Nehynoucí láska

„Odpustila som mu pre jeho hudbu. Nemohla som nenávidieť človeka, ktorý niečo také napísal.“ NESMRTEĽNÁ MILENKA nie je veľmi strhujúci životopis hudobného génia, ale určite je to poctivá malá dráma o ľuďoch, prekliatí a o tom, ako koľkokrát o našom ďalšom živote rozhodnú hlúpe trojsekundové minutia sa na chodbe hotela. Snímka sa nakrúcala v Českej republike a Gary Oldman (Coppolaov DRACULA) sa tak zapozeral do svojej filmovej partnerky, talianskej herečky Isabelly Rosselliniovej (MODRÝ ZAMAT, SMRŤ JEJ PRISTANE), až kvôli nej ukončil svoje dvojročné manželstvo s herečkou Umou Thurmanovou. Ale dosť pikošiek - aká je NESMRTEĽNÁ MILENKA? V prvom rade má charizmatického Oldmana, ktorý (so skúseným režisérom Bernardom Roseom – jeden z najlepších hororov 90. rokov CANDYMAN) ukazuje slávneho hudobného skladateľa ako s ľuďmi zákerne manipulujúceho, zlostného, žiarlivého, šialeného, hluchého, geniálneho, excentrického, introvertného, bláznivého, iného, originálneho, zúrivého, perfekcionistického, paranoického, detinského a prchkého opilca, ktorý nevedel dodržať slovo. Asi by som dal skôr „len“ 60%... ale mám rád Garyho. (01.01.2005)

„V uších už jen ticho, přiznej si to, pýcho.“ Málo platné, genialitu Amadea to nemá. Formanův Mozart mě uchvátil, coby živočišný extrovert, jehož komponování i preludování bylo divoce vychechtané a konflikt se Salierim strhující a divácky vděčný. Roseův Beethoven je nám podáván jako nudný introvert, který hudbu skládá jen jakoby omylem, ve volných chvílích, při absenci nějaké (jakékoli) lepší zábavy. Navíc ústředním bodem příběhu je jakýsi Schindlerův seznam, což mě zneklidnilo. Snad jsem ženě nepustil špatný film?! Uf, jen shoda jmen. Až za hrob věrný přítel Schindler má seznam Beethovenových lásek a pátrá, která z nich bude dědit. Což mě moc nezajímalo, neb v závěti jsem zahrnut nebyl. OKÉNKO GENIALITY: [][] Co se z Nehynoucí lásky dozvíme o Beethovenovi nového? /♪ ♫ Na kterém koncertě se profláklo, že je hluchý jako pařez. /♪ ♫ Jak často a v kterých ložnicích se maestrovi rozjel zip u kalhot. /♪ ♫ O existenci dosud neznámého díla, sonáty „Coucou dans le nid.“ Údajně inspirované záhadou se syno-synovcem coby kukačkou v bratrově hnízdě. [][] Ovšem Gary Oldman zde exceluje, např. v Beethovenově intimní chvilce s hlavou na klavíru. Kvůli němu zvedám taktovku o hvězdu výš. „Plaudite, amici, comoedia finita est.“ (14.06.2023)

Hodnocení pod 3 hvězdy nechápu, ale ok. S mojí slabostí pro Oldmana a Beethovena je jasné, že mé hodnocení je asi nekritické, ale čert to vem. Po opětovném shlédnutí (a v rámci silně melancholické nálady) zvyšuji ze 4 na 5. "...Kdybychom mohli být spolu, necítili bychom žádnou bolest. Kde jsem já, tam jsi i ty..." (08.02.2016)

Gary je zahrál nesmrtelného Ludwiga přesně tak, jak jsem si ho představoval - výjimečný, šílený,geniální, tvrdohlavý, prostě jedním slovem božský se svoji hudbou. Mnohem lepší než pohádkové bajkaření ve Formanově Amadeovi. Proč? Tvorba Beethovena nám v Nehynoucí lásce odráží vnitřní rozpoložení a charakter, naopak v první půlce Amadea je jen pěknou kulisou, doprovodem. (08.03.2009)

Příjemná biografie génia, jehož hudba byla ve své době považovaná i za nemravnou. Srovnání s Amadeem se film nevyhne a v tomto ohledu musí nutně prohrát, Amadeus je geniální film, Nehynoucí láska jen film o géniovi. Ale má všechno, co má mít, a ještě něco navíc - Garyho Oldmana, který je tak přesvědčivý, že celý děj utáhne sám. A k tomu krásné záběry z Jaroměřic, Buchlovic, Milotic a dalších českých zámků. A na závěr jenom poznámečku ke scéně hned v úvodu, kde se před Beethovenem svléká jedna šlechtična v parku - kdo kdy dostával holku z klasicistních šatů přelomu 18. a 19. století, dá mi za pravdu, že tak jednoduše, jak si to stáhla ta herečka, v reálu opravdu nejde :-) (22.08.2012)