The Crazies

Záhadná nákaza, co lidi buď usmrtí, nebo z nich udělá totální blázny umírající nakonec v bolestech, jelikož zasahuje mozek, se objeví v malém městečku Evan´s. Poměrně brzy se divák dozví, že letadlo, které před několika dny u městečka havarovalo, převáželo biologickou zbraň - smrtící virus. Ten se dostal do spodních vod a nakazil část obyvatelstva. Armáda, která městečko záhy uvrhne do karantény, tyhle informace tají nejen před obyvateli, ale i před vojáky. Syrové nemilosrdné drama, kde lidský život příliš velkou cenu nemá. V rámci národní bezpečnosti zvažuje armáda použití jaderné zbraně. Otázkou je, zda virus mezitím neunikl za střežené hranice Evan´s. Naděje, zoufalost, beznaděj. Několik scén je až památných, na příklad drsný úvod s dětmi nebo babka s pletacími jehlicemi. V závěru si člověk vzpomene na Bílou nemoc a doktora Galéna. Celkově možná děsivější, než Romerovy zombie snímky, jelikož tohle je skutečnosti mnohem blíže. Film má sílu i po těch letech a restaurovaná kopie zprostředkovává v dokonalých barvách příběh, který nechceme zažít. (07.06.2024)

Romero je výtečný filmař, který bohužel uvízl v pasti vlastního kultu. Dnes díky tomu může vesele točit jeden zombie film za druhým, ale bohužel jsou neprávem opomíjeny jeho díla bez zombií nebo na ně jsou kladeny absurdní nároky porovnáváním se zombie filmy. Dokladem budiž "The Crazies", který je formálně mnohem promyšlenější, až avantgardnější a z hlediska obsažených významů výmluvnější a provokativnější než jakýkoli z autorových zombie filmů. Vidět "The Crazies" jen jako akční kritiku armády je poněkud zaslepené. Film vznikl v době, kdy americká společnost za sebou měla řadu mnohoznačných problémů a deziluzivních událostí, a odráží v prvé řadě obecně panující atmosféru strachu a pocit bezmoci. Film je skrz naskrz podřízen centrálnímu motivu šílenství, coby ztráty zažitých jistot a ideálů. V rovině příběhu jsou jím v určitém ohledu postiženy naprosto všechny postavy, které náleží do tří klíčových skupin - obyčejní obyvatelé, vojáci a velení v čele s prezidentem. Každá skupina je ohrožena druhými dvěma, což vede k všeprostupující paranoii. "The Crazies" tak ve výsledku představují mrazivě komplexní metaforu pro americkou společnost po vietnamské válce, lépe řečeno po ukončení její fáze „vietnamizace“. Vojáci v přízračných maskách a oblecích jsou pro obyvatelstvo agresoři, ale současně také civilisté útočí na vojáky. Do toho vstupuje všemocné velení, které pro zachování vlastní pozice lže veřejnosti a obětuje vojáky. I na individuální rovině se ukazují různé podoby šílenství, kterému nikdo neunikne – od nakažených civilistů přes odstrašující neinfomovanou naivitu vojáků či fanatičnost armádního vědce až po snaživého plukovníka, který je do kontaminované oblasti vyslán a posléze z ní zase stažen, aniž by mohl cokoli udělat (jeho dlouze snímané vyzvednutí z města na konci filmu lze navíc vnímat jako zneklidňující předzvěst atomového útoku). Šílenství prostupuje i formu filmu. Střihová skladba a mix zvuku v mnoha sekvencích vytvářejí chaos vzpírající se jakémukoli uchopení (překrývání několika hlasů tlumených plynovými maskami či několika frekvencí rádia), nelze jasně říci, co se přesně v určité scéně stalo (sekvence s oběšencem, zešílení jednoho z vojáků). Vojáci ve Vietnamu byli vystaveni paranoii, neboť nevěděli, kdo je jejich spojenec a kdo je naopak záhy zabije; Romero ukázal, že tento pocit přešel i na americkou půdu. Ve výsledku mohou nenakažení závidět šíleným, neboť ti nevidí hrůzu okolo sebe. (15.11.2009)

Velmi dobře vymyšlený sociálně-kritický horor. Chaos, paranoia. Jednotlivé skupiny (obyvatelé městečka, řadoví vojáci-maskáči, vedení) bojující proti sobě, často aniž by znali důvod. Vlastně přesný důvod ví jen málokdo. A ještě ke všemu v případě těch "kladných" hrdinů, tedy nakažených obyvatel v městě, nejde úplně lehce říct, jaký jejich čin je racionální, respektive normálně emocionálně impulzivní, a jaký už je projevem jejich nemoci zešílení. Je to chytřejší film, než by se na první pohled mohlo zdát. Člověk se až diví, kolik těch zajímavých linek se v remaku ztratilo. (03.12.2014)

Podobnosť s Romorovou prvotinou je zrejmá, no však THE CRAZIES nepôsobí tak strašidelne a je viac akčnejšia. Žiadnych gore efektov sa tu nedočkáme iba postrieľaných ľudí. Napriek svižnému spádu je tu časť zaoberajúca sa konfrontáciou armády a vyšetrovaním lekárov ktorá spomaľuje dianie a celok ako taký neponúka v podstate nič nové a zapamätania hodné čo by ho robilo výnimočným len neistotu utekajúcej partii a postupné podozrievanie z nákazy popri tom ako sa snažia dostať niekam do bezpečia. (02.11.2008)

Romero ma po svojej zombieovskej prvotine pomerne dosť sklamal. Výberom tohto filmu nenadviazal na zábavnú stránku horrorových filmov, skôr sa snaží diváka upútať na serióznosť celej situácie, znepokojiť a rozladiť. Dej je však pomerne zmátený, za všetko hovorí zbesilý prestrih scén vo vypätých situáciách, ktorý mi prišiel navyše dosť komický. Hercov však musím pochváliť, jediné tí si svoju robotu odviedli stopercentne, pretože hudba, kamera ani celková atmosféra nesplnili moje očakávania. 55%. (16.03.2010)