Noc oživlých mrtvol

Šedesátá léta dvacátého století přinesla zásadní tematický posun pro filmové horory. Do té doby totiž žánrové snímky zobrazovaly ohrožení přicházející zvně našeho světa, zpravidla v podobě nadreálných monster typu upírů, vlkodlaků, mimozemšťanů či všemožných zvířecích bestií. V případě, že nositelem zkázy byl výplod člověka jako v případě doktora Frankensteina, bylo vždy jasně konstatované, že strůjcem zla je outsider stranící se společnosti. V roce 1960 přišel zásadní zlom s Psychem Alfreda Hitchcocka, kde vrahem byl na první pohled obyčejný mladý muž s psychickou poruchou. O čtyři roky později snímek The Last Man on Earth (Poslední muž na zemi, 1964) podle románu Richarda Mathesona Já, legenda (I Am Legend, 1954) rozvedl monstrositu obyčejných lidí do apokalyptických rozměrů. Potenciál tohoto směru dovedl do maxima George A. Romero ve svém debutu Noc oživlých mrtvol, který inicioval zlom v ikonografii filmových zombií. Nejen, že oživlé mrtvoly ani náznakem nespojuje s mystikou či okultismem, ale ani se nezatěžuje tradičně nesoudným vysvětlováním jejich původu. Zombie zde totiž slouží nikoli jako laciná atrakce, ale coby katalyzátor vyprávění. Nejzásadnější posun, s nímž Romero přišel, bylo přenesení pozornosti z vnější hrůzy fantaskních zrůd na vnitřní zlo, které se ukrývá v lidech samotných. Romerova nihilistická vize společnosti hroutící se tváří v tvář iracionálnímu ohrožení rezonovala s dobovými náladami v Americe konce šedesátých let. Vleklá válka ve Vietnamu a její dopad na veřejné mínění a polarizaci společnosti v USA se odráží jednak v obsažených mediálních obrazech apokalypsy, ale také v zastřešující nedůvěře vůči státním aparátům. V době uvedení filmu nicméně málo kritiků dokázalo ocenit komplexnost a myšlenkovou výbušnost snímku. Naopak spíše jeho autorům spílali za explicitní násilí a absenci jakýchkoli pozitivních hodnot. Již o pět let dříve ustanovil trashový klasik Herschell Gordon Lewis svým snímkem Krvavá hostina (Blood Feast, 1963) žánr gore filmu a záhy i další tvůrci zkoušeli explicitní krvavé výjevy povýšit na přímočarou atrakci. Nicméně fušerskost a okatá hloupost Lewisových snímků i děl jeho následovníků umožňovaly divákům získat vůči zobrazovaným hrůzám bezpečnou distanci. Tentokrát ale díky dramatickému vyprávění, s důrazem na konflikty mezi lidmi zbavenými racionálních jistot a bezpečí společenské struktury, veškeré zobrazované hrůzy přesně cílí na úzkosti a podvědomé obavy publika. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Tenkrát to v kinech musel bejt fakt nářez a být vlastníkem osamnělé farmy jistě bych se večer rozhodl přespat raději v hotelu ve městě než jet domů a bát se každýho stínu venku. Tohle je zkrátka začátek té dlouhé řady zombie hororů, které kupodivu dnes už tak nefungují, protože jsme stále otrkanější...Chrchlající mrtvák za dveřmi už dnes není nic tak neobvyklého čeho by se divák leknul, to už jich musí být aspoň celé město nebo celý stát aby se o tom dalo točit... Tehdejší černo-bílé zpracování tomu dalo ještě něco navíc. * * * * (22.01.2012)

Černobílá jakoby dokumentární kamera dodává filmu neobyčejnou syrovost a opravdovost. Potácivé oživlé mrtvoly vzbuzují dojem, že je snadné jim uniknout - opak je pravdou. Mnohá tabu padají jako věž ze sirek - nahota, pojídání vnitřností, dcerka se vrhá na rodiče a nakonec je sama zabita. Úvodní scéna ze hřbitova působí zpočátku jako rodinné video, aby se vzápětí zvrhla v nepojmenovatelnou a nepochopitelnou hrůzu. Postavy neví, co se děje, a divák společně s nimi tápe. V uzavřeném domě se následně ukazuje, že možná daleko větší nebezpečí, než jsou zombie venku, představují lidé sami mezi sebou. A bezvýchodný konec ( který je změněn v remaeku) vše jen potvrzuje. Bojuj, bojuj, bojuj....nakonec budeš stejně zabit. Neviděl jsem naštěstí kolorovanou verzi a ani ji vidět nechci. Poloviční síla filmu je právě v černobílém snímání, ve hře světel a stínů, v protikladu černé a bílé, který zde působí silně symbolicky. Film skrývá řadu rovin - mezilidské vztahy, kritika společnosti, celková krize, zbytečnost vzpoury, úpadek, dekadence. Ale dá se na něj dívat i na jako mrazivý horror, který vás prostě vyděsí.... (07.08.2010)

Byl jsem mile překvapen, protože tento snímek očividně opravdu nestárne. Atmosféra strachu byla občas přímo hmatatelná, a stylová akční kamera musela být na tehdejší dobu také menší revolucí. Postavy nebyly zase tak ploché, jak by se na první pohled mohlo zdát: nejlepší byli bezpochyby snaživý černoch a šokovaná krásná blondýnka, prostě jsem jim to zbaštil. Romero natočil velmi dobrý horor, a to už taak dávno. Nutno podotknout, že všemu ještě nasadil korunu hutný konec. (29.03.2009)

Základ Zombie hororů, ale nemá cenu tady z toho kvůli tomu dělat něco extra, protože tomu tak neni. Romero to sice udělal hodně realisticky působící, teda převážně co se těch zombáků týče, což bylo zapříčiněný asi spíš rozpočtem, ale tak nějak zapoměl na nějaký hororový prvky a tak to tak nějak uběhne s tu a tam napínavou atmosférou, ale nějakej extra dojem to prostě nezanechá. 3,5 (08.02.2008)