Podzemka

Příjemné překvapení od Bessona, sbírka hodně francouzských herců v jednom filmu a nečekaně dobré vyprávění o existencích v metru. Fascinovala mě velikost francouzského metra (u nás by to asi moc natáčet nešlo). Konec je dost dramatický oproti lehce vtipnému příběhu, ale Konec je to s velkým Ká. Jean Reno byl s těmi jeho vlasy a hůlkami BEST !!! (14.09.2008)

Podzemka by se dalo pojmout jako učebnicový příklad francouzského neobaroka ve filmu, jelikož jsou zde patrné takřka všechny charakteristické rysy tohoto uměleckého hnutí. Film působí jako jeden dlouhý a velice barevný klip, ve kterém se nám představují bizarní postavičky, které nejdou pro nějaké to ostřejší slovo či náznaky násilí daleko, přičemž je celý děj podle názvu situován do metra, které vytváří prazvláštní atmosféru spletitého bludiště, ve kterém se míjí rozličné postavy, aby zde byly navzájem konfrontovány, a to vše s podmanivou hudební stránkou. Zkrátka solidně natočený a svižný film, který mohu vřele doporučit dál. (24.08.2015)

Zazie z poloviny osmdesátek přišla o barvy, ale nepřišla o zvuky. A tahle je skutečně v metru. V jeho tunelech žijí zvláštní lidé, kteří mají tu společnou vlastnost, že se nově příchozích na nic nevyptávají. Svoboda jsem, svobodu chci, svobodu dávám. Jen kdyby v tom filmu nebyl Lambert, navíc je blonďatý, takže vypadá ještě hůř, než obvykle, což by vadilo mnohem méně, než fakt, že hraje mnohem hůř, než obvykle. (06.11.2022)

Celkom príjemné. Postavy sú zaujímavé, rovnako ako Bessonova réžia, a vizuál je super, ale ani to nezakryje fakt, že ten príbeh je skrátka strašne slabučký a ako taký, jednoducho nedokáže vyvolať žiadne emócie. A nezachráni to ani mimozemšťan Lambert, krásna Isabelle, ani Reno a ostatní. Bezprostredne po pozretí ma napadlo, že neviem o čom to bolo, resp. na čo to celé bolo dobré. Kult? No neviem. (09.06.2012)

Filmová metra jsou opravdu zvláštní. Všude je otevřeno, všude se svítí a na těch důležitých místech nikdy nikdo není, takže se můžete vesele pohybovat kde chcete. Ono to možná s realitou nemá moc společného, ale jako filmová fikce oslavující svobodu a nezávislost to nevyznívá špatně. Isabelle jsem dosud viděl jen ve dvou filmech, v obou působila jako profesionální plačka, žena, která nezná úsměv. Konečně jsem jí taky viděl v té živější poloze a v naprosto geniální scéně (nóbl večeře). Co je ale hlavní, Isabelle je neskutečně zajímavá žena a vlastně i herečka. A nemyslím to jen jako metaforu ke slovu krásná (i když s Irokézem je neskutečně sexy). Co říci k filmu? Jako celek nic moc, jako sled různě zajímavých, kvalitních a zábavných scének to docela jde. Místy je to zábavné, místy je to dojemné, místy hrozně oduševnělé a nakopávající, místy ale taky trochu zmatené, nudné a nezáživné. O logice věci nemluvě (všichni ho hledají, ale on se svobodně pohybuje po metru s odbarvenými vlasy, ve výrazném županokabátě a se slunečníma brýlema a výrazným ksichtem Christophera Lamberta, nápadnější už být nemůže). Kapitolou samou o sobě je hudba, která je výborná a u některých scén vás až napadne, že byly točeny jen kvůli ní. A Jean Reno jako bubeník (který se, na rozdíl od jiných filmových bubeníků, alespoň snažil trefovat do hudby) je fakt k pousmání. Určitě si to někdy pustím znovu, ale asi budu občas přetáčet. (11.12.2013)