The Crazies

George A. Romero a jeho tvorba, to je kapitola sama o sobě. Jedni jeho filmy milují, druzí nenávidí. Ačkoliv zombie žánr moc nemusím, většinu jeho kousků považuji vůbec za to nejlepší, co nám zombie subžánr nabídl (budu si je muset v nejbližší době povinně zopakovat – pustit). The Crazies se vezou na podobné vlně a i zde je patrná snaha o sociální a především armádní kritiku – čemuž se ani nedivím, zvláště u Američanů. Všechny ty jejich ideály čas od času utrpí citelné rány, zvláště po nezvládnutých válkách, které vyprovokovali. Tady se vsází především na vytvoření pořádného chaosu, kdy se do sebe pustí zoufalí obyvatelé hledající odpovědi, zfanatizování vojáci v bílých mundúrech, poslouchající slepě a bez námitek každý rozkaz (i když mu mnozí ani moc nerozumí) a nakažení lidé, jenž díky zvýšené agresivitě ztrácí veškeré zábrany. Samozřejmě nechyběly ani emoční a soucitné chvilky, proložené zvýšenou brutalitou a smrtí desítek nevinných. Rovněž zoufalství tu potkáme téměř na každém kroku. Trochu ale zamrzí, že je zde upřednostňována spíše dramatická podstata filmu před tou hororovou. Nečekejte žádné pořádné gore scény – většina úmrtí se odehraje zastřelením, jen sem tam se někdo upálí. V tomto případě jsem byl poněkud zklamán. Po režisérské stránce to ale bylo zvládnuto vcelku slušně. O něco horší už to bylo s hereckými výkony. (28.12.2020)

Velmi dobře vymyšlený sociálně-kritický horor. Chaos, paranoia. Jednotlivé skupiny (obyvatelé městečka, řadoví vojáci-maskáči, vedení) bojující proti sobě, často aniž by znali důvod. Vlastně přesný důvod ví jen málokdo. A ještě ke všemu v případě těch "kladných" hrdinů, tedy nakažených obyvatel v městě, nejde úplně lehce říct, jaký jejich čin je racionální, respektive normálně emocionálně impulzivní, a jaký už je projevem jejich nemoci zešílení. Je to chytřejší film, než by se na první pohled mohlo zdát. Člověk se až diví, kolik těch zajímavých linek se v remaku ztratilo. (03.12.2014)

Romero je výtečný filmař, který bohužel uvízl v pasti vlastního kultu. Dnes díky tomu může vesele točit jeden zombie film za druhým, ale bohužel jsou neprávem opomíjeny jeho díla bez zombií nebo na ně jsou kladeny absurdní nároky porovnáváním se zombie filmy. Dokladem budiž "The Crazies", který je formálně mnohem promyšlenější, až avantgardnější a z hlediska obsažených významů výmluvnější a provokativnější než jakýkoli z autorových zombie filmů. Vidět "The Crazies" jen jako akční kritiku armády je poněkud zaslepené. Film vznikl v době, kdy americká společnost za sebou měla řadu mnohoznačných problémů a deziluzivních událostí, a odráží v prvé řadě obecně panující atmosféru strachu a pocit bezmoci. Film je skrz naskrz podřízen centrálnímu motivu šílenství, coby ztráty zažitých jistot a ideálů. V rovině příběhu jsou jím v určitém ohledu postiženy naprosto všechny postavy, které náleží do tří klíčových skupin - obyčejní obyvatelé, vojáci a velení v čele s prezidentem. Každá skupina je ohrožena druhými dvěma, což vede k všeprostupující paranoii. "The Crazies" tak ve výsledku představují mrazivě komplexní metaforu pro americkou společnost po vietnamské válce, lépe řečeno po ukončení její fáze „vietnamizace“. Vojáci v přízračných maskách a oblecích jsou pro obyvatelstvo agresoři, ale současně také civilisté útočí na vojáky. Do toho vstupuje všemocné velení, které pro zachování vlastní pozice lže veřejnosti a obětuje vojáky. I na individuální rovině se ukazují různé podoby šílenství, kterému nikdo neunikne – od nakažených civilistů přes odstrašující neinfomovanou naivitu vojáků či fanatičnost armádního vědce až po snaživého plukovníka, který je do kontaminované oblasti vyslán a posléze z ní zase stažen, aniž by mohl cokoli udělat (jeho dlouze snímané vyzvednutí z města na konci filmu lze navíc vnímat jako zneklidňující předzvěst atomového útoku). Šílenství prostupuje i formu filmu. Střihová skladba a mix zvuku v mnoha sekvencích vytvářejí chaos vzpírající se jakémukoli uchopení (překrývání několika hlasů tlumených plynovými maskami či několika frekvencí rádia), nelze jasně říci, co se přesně v určité scéně stalo (sekvence s oběšencem, zešílení jednoho z vojáků). Vojáci ve Vietnamu byli vystaveni paranoii, neboť nevěděli, kdo je jejich spojenec a kdo je naopak záhy zabije; Romero ukázal, že tento pocit přešel i na americkou půdu. Ve výsledku mohou nenakažení závidět šíleným, neboť ti nevidí hrůzu okolo sebe. (15.11.2009)

Klasický akční horor o záhadné nákaze, která mění obyvatele malého městečka v zuřivé psychopaty. Oproti novější verzi se film více zaměřuje na zvláštní komando, které do městečka přijelo nakažené obyvatelstvo izolovat a více se soustředí na akci než na napínavý horor. I přes rychlý začátek je film dost nudný a vedle klasických Romerových hororů silně zaostává. V tomto případě doporučuji spíše novější verzi. (01.04.2010)

Podobnosť s Romorovou prvotinou je zrejmá, no však THE CRAZIES nepôsobí tak strašidelne a je viac akčnejšia. Žiadnych gore efektov sa tu nedočkáme iba postrieľaných ľudí. Napriek svižnému spádu je tu časť zaoberajúca sa konfrontáciou armády a vyšetrovaním lekárov ktorá spomaľuje dianie a celok ako taký neponúka v podstate nič nové a zapamätania hodné čo by ho robilo výnimočným len neistotu utekajúcej partii a postupné podozrievanie z nákazy popri tom ako sa snažia dostať niekam do bezpečia. (02.11.2008)