Brubaker

Film ako stvorený na premietanie v československých kinách 80. rokov. Kritika prehnitého politického systému bola presne tá nahrávka na smeč komunistickému režimu. Ale možno sa súdruhovia obávali, že by v Brubakerovi mnohí spoznali aj tunajšie fungovanie úradov a spoločnosti. Brubakera môžeme chápať ako synekdochu politického systému celej Ameriky, alebo aj každej krajiny na svete a je aj metaforou držania sa starých pravidiel za každú cenu a vo všeobecnosti akejkoľvek nechuti prijímať nové zmeny do skostnateného chodu udalostí, najmä ak z toho aj niečo máte. Rebelov bolo treba vždy odstraňovať, čo platilo pred tisíckami rokov a bude platiť aj o ďalšie tisícky rokov, ak tu ešte niekto, napriek prítomnosti ľudí akých vidíme v tomto filme, niekto bude. (18.12.2018)

Prvních asi čtyřicet minut, než se Brubaker odhalí, je to to nejdrsnější vězeňský prostředí, jaký snad kdo kdy ve filmu zobrazil. Tak tvrdý a nepřátelský podmínky myslím nepanovaly ani na bojišti. Po seznámení se s okolnostmi a hlavními postavami se začne odvíjet samotný příběh. Brubaker je dost naivní a nekompromisní idealista, člověk, který si stojí za svým slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli nikomu a ničemu zpronevěřit a to ani kdyby tím dosáhl svého původního cíle. Neubráním se srovnání s pozdějším Redfordovým snímkem Poslední pevnost, která vlastně pojednává o něčem dost podobným. Z pohledu člověka již znalého Brubakera mi přijde Pevnost jako trapná parodie, výsměch a možná až drzá snaha o rejžování z minulého úspěchu. Pravda, konečné zatleskání mi přišlo stejně dojímavé, jako i happyendové, ale to nic nemění na tom, že je Brubaker jedním z nejlepších, nejsyrovějších a nejreálnějších vězeňských dramat. Žádní hodní dozorci, žádní vězni, kteří se chtějí vzdělávat, skoro žádní vězni, kteří by nebyli křiví jako kosodřevina a o tom to je. O bláhových lidech a jejich snaze změnit svět a zlepšit ho. O Brubakerovi. (11.12.2006)

Robert Redford je natolik skvělým a silným hercem, že vás dovede přesvědčit i o tom, že tohle vězeňské drama pojaté trochu jinak, je přece jen originální a je trochu nové. Ve skutečnosti ale nic tak zásadního nepřináší, jen další lidský pohled na vězně. Jenže i tak vás to bude bavit. Alespoň mě to nesmírně bavilo. (14.10.2016)

Strhující a řekl bych stále aktuální kritika vězeňství. Něco tak drsnýho v realistickém ušmudlaném kabátku už dneska asi těžko někdo natočí. Na inkognito příjezd novýho ředitele se nedá zapomenout. Věznice patří pár vyvoleným vězňům a jejich zvrhlým praktikám. No a pak Brubaker začne bojovat proti větrným mlýnům a všudypřítomné korupci. Velmi působivé, obzvlášť poslední scéna. (14.09.2009)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Hele, Brubakere, víš co ?? To je poprvé za patnáct let, co slyším ty kluky se smát !!" Skvostné nadčasové drama dua Rosenberg, Rafelson z vězeňského prostředí s Robertem Redfordem, který je skvělý jako vždy, v hlavní roli nastupujícího ředitele státní věznice Brubakera, který aby poznal skutečné poměry ve svém novém působišti, nechá se tajně zavřít mezi ostatní mukly, přičemž už jen tahle samotná úvodní zápletka, která při první projekci bez předchozích informací dost šokuje, se zdá být, jakkoliv je naivní, dokonalý stavebním kamenem filmu, mě dlouhá léta tak nějak míjelo, slýchal jsem na něj jen slova chvály, která teď, kdy jsem se k němu dostal, musím jen uznale potvrdit.. Geniální a silný snímek zdánlivě vypráví příběh novodobého Sisyfa, člověka, který ve své nekonečné naivitě a neústupnosti touží něco změnit tvrdohlavě bráníc pravdu a spravedlnost v dnešním světě ovládaném mocí peněz, kde nic není černobílé !! Ve světě, kde si každý brání své vlastní zájmy a své koryto, působí Brubaker jako směšná báchorka s absencí úderné pointy, což mu však dodává působivou známku lidskosti a opravdovosti !! Zamrzí snad jen zjednodušený pohled na všechnu tu kriminálnickou verbež, který omlouvajíc ji v zájmu humánnosti a infantilní představy, že v každém musí být něco dobrého, filmu zbytečně podráží nohy, poněkud slabší soundtrack Lala Schifrina a vlastně i ta závěrečná scéna, jakkoliv neuvěřitelnou sílu přes svoji koňskou dávku patetismu v sobě skrývá, protože ta opravdová slepá spravedlnost a pravda, které jsou skutečnými hlavními hrdiny tohoto filmu, neznají přívlastky a nemají s patetismem vůbec nic společného.. (12.07.2013)