Vojna a mír II
Vojna i mir II: Nataša Rostova
War and Peace: Part II
Vojna a mier: Nataša Rostovová
Obsahy(1)
Na svém prvním velkém plese se Nataša Rostovová seznámila s knížetem Andrejem Bolkonským. Zamilovali se do sebe a kníže Andrej přijíždí do domu Rostovových žádat o ruku mladé hraběnky. Získal svolení, ale z celé řady důvodů byla svatba odložena o rok. Nedlouho před vypršením stanoveného termínu uzavření sňatku se v salónu Elen Bezuchovové přiznává její bratr Anatol Kuragin k zoufalé lásce k Nataše. Nataše se rozhodne s Anatolem uprchnout. Uprchlíci jsou však včas zastaveni. Kníže Andrej ruší dohodu a vrací Nataše její dopisy i portrét.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Přiznám se, že si s hodnocením nejsem jistý. Druhý díl se zaměřuje nejvíce na Natašu, z čehož podle očekávání vyplynula romantická dějová linie. Knihu jsem nečetl, ale co o ní vím, tak v druhém díle bylo podstatně více války, než je zde ve filmu. Navíc představitelka Nataši se snaží, nutno dodat marně, vyrovnat Audrey Hepburn, která si stejnou roli zahrála v americké verzi. To vše nahrává čtyřem hvězdám. Ovšem na druhou stranu, nezměnila se technická kvalita - u minulého dílu jsem zapomněl pochválit zobrazení děje z několika úhlů zároveň - v jednu chvíli slyšíme jak Natašu, tak Bolkonského. Líbila se mi kamera, vypíchnu konkrétně sekvenci na bále. Nataša též vynahrazuje romantiku pro určitou skupinu, mezi kterou bych se rád počítal, filozofickými úvahami. Souhlasím i s do dnešního dne jediným komentářem DaViDa´82: nevěřil jsem, že by nedostatek bitev nebyl deficit. Jako obvykle jsem se mýlil, tentokrát jsou ty dialogové scény, o kterých jsem prohlásil, že jsou sice dějotvorné, ale nijak závratný zážitek nezanechají, mnohem, mnohem lepší. Tentokrát mě naštěstí zaujal závěr vzhledem k pochopení jej a navíc nám bylo ukázáno, že se mám ve třetím díle na co těšit. Ovšem mezi Bolkonského požádáním o ruku a závěrem samotným ne všechny momenty dokáží nějak plnohodnotně zabavit. Co se tedy hodnocení týče, pět hvězd mi opravdu přijde až moc, ale... čtyři hvězdy zase málo. Nakonec se jazýček vah přiklonil díky oné technické kvalitě k lepšímu hodnocení, ale vězte, že těchto pět hvězd je asi nejslabších, jaké jsem kdy zde udělil. Při prvním filmu jsem známkoval pětaosmdesáti procenty, ale pokud oba díly porovnám, ten první mi vychází z duelu vítězně. ()
Druhý díl je spíš o srdci nežli o dějinách, ovšem zůstává stejně působivý - s překrásnými, promyšlenými záběry kamery. ()
Redukce voice-overů a velkoleposti a soustředění na postavy vytváří koherentnější a působivější celek. Působivější právě díky komornosti a koncepnějšímu a účelnější používánímu jak split-screenů apod. tak i prolínání hledisek a přenášení fokalizace z postavy na postavu. Dokonce i zmíněné vnitřní monology, zbytečně zahlcující díl první, jakoby nebyly jen otravnou doslovností (vynucovanou asi do jisté míry kulturní politikou SSSR), ale něčím jako nejasným a neuskutečněným dialogem mezi postavami. ()
Druhý díl, ve kterém na frontu vůbec nezavítáme, je naštěstí díky kratší stopáži snesitelnější, než první a díky tomu, že se zaměřuje na postavu Nataši Rostovové i soudržnější a méně epizodický. A jde v podstatě do romantiky. Bondarčuk si opět hraje s kamerou, ale u některých vychytávek jsem jaksi postrádal smysl a jejich účel. Nicméně třetí díl vypadá hodně dobře. ()
