Poslední pevnost

Mám ráda filmy z vězeňského prostředí, v současné době mě však začíná ubíjet stereotyp: následování lineárně vyjetých kolejí scénářů, patos... a vlastenecky hrdé mávání americkou vlajkou. Bože, odpusť jim, neb oni nevědí, co činí. Američané zkrátka netuší, jak s tímhle neustále předhazovaným "detailem" dokážou urputně lézt na nervy zbytku světa. Příběh "Poslední pevnosti" nenabízí nic moc nového: věznice je sice vojenská, hlavní hrdina není svalovec a utkání s vrchním padouchem musí vést pomocí své vůle a důvtipu, nikoliv efektních úderů. Ve své podstatě však jde stále o totéž: klaďas se do ničeho nechce zaplést, dokud díky záporákovi neumře nějaký vedlejší chudák, a pak se nasere, získá sympatie spoluvězňů a zloduchovi to navzdory všem úskalím pořádně natře. Žádné překvapení se nekoná, scénář i postavy jsou předvídatelně klišoidní, což je největší slabina "Poslední pevnosti". Jistě, najdou se drobné inovace: vězni jsou přes vzájemné rozpory na jedné "lodi", jsou to vojáci, zakázané salutování, úctu k výše postavenému spoluvězni a vůbec vzorné chování používají jako formu vzdoru vůči řediteli, závěrečná bitva je strategičtější, než bývá zvykem (tím neříkám logičtější, bohužel právě naopak). Přesto jde v jiné variaci o totéž, co lze vidět skoro ve všech ostatních filmech o vězení. Před dvaceti, třiceti lety to mohla být bomba, ale dnes by to chtělo přece jen víc originality a méně schématičnosti. Při váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami tak nakonec rozhodly dvě věci: solidní herecké obsazení (zvláště Gandolfini se blýsknul) a již zmíněné sympatie k podobným filmům. Neobjektivních 70%, ale s odřenýma ušima, nosem, rameny, prsama, zadkem a... přečnívajícími částmi;-) (22.05.2009)

Poslední pevnost není jako partie šachu. Proč? Od počátku předvídáte každý tah soupeře, ještě než ho udělá. To by ve hře samotné byla cesta do pekel. Filmová cesta do pekel je ještě relativně příjemná, protože Robert "Brubaker" Redford se vrací na "místo činu" tentokrát v jiné pozici, ale opět s chutí něco změnit. Vězni už nejsou vylíčeni jako chudáci, ale jako lidé, kteří udělali chyby, ale mají právo na lidské zacházení. Přesto, pokud hrajete hru s podle jasného scénáře a nesnažíte se překvapit, musíte prohrát. Škoda, Poslední pevnost mohla být mnohem zajímavější procházka jednou věznicí, na které si Američané opět vynahradili nedostatek staveb (hradů) ze středověku:)). (01.02.2010)

Kdyby se jednalo o film s jiným hlavním představitelem, díval bych se na to asi jinak. Robert Redford sice i v této patlanině se snaží podat maximální herectví, ovšem jinak je to prachsprostá vykrádačka Brubakera a jiných vězeňských dramat a akčních filmů. Ale, jak vždycky říkám, když nic jiného není, jednou se to dá. 40%. (10.03.2007)

Má to spád, je to akční, pár scén je dobrých. Ale něco tomu zkrátka chybí a předem je to čitelné. Už jsem to asi jinde zmínil. Mám rád filmy z vězeňského prostředí. Ten uzavřený prostor, omezená svoboda, hierarchie vězňů i ne vždy spravedliví dozorci, to vše tvoří koktejl možných dramat jednotlivých odsouzených. Redford coby generál, kterému to v jedné akci nevyšlo a zařvalo mu příliš mnoho chlapů je umístěn do běžné věznice (no už toto trochu skřípe). Zde hned od prvopočátku sledujeme obavu ředitele věznice (skvělý Gandolfini) z možných problémů z nástupu nového vězně typu - generál. Eugen Irwin totiž sálá charismem, nepoddajností a tvrdostí a ředitel už při přijímacím pohovoru ze sebe před ním udělá pitomce ač se mu snaží dokázat, kdo tu teď bude velet. Obavy se projeví ihned, protože Redford si okamžitě získá skoro všechny vězně...... Potud by to šlo, dále nebudu spoilerovat - další akce strácejí na reálnosti a závěrečná bojová vřava, kde chybělo jen odpálení atomovky mne přesvědčila, že je to max na tři hvězdy. Amíci jsou zkrátka prdlí a salutování vlajce prostě milují. Robert Redford se tu trochu umázl, toto není film jeho formátu. Nicméně na neděli večer proč ne. * * * (10.12.2011)

Výstavba tohoto těžce vlastenetckého dramatu ničím nepřekvapuje. Přes počáteční seznámení s prostředím a místními pravidly až k finále, zužitkovávajícímu všechny dříve předvedené finty. Redford pateticko-generálsko-otcovskou roli obohacuje jen nepatrně, mnohem zajímavější je sledovat velmi umírněného a přesto děsbudícího Gandolfiniho. Co však filmu skutečně ubližuje a tudíž i ubírá body je finále, které se příliš podřizuje předem nalajnovanému válečnému vyústění. Na úkor logiky, přirozeně. Máte-li rádi vězeňská dramata a plápolající americkou vlajku na pozadí, zkuste to. Jinak není oč stát. 60% Zajímavé komentáře: Tsunami_X,ScreamJay, Torrance, silent cut (23.04.2006)