Brubaker

Scénář - W.D. Richter a Arthur A. Ross. Kamera - Bruno Nuytten. Hudba - Lalo Schifrin. Dirigent: Lalo Schifrin. Orchestrace - Terence A. Bonnell, Jack Hayes. Hudební producenti - Nick Redman a Douglass Fake. Hrají - Robert Redford jako Henry Brubaker. Tržby v USA za první víkend: 2 748 079 $ (594 kin) (25.04.2011)

Tomuto filmu není možné něco vytknout. Dokonce ani ten závěr, jehož obdoba v jiných filmech působě značně limonádově a tudíž uleptaně. Sem ten závěr patřil. A že idealista dostal po držce a hlavně přes své ideály, to je přece jasné. A ničím novým pod sluncem není ani to, že ze srovnání, kdo je slušnější, vyšli jako jednoznační vítězové vězni před politiky. Velmi kvalitní příběh je umocněn perfektními hereckými výkony. A dělá z Brubakera jeden z hodně těžko zapomenutelných zážitků. Sakra, jak je to možné, že Američané dokázali před více jak čtvrtstoletím točit takové filmy? Tehdy byli na vrcholu herecké hvězdy typu Redforda a Newmana. Dnes je vystřídali neumětelové typu Cruise. Takže se vlastně není čemu divit, že současné americké filmy z valné většiny nestojí ani za použitý toaletní papír. (16.07.2011)

"Když se třeba nějaký vězeň pokusí utéct, to mu máme zamávat?" Aby bylo jasno, tak já jsem pro tvrdý podmínky ve vězení, aby se tam nikdo nechtěl vracet. Kdo nepracuje, ať nejí a o televizích na pokoji, posilovnách a internetech by si mohli nechat jenom zdát po šestnáctihodinovejch šichtách. Přesto s Brubakerem souhlasím v tom, že bezdůvodně by se neměl nikdo mlátit a že postel, střecha nad hlavou a okno do cely by měli být samozřejmostí. Ale dost humanity. Tohle je drsný, syrový a mě při tom dost bavil zásadovej týpek, kterej neuznává čachry s pravdou. (16.10.2018)

Rosenbergův návrat do vězeňského prostředí se nadmíru vydařil. Srovnání s "Frajerem Lukem" není naprosto na místě, protože oba filmy jsou úplně jiné a mají úplně jiný pohled na danou věc. "Brubaker" je dosti syrová a drsná podívaná ze špinavé a kruté věznice. V paměti zůstanou zejména scény jako vražda černocha Abrahama, vykopávání tajných hrobů a nejvíce pak závěr, který by byl v jiných filmech jiných režisérů patetický a klišoidní. V tomto případě je dokonale stylový, silný a skutečně dojemný. A za to patří Stuartu Rosenbergovi dík, že ani jediným prvkem nevykradl svůj o třináct let starší mistrovský kus a Robert Redford zahrál postavu sice tvrdého, ale idealistického Henryho Brubakera tak přesvědčivě, že se mu nechá jen a pouze věřit a držet pěsti. "Brubaker", coby film i hlavní postava je naprosto svůj, na nic si nehraje, nesbírá žádné velké ovace a proto si ho cením. (11.12.2006)

S Brubakerom mám trochu problém. Som podozrievavý voči filmom, v ktorých sympatický klaďas ide vymýtiť zlo rozlezené do najposlednejších zákutí. Obzvlášť, ak tým supermanom je idealista s ambíciou nahradiť jeden zle fungujúci systém svojou predstavou iného systému. Samozrejme, že to nemôže dopadnúť dobre, pretože vyššie záujmy na vyšších miestach zasiahnu skôr, ako by sa novátor presvedčil, že tadiaľto cesta nevedie. V Amerike je veľa väzňov a tak sa nemožno čudovať snahám o využitie ich pracovného potenciálu. Nemožno sa ani čudovať našim normalizátorom, ktorí po filme vďačne siahli, aby ľudu ukázali, aké je to všetko v tej Amerike prehnité a zlé. A nemožno sa čudovať ani trom hviezdičkám odo mňa, pretože som niektorým postavám a niektorým epizódam filmu jednoducho neveril. (02.10.2010)