Brubaker

Skvělá věc z vězeňského prostředí s charismatickým Redfordem v roli pokrokového ředitele nápravného zařízení. Jenže reformovat znamená dělat vlny a dělat vlny v prohnilém, a zaběhnutém systému se nevyplácí. Úžasný film o boji jedince se sytémem. Jedince, který má chuť a sílu měnit věci k lepšímu, který svoji práci bere jako poslání a trest odnětí svobody jako skutečnou formu nápravy, po níž má odsouzený šanci znovu se ve společnosti zapojit. Tohle je nadčasová věc a jistě každý z nás se už někdy cítil Brubakerem. * * * * * (19.03.2014)

Sluší se zatleskat. Možná se mi někteří z uživatelů vysmějí, ale opravdu jsem nevěděl, že nový trestanec Robert Redford ve skutečnosti jen poznává otřesné podmínky a poměry, které panují ve věznici, které vlastně nově šéfuje. Když vidí tu hrůzu kolem, začne zásadový chlapík s reformami – brzy však narazí. Nejen na personál věznice a podnikatele z okolí, kteří vězně za vidinou zisku zotročují, ale hlavně na politický tlak. Solidní kritika zaoceánského vězeňství má co říct i v dnešní době, a to film posunuje o stupínek nahoru. Režisér výtečného taktéž vězeňského dramatu Frajer Luke Stuart Rosenberg nechce dojímat, chce jít důrazně za svým – stejně jako vzdělaný ředitel. Výborně napsané, stejně tak i zahrané. (28.12.2013)

Naprosto vynikající drama. Brubaker má vynikající scénář a atmosféru a nenudil jsem se u něj ani sekundu. Postava Henryho Brubakera, rozumného, sečtělého a čestného člověka, se rázem stala jednou z mých nejoblíbenějších. Jeho snaha přetvořit rozpadající se zahmyzené vězení plné bestiálních vězňů-pomocníků a zkorumpovaných průmyslníků kolem, se střetává nejen s politickou nevolí státní komise, ale i s lidmi, kteří se doposud obohacovali na úkor vězňů. (26.12.2008)

Rosenbergův návrat do vězeňského prostředí se nadmíru vydařil. Srovnání s "Frajerem Lukem" není naprosto na místě, protože oba filmy jsou úplně jiné a mají úplně jiný pohled na danou věc. "Brubaker" je dosti syrová a drsná podívaná ze špinavé a kruté věznice. V paměti zůstanou zejména scény jako vražda černocha Abrahama, vykopávání tajných hrobů a nejvíce pak závěr, který by byl v jiných filmech jiných režisérů patetický a klišoidní. V tomto případě je dokonale stylový, silný a skutečně dojemný. A za to patří Stuartu Rosenbergovi dík, že ani jediným prvkem nevykradl svůj o třináct let starší mistrovský kus a Robert Redford zahrál postavu sice tvrdého, ale idealistického Henryho Brubakera tak přesvědčivě, že se mu nechá jen a pouze věřit a držet pěsti. "Brubaker", coby film i hlavní postava je naprosto svůj, na nic si nehraje, nesbírá žádné velké ovace a proto si ho cením. (11.12.2006)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Hele, Brubakere, víš co ?? To je poprvé za patnáct let, co slyším ty kluky se smát !!" Skvostné nadčasové drama dua Rosenberg, Rafelson z vězeňského prostředí s Robertem Redfordem, který je skvělý jako vždy, v hlavní roli nastupujícího ředitele státní věznice Brubakera, který aby poznal skutečné poměry ve svém novém působišti, nechá se tajně zavřít mezi ostatní mukly, přičemž už jen tahle samotná úvodní zápletka, která při první projekci bez předchozích informací dost šokuje, se zdá být, jakkoliv je naivní, dokonalý stavebním kamenem filmu, mě dlouhá léta tak nějak míjelo, slýchal jsem na něj jen slova chvály, která teď, kdy jsem se k němu dostal, musím jen uznale potvrdit.. Geniální a silný snímek zdánlivě vypráví příběh novodobého Sisyfa, člověka, který ve své nekonečné naivitě a neústupnosti touží něco změnit tvrdohlavě bráníc pravdu a spravedlnost v dnešním světě ovládaném mocí peněz, kde nic není černobílé !! Ve světě, kde si každý brání své vlastní zájmy a své koryto, působí Brubaker jako směšná báchorka s absencí úderné pointy, což mu však dodává působivou známku lidskosti a opravdovosti !! Zamrzí snad jen zjednodušený pohled na všechnu tu kriminálnickou verbež, který omlouvajíc ji v zájmu humánnosti a infantilní představy, že v každém musí být něco dobrého, filmu zbytečně podráží nohy, poněkud slabší soundtrack Lala Schifrina a vlastně i ta závěrečná scéna, jakkoliv neuvěřitelnou sílu přes svoji koňskou dávku patetismu v sobě skrývá, protože ta opravdová slepá spravedlnost a pravda, které jsou skutečnými hlavními hrdiny tohoto filmu, neznají přívlastky a nemají s patetismem vůbec nic společného.. (12.07.2013)