Druhý díl je víc vztahový a vzhledem k osobě hlavní postavy vyzněním jaksi celkově „ženštější“ (emocionálnější, vrtošivější?), ale jinak platí totéž, co u prvního. Fascinuje mě, kolik se tu objevuje nečekaně moderních postupů – všechny ty přerývané střihy jak z Bezstarostné jízdy, neobvyklé obrazové filtry, promyšlená práce se zvukem (kapky!). Ženě zase prý některé pasáže připomínaly Lynche. To jsou věci. ()
Ušlechtilost této telenovely nám ubírá možnost vcítění se do vztahů. Navíc je nemilé, že v tomto díle naplno jede knižní, ve filmu tak nefunkční princip mluvících duší. Z dobrých stránek se opět musí zmínit nadčasově vykutálená kamera a podivně zábavný střih. A jak ti Rusové dovedli pracovat se zvířaty. ()
V tomto druhom dieli nie je žiadna vojna ani mier, iba ľúbostný pribeh. Ale aj taký bál veľkoleposťou nezaostáva za bitkou troch armád. Kamera nachádza výnimočné pohľady, nájazdy počas tanca a rozmazáva obraz od sĺz ľudských alebo vlčích. Nataša v podaní Ľudmily predvádza zvláštne herectvo v štýle Nastenky, ale spolu so starým českým dabingom to patri k tejto kategórii filmov. ()
Scéna z prvního Natašina bálu patří k těm nejkrásnějším davovým scénám, jaké jsem zatím měla možnost vidět- nádhera. ()
Tento díl byl pro mne velké zklamání. Rozvleklé a dosti v náznacích (z lovecké scény na venkově opravdu nejsou patrné všechny vztahy postav). Natašiny vnitřní monology, náhle vzplanutí pro Andreje, pak pro Kuragina, který není ani pořádně představen, intriky si máme domyslet. Pokus o sebevraždu taktně zamlčen. Při této stopáži jsem se těšila na nejzajímavější část románu a při srovnání s rozhlasovou adaptací (kratší) to neobstojí. Při adaptaci románu chci radši epiku než lyriku. ()
Skvelá dráma, ktorá znázorňuje hlavne ten "mier" a "vojnu" duše mladej naivnej Nataše Rostovovej. Geniálne natočené, perfektne ozvučené a veľmi obstojne aj zahrané. Teším sa na bitku pri Borodinu! ()
Druhý díl celé série se od války výrazně odklání a využívá ji jen jako pozadí. Zaměřuje se na ruskou šlechtu, jednotlivé vztahy a lásky. Překvapilo mě, jak moc se od prvního dílu liší. Vztahy Nataše jsou spíše jako z romantického filmu (což je ovšem krajní zjednodušení). Paradoxně funguje lépe než díl první, je ucelenější a mnohem více drží pohromadě. Díky tomu si vysloužil o hvězdu více než jednička. ()
V tomto díle už jsem se neztratil (mezitím jsem začal číst samotnou knihu), zato zde však chybí ona vojna (místo je tu jen pro klidné a snobské pasáže a ukázky nádherné ruské krajiny). Přesto je to natočeno tak, aby to ani na chvíli nenudilo. ()
[3,5*] "Неужели так никто не подойдёт ко мне? Неужели меня не заметят?" Výborná druhá časť veľkolepej historickej epopeje, v ktorej jedinej sa nebojuje. Namiesto vojny sa venuje mierovým záležitostiam ako sú umenie a láska. V tej prvej oblasti, oblasti umenia, sa zúčastníme honosného bálu, na ktorom Nataša predvedie svoj prvý spoločenský tanec (veľmi pôsobivo stvárnený), v krásnej scéne v drevenom zrube si vypočujeme balalajku a ruskú ľudovú pieseň (strýko s gitarou), na ktorú Nataša veľmi temperamentne