The Crazies

Podobnosť s Romorovou prvotinou je zrejmá, no však THE CRAZIES nepôsobí tak strašidelne a je viac akčnejšia. Žiadnych gore efektov sa tu nedočkáme iba postrieľaných ľudí. Napriek svižnému spádu je tu časť zaoberajúca sa konfrontáciou armády a vyšetrovaním lekárov ktorá spomaľuje dianie a celok ako taký neponúka v podstate nič nové a zapamätania hodné čo by ho robilo výnimočným len neistotu utekajúcej partii a postupné podozrievanie z nákazy popri tom ako sa snažia dostať niekam do bezpečia. (02.11.2008)

George A. Romero a jeho tvorba, to je kapitola sama o sobě. Jedni jeho filmy milují, druzí nenávidí. Ačkoliv zombie žánr moc nemusím, většinu jeho kousků považuji vůbec za to nejlepší, co nám zombie subžánr nabídl (budu si je muset v nejbližší době povinně zopakovat – pustit). The Crazies se vezou na podobné vlně a i zde je patrná snaha o sociální a především armádní kritiku – čemuž se ani nedivím, zvláště u Američanů. Všechny ty jejich ideály čas od času utrpí citelné rány, zvláště po nezvládnutých válkách, které vyprovokovali. Tady se vsází především na vytvoření pořádného chaosu, kdy se do sebe pustí zoufalí obyvatelé hledající odpovědi, zfanatizování vojáci v bílých mundúrech, poslouchající slepě a bez námitek každý rozkaz (i když mu mnozí ani moc nerozumí) a nakažení lidé, jenž díky zvýšené agresivitě ztrácí veškeré zábrany. Samozřejmě nechyběly ani emoční a soucitné chvilky, proložené zvýšenou brutalitou a smrtí desítek nevinných. Rovněž zoufalství tu potkáme téměř na každém kroku. Trochu ale zamrzí, že je zde upřednostňována spíše dramatická podstata filmu před tou hororovou. Nečekejte žádné pořádné gore scény – většina úmrtí se odehraje zastřelením, jen sem tam se někdo upálí. V tomto případě jsem byl poněkud zklamán. Po režisérské stránce to ale bylo zvládnuto vcelku slušně. O něco horší už to bylo s hereckými výkony. (28.12.2020)

Jeden z prvých filmov dnes už kultového režiséra. Síce film nie je o zombíkoch, ale nesie podobné znaky ako Night of the Living Dead (1968) a o desať rokov starší Dawn of the Dead (1978), ktorá ma neskutočne bavili. To znamená, že nevsádza na prepracované gore efekty a krv, ale skôr na psychlogické a morálne rozpravy o ľuďoch v danej situácii, tento krát v meste v karanténe. Bohužiaľ od snímku som čakal mnoho, ale dostal som málo. Nechápem vysoké hodnotenie tohoto snímku a ja musím hodnotiť, tak ako hodnotím, keďže Romerove snímky ako Diary of the Dead (2007), alebo Land of the Dead (2005) ma oveľa viac bavili. Som zvedavý, či rovnomenný remake - Crazies, The (2010), prekvapí, alebo nie. (08.03.2010)

Dvojkomentář k Romerově originálu a Eisnerově remaku: The Crazies (1973) Překvapivě slabý a povrchní Romero, v kterém se vinou lajdáckého scénáře, ochotnických výkonů a především vinou laciného řemesla se zásadními nedostatky v základních znalostech (režie, režie akčních scén, kamera, výprava, střih – vše dosahující až amatérských sfér) a kvanta technických i obsahových kiksů ztratí i těch pár typicky romerovsky hloubavých, zde jen velmi volně načrtnutých myšlenek. Kritika armádních složek i člověka samotného nabízí jen několik málo jímavých, avšak dále nerozváděných (!) otázek, které by Romero v lepší formě a s lepším zázemím dozajista jaksepatří vytěžil (Jak v tomto zmatku poznat, kdo je skutečně šílený? Obyvatelé městečka, kteří se jen snaží přežít či vojáci, na jejichž bedrech dost možná leží osud celého lidstva a kterým se nebezpečně začíná situace vymykat z rukou, pročež se uchylují k extrémním řešením? A kdo z obyvatel je skutečně nakažený a kdo jen ztrácí poslední zbytky racionálních zábran z čirého zoufalství, kterému v karanténě a s vidinou jisté smrti nutně musí propadat?). The Crazies (2010) V dodatečné zjednání nápravy v podobě remaku jsem snad ani nedoufal - nová verze Brecka Eisnera kašle na satiru úplně, alespoň však solidně kope za tým, za který kopat umí (na rozdíl od mnoha současníků) a platí za velmi zručně odvedené a řízné hororové řemeslo, zaujímající post o 1 a půl stupně pod Davidem Sladem a Zackem Snyderem. (25.04.2010)

Doboví diváci museli v The Crazies vidieť jasnú odozvu na šialenstvo vo Vietname a je to cítiť dokonca aj dnes. Film je však obecnejší, nadčasovejší a je originálny v tom, že neponúka vyčíňanie vírom nakazeného obyvateľstva ako metaforu nejakého spoločenského neduhu, ale pýta sa, kde končí "normálnosť" a začína šialenstvo v ľudskom chovaní. Odpoveď na túto otázku je veľmi neutešená, oná hranica je totiž veľmi nejednoznačná. The Crazies by som snáď vytkol iba to, že spočiatku síce vidíme všadeprítomný chaos pri organizovaní karantény, avšak šialenstvo nakazených sa dostáva poriadne k slovu až neskôr. Stojí ale za to. (16.09.2023)