Mugen no džúnin

[EDIT 2020-02-01] Následující je pro ANIME 2019... To nemohu na csfd najít. Toto jsem neviděl. :-) KONEC editu Začátek ušel, pak to začalo být krapek zmatené, poté ohrané a ke konci se to jen opakovalo a ničím nezaujalo. Mám pocit, že jsem ani nedokoukal. Přitom proti pomalým příběhů nemám nic (Mushi-shi miluji). Zde to bylo na jedno brdo a dělalo ze sebe víc, než bylo... Velké zklamání, protože prvních pár episod mě velmi zaujalo. Mugen... 50 % (12.01.2020)

Takashi Miike mě zase přesvědčil o tom, že je jedním z nejlepších japonských režisérů, a to primárně v tom, jak žánrově různorodý je. Dovede natočit všechno. Tady máte pocit, že je to realistické historické drama, ale přitom to má i prvky, které jsou primárně prostě mrknutím na diváka, jsou cool. Takashi mě opět bavil. (26.02.2018)

Najnovsi film Takaši Miikea prinasa na prvy pohlad atraktivny namet o pomste. Lenze cela ta pomsta vyzera tak, ze dve hlavne postavy (nesmrtelny samuraj Mandzi a chuderka Rin) nonstop putuju a zakazdym stretnu nejakeho super duper vystajlovaneho samuraja, ktoreho Mandzi porazi len vdaka tomu, ze je nesmtelny. A to sa neustale opakuje az do finale v ktorom si to Mandzi rozda s hlavnym emo bosom. Takze aj ked ma postavy celkom zaujali, tak ten stereotypny postup ma zacal dost skoro nudit. Samotne bitky mi tiez nepripadali nejak extra napadite. Je to take sialene poskakovanie jak z komixu, machanie mečmi a nasledne trocha krvi. Ale na Miikeove pomery to je dost krotke. Choreografia je dost jednoducha a po chvili ma bitky zacali nudit rovnako ako neakcne sceny. No a kombinacia pomaleho tempa s prestrelenou stopazou je miestami natolko smrtelna, ze chybalo malo, aby som nezaspal. Takze vysledkom je pomaly film, ktory viac pripomina blaznive sucasne komixy ako nejaky poriadny samurajsky film. 5/10. P.S: Miestny Inshitsu Rakun povazuje moje hodnotenie za scestne a mylne, tak nech si urobi kazdy svoj vlastny nazor. Ale varoval som vas. (15.11.2017)

No, uf, to byl ale dlouhý a výživný flák. Ty dvě hodiny a něco utekly vlastně rychle. Přiznám se...měla jsem trochu obavy, jak bude vedený příběh bojovníka, který nemůže umřít. Jako proti němu jsou extrémně dobrý borci a hned na začátku dostane pořádně do kušny. Kdyby nebyl, jaký je, už hned ten první by ho zabil. Prostě je zrezavělej. Kdo by nebyl po padesáti letech sezení v boudě v lese?! Jenže potom se stane něco, co mě příjemně překvapilo a potěšilo. Zjištění, že sám neví o tom jedu. A to do příběhu najednou dá úplně jinou dynamiku. Máme tady sice chlápka, který nemůže umřít, ale i tak je dostatečně oslabenej. Což je fajn motivace ke snížení zbrklosti. A od té doby to chytlo úplně jiný divácký zážitek. A hned se to pro mě posunulo o třídu výš z: jdeme, na někoho narazíme, popereme se, ne/umřu, jdeme dál, zase na někoho narazíme atd. Jenže tady to není jenom o tom, že dělám frajera, kterej nemůže umřít. A potom se s tím začne moc dobře šlapat. Jako sorry, ale ta scéna během svázání s useknutím rukou? To bylo jako: "Do hajzlu, kde se toulá ta druhá? Jo tamhle za stromem, ale nějak se tam s tím řetězem zasekla! Já mám ale fakt blbej den!". Závěrečný masakr (a to doslova) je dost výživný materiál. Ale je to jenom masakr a nic víc. Prostě se tam řežou a neřeší se jakákoliv estetika boje samotného. Prostě to už chtějí mít všichni za sebou a jít domů. A vlastně mi to ani nevadilo. Do té doby to bylo dostatečně vynahrazováno. Přiznám se, podruhé...chvíli jsem myslela, že dám jenom čtyři. (A ne protože jsem byla nakrklá, že se v závěru nestalo něco, na co jsem celou dobu čekala...ano, já prostě tajně doufala, že jak proti sobě stojí Mandži a Anotsu, a kolem ty desítky mrtvol, a zase tam byl záběr na to, jak červíci by si nejraději daly pauzu, a začne mu týct rudá, pardon, ale mě napadlo: "Nebyla by extrémní legrace, kdyby mu ty obě ruce teď odpadly?" Asi je se mnou vevnitř prostě něco špatně. Ale závěrečný vtip jsem dostala a zasmála se. Takže jsem asi nakonec vlastně ok.) Ty dvě hodiny jsou dostatečné, aby se skvěle spracovaly i různé pohledy na pomstu samotnou. A jak se z pohledu postav postupně mění a mění i je samotné. A přehodnocování, že teď najendou jen tak přece nemůžu umřít. A taky to: co by beze mě potom dělala? Jo, bylo to moc fajn :) takže nakonec pět, protože zábava to byla velká převeliká. A to je hlavní  ;) (13.04.2024)

Takaši Mike je režisér, který mi občas sedne a někdy vůbec, ale jeho STÝ film patří dost možná k jeho nejlepší tvorbě vůbec a natočil nejlepší samurajskou řežbu, kterou jsem kdy viděl. Hlavní velmi charismatický hrdina je jednookým, zjizveným a nesmrtelným samurajem, který přežívá o samotě v lese, ale jeho život okoření malá holčička, která jej vyhledá, aby jí pomohl pomstít smrt jejího otce, kterého zabil klan nemilosrdných samurajů vedoucím bezcitným samurajem Anotsu. Tenhle film mísí mé dva oblíbené prvky Revenge žánru a Road movie zároveň a zhlédl jsem film na jeden dech. Během cesty za samurajem Anotsu, se hlavní hrdina musí probojovat skrz jeho kumpány, který se jeden po jednom staví jemu do cesty. Každý záporák je vynikající, má perfektní image,úžasný kostým a skvělé dovednosti( Ještě jsem nikdy neviděl tolik zajímavých záporáků v jednom filmu). Akce je samozřejmě spousta a je to slušný masakr, krev stříká pomalu z televize a končetiny lítají po obýváku, vizuálně je to nádherné, příběhově poutavé, tempo je dynamické, kostýmy a všelijaký výběr všemožných samurajských zbraní je zkrátka radost pohledět. Nikdo jiný na světě nedokáže natočit lepší samurajský film než Japonci, což ostatně ukázali už v Rurouni Kenshin. Parádní zážitek. 90% (14.11.2017)