Candyman

Spoiler. „Ver vo mňa. Staň sa mojou obeťou a budeš nesmrteľná.“ Svojho času o Candymanovi v českej Cineme písali ako o nedocenenom horore. A (zase raz) mali pravdu. Tento horor (nakrútený podľa poviedky klasika hororového žánru Clivea Barkera) patrí k najzásadnejším hororom desaťročia. Vrátil žánru dôstojnosť, strach a rešpekt, hodil do koša zábavných zabijakov á la Freddy Krueger a Jason Voorhees a stavil na bezradnosť, neistotu a smrť. Smrť, ktorá si vás bez problémov našla nielen na samote alebo v lesnej chate, ako bolo dovtedy zvykom, ale uprostred ľudí, v meste, v činžiaku, na sídlisku. kde je síce plno ľudí, ale aj tak vám nikto nepomôže a radšej sa bude tváriť, že vás nevidí, len aby sa nenamočil do problémov, ktorých má beztak dosť svojich vlastných. Vďaka Candymanovi sme sa opäť začali príjemne nepríjemne báť. Príbeh otroka, ktorý sa zamiloval do nesprávnej ženy, vracia desivé mýty naspäť do sídliskového folklóru ako urban legends, ktoré sa dedia z generácie na generáciu a aj najmladší pred nimi stále majú zdravý rešpekt, lebo veď čo keby náhodou... Parádna ošarpaná atmosféra (a samozrejme logicky tým pádom aj výprava) chudobného sídliska, kde Boh nikdy nebol, skvelá Virginie Madsen a fantastický Tony Todd. Ten mal len dva roky dozadu v hre parádnu kladnú rolu Bena vo farebnom remaku Noc živých mŕtvol a ako Candyman patrí k najstrašidelnejším hororovým kreatúram 90. rokov (a mne sa páčili aj obe pokračovanie, už to síce neboli beštiálne dobré filmy, ale pohodové horory áno). Poviedka v češtine vyšla dva razy (v slovenčine hádajte koľkokrát... máte pravdu) a film sa od nej pomerne radikálnym spôsobom odlišuje. Samotný Candyman v poviedke vystupuje minimálne, objaví sa až na samom konci a pre jeho zjavenie vôbec nie je nutné, aby ste 5x po sebe do zrkadla povedali jeho meno. Film je doslovnejší (v poviedke nepadne ani slovo o tom, že to kedysi bol zamilovaný otrok-maliar, ktorému zlí belosi amputovali ruku, potreli ho medom a zvyšok dokončili rozbesnené včely). Poviedka je krátka a napriek tomu sa z nej stvorila "nekonečná" filmová séria. Toto má podobné napr. s Kingovými Kukuričnými deťmi. Candyman. Candyman. Candyman. Candyman. Candy... (18.12.2004)

výborný horor. zbožňujem urban legends (dokonca aj ako predmet štúdia), preto ma námet dostal ihneď, temný a satanský tony todd ako candyman a naondulovaná a provokatérsky hanblivá virginia madsen a úžasná atmosféra - posprejované projects, kde sa bojíte vliezť, pretože scenárista a režisér rose vám okolo toho vybudoval slušnú paranoiu ešte predtým, než nás tam sugestívnou pomalou kamerou z vtáčej perspektívy za znenia geniálnej glassovej muziky vovedie, náznakmi a brutálnymi skokmi a poctivým hrorovým remeslom budované psycho a skvelý, och skvelý záver! môj osobný malý kult! (22.08.2011)

90. léta znamenají pro horror bídu s nouzí. A Candyman byl dvouokým králem mezi slepci. Předloze (novela Clivea Barkera Zapovězené) rozhodně ostudu nedělá. Bere si z ní pouze základní motiv betonové sídlištní džungle, plné graffiti, novodobých urban legends, odcizení a kriminality. Hodně originální horror. Jeho poslední třetina možná už není tak povedená, jako to, co jí předchází, ale tvrzení, že král je nahý, je v tomto případě pouze důkazem krátkozrakosti. (04.11.2006)

Tenhle film jsem si ještě z 90. let ze shlédnutí v kině pamatoval jako mrazivý, děsivý snímek. Musím říct, že když jsem ho viděl teď na DVD, byl jsem docela zklamán. Prostě jsem se v průběhu filmu s výjimkou začátku prakticky nebál. Triky jsou místy až směšné (např. létající candyman) - filmu by bývalo pomohlo, kdyby se tam on samotný objevoval co nejméně a zůstal jako skrytá hrozba. Druhá věc je, že film má poměrně dost hluchých míst. Naopak co mně dostalo poměrně silně, je kombinace dlouhých záběrů na ghetto v kombinaci s hudbou P. Glasse - u toho opravdu mrazí. (30.04.2007)

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman... Není to o tom, že bych byl srab, jen se mi nechce uklízet koupelna.. Městská legenda o medáčkovy s hákem, bezútěšné ghetto pod mrakodrapem Sears Tower, v němž graffiti představují jizvy historie, plno úžasných záběrů z „včelí“ perspektivy, démonický T.Todd v období, kdy ještě nemusel nosit podprsenku, V.Madsen, která ji zase často sundává, hudba Glasse, pumpující do atmosféry rychleschnoucí betonovou směs a skvostný závěr s předáním jednoho zahnutého štafetového kolíku. Objektivita stranou, pověst má cenu, jen pokud trvá… (30.10.2013)