zatancuje (hoci bola vychovávaná na francúzskom dvore) a napokon navštívime divadlo s operným predstavením. Druhá oblasť je oblasť lásky, a to lásky nesmierne vášnivej, až zničujúcej. Jej protagonistkou je opäť "šialená" Nataša, tentokrát šialene zaľúbená (a to hneď dvakrát). Jej postavu, výborne zahranú pôvabnou Ljudmilou Saveljevou, som v tejto časti konečne zobral na milosť (v prvej časti mi neskutočne liezla na nervy) a dokonca ma až uchvacovali všetky tie rôzne prejavy emócii, ktoré sa zračili na jej tvári (ako spaľujúca vášeň. či zúfalstvo). Opäť je to obrazovo pôsobivé, najmä čo sa týka stvárnenia emócii a konečne tu vyniknú aj živé dialógy (namiesto vznešených rečí), ktoré sa v ruštine aj výborne počúvajú. ()
Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí. ()
Film se promítal v českých kinech pod oficiálním distribučním názvem Vojna a mír - Nataša Rostovová. ()
Trošku zklamání. U díla tohoto rozsahu jsem čekal vzestupnou tendenci ale po Alexandru Bolkonském je Nataša Rostovová tak trochu krok zpět. Samozřejmě výpravnost a jakousi historickou pompéznost tomu stále nelze upřít. Nicméně hrdinka okolo které se druhý díl ságy celý točí, mi přijde jako naivní husička z druhého stupně sibiřské, pomocné třídy základní školy. Předlohu jsem nečetl takže nevím do jaké míry je to Tolstého rukopis či záměr nebo úmysl tvůrců ale tato hrdinka mi byla neskutečně protivná. Právě proto i škoda že je to hlavně o ní a děj není o něco všestrannější jak tomu bylo v první části této ságy. Jinak ostatní parametry tohoto díla jsou stále na vysoké úrovni. Kamera, kostýmy, exteriéry, interiéry i nastínění historického období a tehdejších společenských poměrů jsou velmi dobré. Doufám že třetí pokračování "Rok 1812" půjde ve šlépějích úvodního snímku a dočkám se ještě komornějšího a epochálnějšího vyprávění. 3,5* za 74% ()
Tenhle díl je tak nějak nejvíc při zemi, není v něm žádná bitva ani ohromné scény a moc mě to nebavilo. ()
Druhý diel Bondarčukovej Vojny a mieru hneď na začiatku oznamuje, že medzi Ruskom a Francúzskom bol uzatvorený mier a že tento diel teda nebude o tisíc-hlavých armádach a mohutných bojoch, ale zameria sa na komorné scény a príbeh v pozadí. Dej je zozačiatku odľahčenejší, atmosféra je príjemnejšia ako v prvom diely a dianie je najmä romantickejšie - zamerané na vzťah Bolkonského z prvého dielu a Nataše Rostovovej, ktorá sa v prvom diely párkrát mihla. Ako sa ale dej vyvíja, tak postupne temnie a ukáže, že ak aj nie je vojna, tak ľudia si už problémy v živote dokážu vytvoriť aj sami svojou prehnanou emocionálnosťou a nepremýšľavosťou. Tomu všetkému pomáha výborná kamera, hudba a najmä perfektné herecké výkony všetkých postáv. Príbeh sa teda z počiatočnej príjemnej romantiky zmení na realitu šľachtických a mladíckych intríg a nerozumnosti, aby v závere vyústil do nového a už väčšieho celonárodného problému - Napoleonovho vpádu do Ruska. ()
Druhé pokračovanie sa nesie skôr v duchu dvorskej romantiky, a miesto veľkolepých bojových scenérií sa pohybujeme v prostredí bálov, poľovačiek a iných šľachtických kratochvíľ. Z vizuálneho hľadiska je to však stále bomba, a opäť, kamera predvádza naozaj excelentnú prácu. 60%. ()
