Den mrtvých

Tenhle zombie snímek měl vše co zombie filmy mají mít. Pořadné kuchání svých obětí, pojídáni vnitřností, končetin, brutalitu, zábavu, naivnost ... Na svou dobu má film luxusní trikové efekty. Škoda jen první poloviny filmů, která byla docela nudná. Závěr mi vše dokonale nahradil takže já jsem naprosto spokojený. Kéžby Romero točil i v dnešní době něco takového. (14.10.2010)

Dneska som sa už od rána cítil akýsi zdochnutý. Hovorím si teda, že si pozrem nejaký film o zombie. Nechcel som riskovať voľajakú trapnú sračku a preto som siahol po snímku od majstra tohto horrorového subžánru. Pustil som si titul "Day of the Dead", ktorý v roku 1985 natočil George Andrew Romero. No a dostal som presne to čo som chcel - zaujímavý príbeh, tiesnivú atmosféru, krvavé gore a hlavne hnusné, špinavé, znetvorené oživlé mŕtvoly. Keď ide o zombie, tak ma pán Romero ešte nikdy nesklamal. **** (10.12.2015)

Nesdílím většinový názor, že by z Romerovy zombie trilogie byl tento film nejslabší. Je v něm sice několik postav , které jednají méně věrohodně (Rhodes, Frankenstein), než jsem byl u něj zvyklý, na druhou stranu jsem pociťoval mnohem větší napětí, než u předchozích dvou filmů. Nebýt trapných a zbytečných gore scén v závěru, klidně bych udělil i ***. S nimi silné **. (29.01.2009)

80 minút sledujeme, ako sá skupinka vedcov a skupinka vojakov v podzemnom úkryte hádajú, kto im velí a či má vedecký výzkum zombíkov, obývajúcich zemský povrch, zmysel. Béčkoví herci, béčkové dialógy. Vlastne nie dialógy, skôr krik. Neustály krik. Miera brutality poteší, no samotní zombíci za tými od Lucia Fulciho zaostávajú. A po 80. minútach konverzačného utrpenia prichádza chabá odmena. Jediná vec na Day of the Dead je pozitívna - herecký výkon človeka, skrývajúceho sa pod maskou väzneného zombíka. Keby si tu každý odviedol prácu s toľkou vášňou ako on, dopadlo by to lepšie. (18.04.2003)

Jsem téměř nedotčena tímto milým subžánrem a nemám tudíž s čím srovnávat, nemám nic objevného do pranice, ale jelikož se jedná o jeden z mých nejzásadnějších filmových zážitků (alespoň poslední doby), nějakou tu dojmologii si neodpustím. Tak tedy: proč zásadní zážitek? Nemám ve zvyku se u horrorů bát. Mám je rozdělené na mrazivé - snoubící se s thrillerem, sci-fi apod. - a čistě zábavné. U Dne mrtvých jsem se teda taky nebála. Spíš jsem cítila dost hnusnou úzkost. Podobně se mi nedávno vedlo při sledování Zrůd (vím, jde o zcela jiný soudek, ale můj stav se skutečně podobal). Den mrtvých se sice na začátku skrz několik parádních lekaček tvářil docela sympaticky, ale pak jsem byla zaskočena tou zmíněnou úzkostí, psychickou i fyzickou. Horrory bývají tělesné, tenhle opravdu bolí. Když jsem během sledování filmu střídavě konejšila svou malou dušičku a rozzlobený žaludek, nezdálo se, jak mi bude brzy dobře. Snad jsem byla zocelena, snad je závěr až příliš vysvobozující, nevím... Zdejším horrorovým expertům dost věřím, ale s tou inteligencí tohoto filmu bych to tak nepřeháněla. Ale zároveň bych ji ani nečekala, takže v pohodě. Efekty a intenzita prožitku jsou obdivuhodné. Druh toho prožitku je věc jiná, při hodnocení k ní raději nepřihlížím. ...Dodateček: V noci ze 3. na 4. září 2009 jsem Day of the Dead viděla potřetí a konečně i já vím, že mu patří nejvyšší hodnocení. (25.08.2007)