Brubaker

Tomuto filmu není možné něco vytknout. Dokonce ani ten závěr, jehož obdoba v jiných filmech působě značně limonádově a tudíž uleptaně. Sem ten závěr patřil. A že idealista dostal po držce a hlavně přes své ideály, to je přece jasné. A ničím novým pod sluncem není ani to, že ze srovnání, kdo je slušnější, vyšli jako jednoznační vítězové vězni před politiky. Velmi kvalitní příběh je umocněn perfektními hereckými výkony. A dělá z Brubakera jeden z hodně těžko zapomenutelných zážitků. Sakra, jak je to možné, že Američané dokázali před více jak čtvrtstoletím točit takové filmy? Tehdy byli na vrcholu herecké hvězdy typu Redforda a Newmana. Dnes je vystřídali neumětelové typu Cruise. Takže se vlastně není čemu divit, že současné americké filmy z valné většiny nestojí ani za použitý toaletní papír. (16.07.2011)

Režisér vězeňského dramatu s Butchem Cassidym se pustil do vězeňského dramatu se Sundance Kidem a výsledkem je celkem fajn film o právech i těch nejnebezpečnějších vyvrhelů na slušný život. Asi vám „nedá křídla“ jako (ne)zmíněný Frajer Luke nebo Vykoupení z věznice Shawshank (kde si mimochodem rovněž zahrál Morgan Freeman), ale to ani není jeho hlavním cílem. Film je nebývale drastický, navenek jaksi „ušmudlaný“, tím pádem i oproštěný od jakýchkoliv alegorických prvků typických pro Shawshank. Brubaker je pojat mnohem realističtěji, zaměřuje se více na korupci a politikaření vězeňské správy, nechce o problémech poutavě vyprávět, chce je řešit, což mu sice ubírá na dojemnosti, ale přidává na důraznosti. Redfordův zoufalý boj proti nepráví ve filmu reflektoval (a stále reflektuje) jeho boj i v osobním životě. Signifikantní je závěrečná scéna, kdy se stává vítězem i poraženým současně – je to jedna z těch scén, kdy jsem cítil zvláštní chvění po celém těle. Právě ona nese hlavní poselství filmu – že dobrým člověkem máme být hlavně kvůli jiným, ne kvůli sobě. 80% Zajímavé komentáře: monolog, Jack.Pott (11.12.2006)

Přes datum svého vzniku má tenhle film pořád svou platnost. Lidské charaktery se probarví v závislosti na podmínkách, kterým jsou vystaveny a pokud je to navíc v tak odporné věznici, do jaké se infiltroval jako vězeň budoucí ředitel Brubaker, není se co divit, že věci, které vidíme, nám vyrážejí dech, viz hra na "telefon". Ale i v takovém prostředí se najde okamžik, kdy se lidi chovají jako lidi, zvlášť když cítí někoho lidského v zádech. Spousta filmů, které dnes vidím na toto téma, se přímo nebo nepřímo Brubakerem inspirují, ale přes možnosti, jaké dnes filmový průmysl má, mu většina nesahá po kotníky. I díky mimořádnému výkonu Roberta Redforda. (26.03.2005)

Ač zastávám názor, že vězni by se do nápravného zařízení neměli těšit, Brubaker měl něco do sebe. Zatímco zde tolikrát omílaný Shawshank se vydal po líbivé cestě filmové poetiky, on zvolil tu posetou výtluky syrového realismu. Obě dvě vedou do Říma lidskosti - i s tím připomenutím, že člověk může vyhrát proti jakémukoliv systému bitvu, ale nikdy ne válku. Nakonec je zvláštní, jak někdy můžou zásadovost, pevné postoje a charakterová přímost koketovat se sobectvím.. (15.07.2013)

Sledování mi asociovalo kultovní Shawshank (prostředí, vykreslení vězňů,..), jenž tu okupuje vedoucí příčku Nejlepších filmů - info pro ty co si toho nevšimli. Jak se ale divám na některé komentáře, tak nejsem sám. :-) Samozřejmě vím, že se oba filmy také odlišují a o tom teď pohovořím, neobejde se to ale bez spoilerů, takže prosím ty diváky, jenž tento snímek a výše zmíněné Vykoupení... neviděli, ať dále nečtou. Mohli by se ochudit o velmi pěkné filmové zážitky. __ Zatímco Darabontův vězeňský opus Shawshank. jehož námět Stephen King ve své knize Čtvero ročních období označil přívlastkem - příběh o naději (už to mluví za vše), zařazuji díky konečné pointě k nejlepším čili k nejlidštějším "dospělackým" pohádkám, tak Brubakera musím poslat do skupiny nejsmutnějších realistických dramat, částečně za to také může pointa. Brubaker je sice silně humánní film, popisuje nefunkční vězeňský systém, který vychází z lhostejného systému politického a společenského (korupce, podfinancování, atd.) a hlavně zachycuje snahu tuto chybu vyřešit, ale konečné vyznění a vlastně skoro celé sledování, alespoň ve mně, vyvolávalo pocity jako beznaděj či marnost lidského snažení.. Já mám ale pro filmy, které vypráví o nelidských podmínkách respektive nelidských místech nebo o člověku, jenž se vydal do boje s větrnými mlýny (v tomto filmu ztělesněn idealistickým ředitelem Henry B.) opravdu slabost, takže hodnotím silně nadprůměrně. A to i přestože mám v hlavě radikální (možná dokonce nelidský) plán na reformu vězeňství, hlavně pro nejtvrdší delikventy a recidivisty. 90% (08.10.2012)