Přes jisté nepopiratelné kvality (kostými, záběrování) je celkový dojem velmi negativní. Nejde přitom o to, že zde nemáme oproti prvnímu dílu žádné bitevní sekvence, nýbrž je vyprávěno vztahové drama z života ruské smetánky plné různých vzplanutí, pádů a otoček. <Takto bych to popsal, kdybych psal synopsy pro distributora a chtěl potencionální diváky k filmu nalákat. Reálně je to však otravná telenovela, kde je takřka nemožné uchopit, proč se do sebe postavy zamilovávají. Jak bych mohl být vnořen do postav a jejich prožitků, když jim nerozumím? Proč by mě pak mělo dění ve filmu vůbec zajímat? Proč by mě měly zajímat postavy, když jsou v lepším případě nudné a strnulé a v tom horším vyloženě otravné (-což je případ protagonistky Nataši Rostovové): Na začátku nám Nasťa ve své vnitřní rozmluvě sdělí, že je chytrá, hezká, milá a oduševnělá, ale že ji nikdo pořádně nerozumí. Ve skutečnosti je to jen malá, naivní, netrpělivá, citově labilní, ruská dylinka, která si myslí, že má bůhvíjak velkou duši. Osobně mi nevadí nesympatické charaktery, protože i ty mají v příbězích své místo. Vadí mi, když se mi tvůrce snaží vnutit, že bych měl sympatizovat s postavou, která naprosto není taková půvabná, jakou se mi ji snaží autor vnutit, přičemž očekává, že s ní budu prožívat radosti i smutky... Nyní tahle 16 letá Nasťa vkráčí na svůj první ples, kde si stoupne a záhy pláče, protože nikdo nepožádal o tanec. Učiní tak až takřka 40 letý muž v uniformě, Andrej, protože mu to navrhne jeho přítel Pierre. Andrej a Nataša se do sebe bezhlavě zamilují, protože... Protože si zatančili? Druhý den Andrej vykládá Pierrovi, jak je Nasťa vzácná, že to je osud, že nikdy nic takového necítil, že je to silnější než on... Prostě afektovaný kecy. Kolik že mu je? Absurdní, podle mě chce jenom odpanit šestnácku, úchylák. Zdá se, že to je problém však mužů, kteří na Nasťu byť jen koutkem oka pohlédnou nebo jsou svědky toho, jak tančí, protože v jejím tanci se "odráží všechny ruské duše." Mám se z toho nadutýho patosu zeblít hned teď? Pierre teda dodá Andrejovi sebedůvěru, řekne mu, že ví, že ho Nasťa miluje a že by si ji měl vzít. Než se tak ale stane, tak ji pár neděl nechává čekat, což Nasťa nese hrozně těžko a divák tak musí poslouchat její úpění a sledovat, jak brečí v posteli a chodí po domě. Když se Andrej vrátí, navrhne sňatek, ale až za rok, protože jeho otec nechce, aby se hrnul do sňatku s holčičkou (vidět tuto konfrontaci by bylo zajímavější). Zamilovaní si tedy dávají tajnou úmluvu, že se za rok vezmou, pokud se holka během té doby nerozhodne jinak. Pro Nasťu je však vidina čekání vidinou muk, ale slíbí, že počká. Andrej tímto prakticky mizí z filmu (na wikipedii jsem se dočetl, že prý během té doby cestuje po Evropě). Pozornost se teď upíná k Pierrovi, který prochází sídlem a vypravěč nám přeříká jeho pocity - zdá se, že Pierre není spokojen s životem, který se mu nabízí a že pravý život tkví v něčem jiném než v ženách, vínem, lovu, dostihy, ctižádostivosti či zákonodárstvím. Všichni se prý snaží jen zachránit před životem nebo ho nevidět v jeho hrůze, ale on se z toho klamu hodlá potom vymotat. Potom až bude mít víc času... Vypravěč dodá, že to "potom" ale nikdy nepřišlo. Přesouváme se tedy zpět k Nastě, která je u