Na prahu temnot

Kathryn Bigelow dnes již patří mezi uznávané režisérky, ale v začátcích své kariéry dost riskovala a i tentokrát šla, jak se říká „s kůží na trh“. Jak prorazit v hororovém žánru, zanechat v něm nesmazatelnou stopu a ještě k tomu napsat scénář a následně zrežírovat film tak, aby vás diváci i kritici nerozcupovali na kousky? Úplně postačí, když vyberete několik známých herců (nejlépe z nedávného „hitu“ Aliens), namixujete několik filmových žánrů dohromady (tak aby si v něm každý našel to svoje), přidáte trochu té lásky a brutality – no a odezva na sebe nenechá dlouho čekat. Dodnes se film těší mezi fanoušky velké oblibě. Samozřejmě že kromě dobrých hereckých výkonů většiny zúčastněných za to může hlavně skvěle vypracovaná atmosféra. Počáteční lovestory se brzy změní v čistokrevný akční horor. Napětí houstne každou další akční scénou, přidává se na brutalitě a divák má šanci vidět efekty na velice dobré úrovni. Především pak krvavý masakr v baru stál opravdu za to. Near dark tak v mnohém překonal očekávání, ale našlo by se tu i několik negativních prvků. Kromě některých hluchých míst (těch tu bylo opravdu minimum) se mi rovněž nelíbil závěr filmu. Od chvíle kdy se Paxon seznámil s kamionem, to šlo s kvalitou dolů. Tedy hlavně co se atmosféry týče. Ani to mi však nezabrání, abych tento kousek neoznačil za nadprůměrný film. 70% (27.02.2015)

Stylová osmdesátková kuriozitka, celá o upírech, aniž by v ní přitom aspoň jednou padlo slovo jako "upír", "vampyrismus" apod. Upíři jsou "samozřejmě" vyobrazeni v pokleslém stylu americké popkultury, tedy jako bezskrupulózní krvelačná monstra se zálibou v zabíjení a oháknutá jako glamrockeři. Zapomeňte na nějakou upírskou aristokratickou vznešenost, tohle jsou vulgární upírští plebejci. Nemám rád americkou představu upírů, protože mám rád evropskou představu upírů. Tedy, vlastně je mezi oněmi parodiemi na upíry i jedna citlivá a romantická upírka, ovšem její postava mě iritovala ještě víc. A ze závěrečného happyendu se mi zvedl kufr. Z hlediska vampyristické kinematografie je tedy Near Dark opravdu spíš jakási kuriozita či alternativa. Myslím, že kromě hudby je na filmu nejzajímavější fakt, že se v něm sešli hned tři herci z velkolepého druhého Aliena, a to android Bishop, sráč Hudson a božská svalnatá prsatice Vasquezová. A ona romantická upírská buchta je opravdu ona groupie, kterou si v The Wall přivede Pinky do hotelového pokoje, jak jsem si od první chvíle myslel. (13.05.2020)

Jedeme z kopce. Jakože fakt. Dostanu chuť na pana Paxtona, vidím gif z Near Dark, kde stopuje tak noblesně, že bych si kvůli němu snad i udělala řidičák, takže si Apačův roky odkládaný klenot konečně nelegálně stáhnu a pustím. Hned zkraje krmí mé hormony pan Pasdar s lebkou Adonise a vlhkou atmosféru víc než vhodně dokresluje Tangerine Dream. Pak něco něco, dobrý, Paxton ♥, něco míň dobrý, něco nedobrý, špatný, moc špatný. Celou dobu to bylo takový mile neáčkový, že jsem odpouštěla i největší kraviny, ale vocaďpocaď. Jakože málokterej závěr umí celek srazit rovnou o 2*, ale tady se to povedlo s přehledem. Tak ještěže mi ty aktivované nízké pudy nedovolí sundat víc než 1*. (13.02.2016)

Near Dark aneb pragmatický náhled na upírský životní styl v dnešní době. A že to rozhodně není není jen procházka růžovým sadem, ale občas pěkná fuška, při které jde o kejhák. Zajímavý námět, typově dobře vybraní herci, fungující chemie mezi postavami, lehký tragický nádech a šikovná režie Kathryn Bigelow, která myslí na různé drobnosti, které dělají tenhle příběh uvěřitelným, že i upíři působí "lidským" dojmem. To je u mě velké plus. (25.09.2006)

Kathryn si půjčila posádku vesmírné lodě z Jimovych Vetřelců a udělala z nich bezohledné upíry. V pohodě mix dramatu, romance a upírského hororu, zasazený do amerického pouštního venkova. Jen ten soundtrack, proboha, ten bolel. Kde na to tehdy ti skladatelé chodili?! (02.05.2021)