Modrá ocel

Bigelowová je rozhodně ženská s talentem, její přehmaty při výběru námětů ji ale srážejí o třídu níž. V MODRÉ OCELI najdeme policistku pronásledovanou bohatým burziánem, ze kterého svědectví hrdinčiny policejní akce a ukradená zbraň udělají čirého maniaka! Co tenhle thrillerový nonsens zachraňuje, je schopnost režisérky navodit temnou, místy až surreálnou atmosféru... (21.11.2002)

Nekompromisní režisérská kormidelnice Kathryn Bigelow (následně se pustila do výborného Bodu zlomu, o bezmála dvě desetiletí později svým válečným opusem Smrt čeká všude přepsala oscarové dějiny) rozumí chlapáckým tématům víc, než půlka akčních specialistů hollywoodské první ligy. Její první krůčky za filmovou kamerou vedly ke stylové kriminálce, ve které to s novopečenou policistkou Megan nevypadá dvakrát růžově. Hned po nástupu do služby si v nažehlené uniformě vyšlápne na zloděje v samoobsluze. Zatímco nervózní poberta ohrožuje pokladního, Megan si to nepozorovaně nakráčí dovnitř, prásk a je to. Zloděj proletí výlohou. Klepání na rameno se ale nekoná. Gangsterova pistole totiž dopadne u na první pohled slušného zákazníka. Jenže zdání klame a hlavní důkaz mizí v jeho kapse. Proč ale úspěšný burzovní makléř začne suspendované Megan nadbíhat? Modrou ocel jsem viděl poprvé někdy před patnácti lety. Teď jsem si jí s chutí zopakoval, tehdejší nadšení je sic ta tam, nicméně i tak dokázala Bigelow správně dávkovat napětí i atmosféru (skvěle ji pomáhá kameraman Amir Mokri – Mizerové II., Úhel pohledu). Po uvedení snímek překvapoval zejména násilím, které na plátno přenesla žena-režisérka. Aby také ne, když se na filmu produkčně podílel i Oliver Stone. Bigelow prostě umí, i když se jí pod ruce dostane primitivní story. K výslednému dojmu jí pomáhá i velmi dobře hrající Jamie Lee Curtis a přesvědčivě psychopatický Ron Silver (dnes už zapomenutý – a bohužel zesnulý – záporák z Timecopu).. (27.08.2010)

Nedávno videný Detroit ma takpovediac nažhavil, aby som si pozrel i iné kúsky od režisérky Kathryn Bigelow. Blue Steel je plná blbostí. Takmer som zabudol, že to bol štandard na tú dobu a skoro každý film ich obsahoval vlastne kopec. I napriek osemdesiatkovej sentimentalite nemôžem ísť s hodnotením vyššie. Ale aspoň som si pripomenul, akí boli záporáci vtedy "nesmrteľní". 40% (02.12.2017)

Větší blábol jsem už dlouho neviděl. Takových nepravděpodobností, který se tu berou jako normální realita jsem už dlouho neviděl. Takových nereálností, takových klišé, takových berliček, deus ex (ne že by tam něco řešil, ale spíš jen dělá, aby se to hlavnímu záporákovi vydařilo, aby ho nikdo neobjevil celých 100 minut). Kathryn při natáčení tohohle filmu musela mít okno, nebo mlhu, nebo co to vlastně měla, protože si to jinak neumím vysvětlit. Nejde jen o to, že je tu spousta hovadin, on ani ten film není zábavnej. Vlastně ani není ani moc akční. Humor tu nenajdete ani lupou,nadsázku ani nic podobnýho taky ne. Tenhle krimithriller se bere až příliš vážně, přestože některé věci jsou spíš k smíchu (ale ne tomu dobrýmu smíchu). Už nikdy ho nechci vidět. (19.12.2005)

Dějově to určitě není dokonalé, dokonce ani průměrné (hlavně ten konec jak ze sna je omyl, ale zase výborně natočený). Celý to drží pohromadě jen Kathryn svým režijním umem - zpomalovačky na správném místě, atmosféra naprosto taková jakou bych jí chtěl mít. A díky tomuto filmu jsem si zvykl na Jamie Lee, kterou jsem moc nemusel. (07.04.2010)