Na prahu temnot

Jedeme z kopce. Jakože fakt. Dostanu chuť na pana Paxtona, vidím gif z Near Dark, kde stopuje tak noblesně, že bych si kvůli němu snad i udělala řidičák, takže si Apačův roky odkládaný klenot konečně nelegálně stáhnu a pustím. Hned zkraje krmí mé hormony pan Pasdar s lebkou Adonise a vlhkou atmosféru víc než vhodně dokresluje Tangerine Dream. Pak něco něco, dobrý, Paxton ♥, něco míň dobrý, něco nedobrý, špatný, moc špatný. Celou dobu to bylo takový mile neáčkový, že jsem odpouštěla i největší kraviny, ale vocaďpocaď. Jakože málokterej závěr umí celek srazit rovnou o 2*, ale tady se to povedlo s přehledem. Tak ještěže mi ty aktivované nízké pudy nedovolí sundat víc než 1*. (13.02.2016)

Nebyť Pasdarovho stoporeného herectva, dal by som tomu asi plný počet. Kreatívné nápady Kathryn Bigelow sú tu citeľné. Má cit pre atmosféru a baví ju sa hrať so žánrovými pravidlami. Upíry v tomto filme majú blízko k tým Rodriquezovým a Carpenterovým. Čo ale nepovažujem za chybu. Tá béčkovosť tomu dodáva správnu špinavosť. Neberie sa to moc vážne. Dovoľuje si to prehrávať, ale zároveň to má niekoľko priestorov na poctivo vybudované emócie. A ten koniec hraničí až s poetickosťou. Bigelow nenecháva nič otvorené, všetko čo si predsavzala ukončila, a vďaka servíruje žánrovú lahôdku, ktorá minimálne Carpentorov zárez strčí hravo do vrecka. (12.02.2021)

Bylo to vlastně mnohem kvalitnější, než bych býval od takhle nízkorozpočtového hororu stále ještě začínající režisérky očekával. Atmosféra je sice dosti vlažná a upíři jen pramálo vystrkují zoubky, ale nedostatek ryze hororových momentů je solidně kompenzován jednak líbovým alienovským obsazením a jednak i zajímavým příběhem, který si velmi věrohodně pohrává s psychickou rozpolceností hlavního hrdiny a jeho nelehkou adaptací na nevděčné upírské občanství, které bohužel vynucuje i nějakou tu vraždu a nevinnou krev.... Moc rád bych přihodil ještě čtvrtou hvězdu, ale to už bych stavěl film objektivně na stejnou pozici s Interview s upírem, což by nebylo tak úplně fér :) 70% bohatě postačí... (18.08.2015)

Ve snaze proměnit napsaný „námět“ ve filmový „pás“ se cosi zvrtlo. Zjevně celý filmařský team kolem Near Darku navštěvoval přednášky Filmové akademie Ondříčka v Písku. A mnohým z nich neporozuměl. Odpověď „vůbec nerozumím tomu, co říkáte“ ale v dnešních časech nemusí signalizovat diletanta, nýbrž naopak - vysoce inteligentního člověka dbalého duševní hygieny v časech informační revoluce. Zmínil bych proto jen dvě věci: nepochopitelné soustředění děje kolem dvou nejméně zajímavých postav a totálně anachronická voser-forma. (21.10.2008)

Hlavní devizou Near Dark je hutná atmosféra amerického středozápadu, na jehož silnicích, odpočívadlech, hospodách a zapadákovech se živí parta amerických upírů, kteří jsou unikátním způsobem odporní a přitom zajímaví. Nepřemýšlejí nad nesmrtelností svého bytí, zajímá je jen nášup a ani si potom nepřevléknou zakrvácenou košili. Ale s béčkovým scénářem už je to horší, příběh není dvakrát nosný a překvapivý. Navíc tu najdete i technické chyby a to především ve střihu. Třeba že v jedné scéně je hluboká noc, parta postav pár minut o něčem mluví a najednou je za okny jasný den. Nebo holčička běží po poli, za ní jede auto - a opět najednou je holčička v autě, ale nevidíme, jak ji někdo do toho auta vtáhnul. Ale mariňaci z Vetřelců jsou v rolích upírů poměrně fajn a na Adriana Pasdara v hlavní roli je moc pěkný pohled (pokud je vám povědomý, pak vězte, že aktuálně hraje Nathana v Hrdinech). (27.01.2010)