Devs

Vyučený artový hysterik Garland vytáhl z krabice polomrtvou prašivou Schrödingerovu kočku a vykrmil ji Uranem 235. Načež nade vši pochybnost zjistil, že by to štěpení stejně nerozchodila, čili byla jednoznačně v superpozici mršiny už v momentě, kdy ji ten singulární kokot začal cpát tím obohaceným Whiskasem. Tímto jednoznačně prokázal, že Plancek byl jen termodyslektický nedouk a ve skutečnosti je základní kvantovou veličinou tak zvaná Garlandova konstanta, definující poměr mezi hybností pravé ruky a vlnovou délkou egokokotismu. Vyjádřeno vzorcem g = λda / Ψcho * πčus, to celé na druhou. Dozajista opojen tímto nebývalým legovědeckým úspěchem, opět uplácal silou celé své odbornosti v katechismu a historii patlalů přiblblý, kvantově religiózní popkornový pseudoblábol pro převzdělané instáčové přikyvovače a následovače o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby se traumatizovaný Ježíš stal ředitelem Intelu. A v jeho dualitě se zacyklil natolik, až zapomněl, že má vakuum nejen v hlavě, ale také ve stěnách svého sajbrbaráku. No dobře, je to jakože sci-fi, takže si ten kvantový klerik muže cucat z prstu sebevětší pičoviny. Nicméně i sci-fi se dá udělat poutavě a zábavně, a ne tak, že z osmi hodin hrací doby dvě čumíte na zlatou kostku, která světélkuje a dělá vžuuum, další tři na vykuleného, do blba hledícího mastňáka, pronášejícího přehluboké, transcendentálně narkomanské bonbonmoty typu „Determinismus je divný, ale také krásný. Když vlastníš všechna data, vlastníš podstatu dat.“, dvě hodiny na televizi s dojebanou anténou, vysílající zrnící Golgotu, a pouhou hodinu je to jakože ten napínač, kdy mastňák unyle podusí slizkého Rusáka a dva nesympatické ťamany, protože mu brání v křesťansko – demagogické derelativizaci jeho antikoncepčního selhání. Při té prudě se mi celý čas honila hlavou dnes již klasická wykydpedická simplifikace objasnění Teorie relativity zedníkům, uklízečkám, řidičům hovnocuců a obráběčům kovů, kterou se Aleks při své tolik sofistikované tvorbě nepochybně bezvýhradně řídí: „Představ si, že mi strčíš nos do prdele. Já mám nos v prdeli, ty máš nos v prdeli. Kdo z nás je na tom relativně lépe?“ V jiné realitě, kde jsem přitroublý náctiletý pičus nebo nudofil s hornickým učňákem, teď možná nadšeně jásám nad nebývalou hloubkou a zábavností té megachitré fizikálňý kosmologyje a blaženě si mnu urychlovač částic. Ovšem v téhle to dokonale otráven posílám do černé díry. Tedy vlastně do piče, aby náhodou nedošlo k nějaké interdimenzionální diferenci, zhroucení kvantové vlny a nežádoucí transpozici identit. (08.05.2020)

Alex Garland se vším všudy. Jedinečná atmosféra, velký důraz na design a barvy a postavy, které až umělým světem proplouvají. Z pohledu příběhu a jednotlivých postav spíše průměrná podívaná, která ale dovoluje pracovat s predikčním modelem v praxi a maximálním důrazem na vnímání fyzikálních zákonů, která je v závěru zbourána (?!?). Alex Garland mohl jednoznačně zkrátit své dílo a bylo by tím přístupnější, ale neobsahovalo tu unikátní atmosféru. DeVs se současně řadí mezi další aktuální seriály, které pracují nejenom s predikcí zahnanou do extrémů, ale také nebezpečným pohledem na technologie a až kyberpunkový záměr kritizovat korporát. PS: ta dívka nad lesem je stejně creepy... (06.05.2020)

Filosofický paskvil nevěrohodný psychologicky, nevyvážený dramaturgicky si hraje na něco, na co nemá. V dalších dílech je to stále horší a horší. 1) 50letý scénárista a režisér Alex Garland své zmatené myšlení povýšil na normu. Předvádí hrátky z kvantové fyziky, kterým nejenže nerozumím já, ale mám pocit, že jim příliš nerozumí ani on sám. Své zmatení pak předkládá bezradným divákům, čímž je zblbne ještě více._____ 2) Celý "tvůrčí" proces úhledně balí do pseudointelektuálního hávu za doprovodu přemýšlivých songů a poklidné kontemplativní kamery._____ 3) Chvílemi se, pravda, zapomene a příběh začne připomínat běžnou scifi, thriller, drama či co. Ale brzy zasáhne dramaturg, akční hrdiny pošle na trestnou lavičku a opět zavede předchozí snový stav umírajícího intelektuála._____ 4) Autor místo toho, aby si dal práci a našel způsoby a kličky, které přimějí protagonisty jednat podle předurčeného vzorce navzdory tomu, že ho znají, nahradil tento logický postup mělkými úvahami o smyslu a povaze predestinace a svobodné vůle._____ 5) Svým způsobem končí seriál smysluplně, i když dost poťapaně. Druhá pointa však všechno opět popřela. Jako námět zní zajímavě, ale zpracování je otřesné._____Třetí pointa je pak zcela mimo mísu. Svým způsobem, připouštím, odpovídá povaze díla. Kde nejsou pravidla, není ani odpovědnost._____ 6) Výstižný koment: verbal*, Lamprea**. (07.10.2020)

Miluju tvorbu, která se na základě dosavadního vědeckýho bádání dokáže inspirovat k tomu, aby se pustila do rozvoje vlastních myšlenek a teorií, který jdou daleko za hranici představivosti většiny z nás. Podle toho kam jste schopni svojí hlavu zavést, podle toho buď budete seriál milovat, nebo nenávidět. DEVS totiž nejde po proudu současný komerční tvorby, není tu akce a několikrát si s divákem pohraje tak, že to spoustu lidí nasere. Už jenom psaní tohohle komentáře bylo meta-fyzický jak svině. (17.04.2020)

Zajímavé, jak si Garland stihl během pár filmů vybudovat svůj specifický styl. DEVS je úkaz v současné seriálové tvorbě. Svojí mimózností, atmosférou, pomalostí, jinakostí zaujme od prvního dílu. Mysteriózní krimi thriller zvládneme v podstatě bez akčních scén, ale nestačí vůbec nudit. Tajemství a napětí vydrží udržet takřka do konce. Parádička. (04.08.2020)