strýčka, který pořádá lov na vlky. Poté si všichni zahrají a zatancuji. Nasťa opět všechny okouzlí svým tancem a vypravěč nám předkládá poetiku, která opěvuje natašu i vše ruské: „Kde, jak a kdy vsála do sebe nefalšovaného ducha ruského ovzduší tato malá hraběnka, vychovaná francouzskou emigrantkou v sametu a hedvábí? Odkud má tak přirozený smysl pro pohyb? Vždyť duch, kterým její bytost žije, pohyby, jimiž se vyjadřuje, jsou čistě ruské a právě takové, jaké od ní strýček očekával. Jak to, že pochopila všechno to, co bylo v Anisje, i v jejím otci, matce? V každém ruském člověku?“ Pak pro změnu Nasťa mudruje o reinkarnaci a věčnosti duše, ačkoliv jsem si nevšiml, že by během čekání na Andreje četla třeba Platóna. Pak Nasťa vztahuje své myšlenky opět k Andrejovi a v další pasáži se objevuje v domě svého zaslíbeného Andreje, kde se setká jen s panem otcem a sestrou, kteří ji nepřijmou s nadšením. Autor se neobtěžuje nastínit, proč tomu tak je, takže mám volnost v interpretaci a napadá mě, že tuhle malou pindu prostě neshledávají vhodnou pro svého dospělého syna/bratra. V další pasáži jsme v divadle, kde si Nasti všimne jakýsi Kuragin. Pak jsme opět na nějakém plese, kde už Kuragin říká Nastě, jak ji "šíleně miluje" a prosí o "jediné slovo". V další scéně Kuragin tvrdí Pierrovi, že buď ho bude Nasťa milovat anebo zemře. Pierre se mu to snaží rozmluvit, protože Kuragin je přeci sám ženat a Nasťa je zaslíbena jeho příteli Andreji a tohle jeho pobláznění je tedy nebezpečné. Kuragin s ní chce prchnout do ciziny. V další scéně už Kugarin loučí s přáteli, protože plánuje vyzvednout Nasťu a prchnout za hranice. Ani se k ní ale nedostane, protože ho někdo z Nasti rodinny odchytí již na dvorku. Kugarin tedy opět prchne k Pierrovi, který mu pomůže uniknout ze země a Nasťa se na to konto nervově zhroutí. V další scéně už Andrej dává vědět Pierrovi, aby Nastě oznámil, že o vdavky nadále nestojí a že není schopen "padlé ženě odpustit", i když by dle nějakých svých dřívějších názorů měl. Pierre jde vyřídit Andrejova slova, ale když zří, jak se Nasťa trápí, tak sám sděluje: "Vždyť kdybych já... nebyl já, ale někdo krásný a rozumnější a lepší než jsem já, a kdybych byl svobodný, tak bych okamžitě a s vášní prosil o vaši ruku. O vaši lásku." - Jsou všechny postavy v tomhle filmu úplně debilní? Film končí záběrem na armádu, protože roku 1812 vtrhl Napoleon do Ruska. Třetí díl tedy nejspíš bude opět více válečný, což zrovna není příslibem výrazně lepšího požitku, páč po dvou dílech jsem již přesvědčen, že vady tohoto díla netkví v nedostatku záběrů na pochodující vojáky, padající koně a pálící děla - ačkoliv je to furt lepší než sledovat Nasťu, to věru ano. ---> Druhý díl nese podobné scénáristické vady jako díl první: Bondarčuk v této své rozsáhlé adaptaci rozsáhlého románu Lva Tolstého není mnohdy sto vylíčit to, co by bylo vhodné, aby divák chápal. Tedy to, proč postavy jednaj tak, jak jednaj, a když tak činí, tak způsobem, který považuju za patetický, uspěchaný či stupidní, což mě s postavami nikterak citově nesbližuje. Výsledný dojem tohoto vyprávění působí opět zmatečně, děravě a hloupě. Nebavil jsem se ani vteřinu, ačkoliv pár screenshotů bych si asi udělal, to jo. () (méně) (více)