel bych se ho zuby nehty. Ale takhle mi to prostě přišlo moc zdlouhavé, takže 60% (24.06.2014)