Brubaker

Nádherná oslava lidské úcty a osobnosti, podávaná skrze heroický a zřejmě životní výkon Roberta Redforda. Jeho Brubaker je postavou, které budeme fandit, budeme s ní sympatizovat a přes veškerý negativní postoj od ostatních bachařů budeme souhlasit se vším, co ve své náročné cestě za zlepšením vykoná. Sice to nedokáže diváka vyždímat tolik jako nedostižný Shawshank nebo výpravný Motýlek, ale film má přesto velkou sílu, velkou morální hloubku a je určitě zajímavé podívat se na zkažené americké věznice také z perspektivy ředitele, než jen neprávem odsouzeného a utíkajícího vězně. Emotivní závěr je pak z filmařského hlediska sice jen nošením dříví do lesa, ale mně při něm bylo tak krásně, jako by ten mohutný a dunivý potlesk pro neúnavného a nedoceněného ředitele náležel mně samotnému. Brubaker se mi nakonec zadřel hluboko pod kůži, a nepochybuji o tom, že i Frank Darabont ho musel několikrát zhlédnout, než se pustil do své celovečerní prvotiny.. (19.12.2012)

Sám proti všem. Možná hned v začátku vytušíte obrat, možná ne, ale rozhodně vám RR a jeho snaha o absolutní spravedlnost bude sympatická. Kolegové tu píší o nejtvrdším vězeňském filmu, ale tak zlé se mi to nezdálo. V několika momentech docela zamrazí, když si představíte celou tu zrůdnost a sebe bezmocného uvnitř mašinerie, kterou nelze zastavit. Skvělý předrevoluční dabing ČST (Zahajský, Oliva, Postránecký, Mrkvička, Maciuchová, Rösner...). (06.10.2013)

Klasická Redfordova kritika systému, tentokrát zaměřená na nelidské podmínky v amerických věznicích a obecně inherentní tendenci člověka sklouzávat k autoritativním a mocichtivým praktikám, přičemž chybět nesmí kupa moralizování a jeden ultrasilný charakter (čí asi?). Škoda přepáleného konce, tam už to chtělo ubrat. 8/10! (24.04.2013)

Prvních asi čtyřicet minut, než se Brubaker odhalí, je to to nejdrsnější vězeňský prostředí, jaký snad kdo kdy ve filmu zobrazil. Tak tvrdý a nepřátelský podmínky myslím nepanovaly ani na bojišti. Po seznámení se s okolnostmi a hlavními postavami se začne odvíjet samotný příběh. Brubaker je dost naivní a nekompromisní idealista, člověk, který si stojí za svým slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli nikomu a ničemu zpronevěřit a to ani kdyby tím dosáhl svého původního cíle. Neubráním se srovnání s pozdějším Redfordovým snímkem Poslední pevnost, která vlastně pojednává o něčem dost podobným. Z pohledu člověka již znalého Brubakera mi přijde Pevnost jako trapná parodie, výsměch a možná až drzá snaha o rejžování z minulého úspěchu. Pravda, konečné zatleskání mi přišlo stejně dojímavé, jako i happyendové, ale to nic nemění na tom, že je Brubaker jedním z nejlepších, nejsyrovějších a nejreálnějších vězeňských dramat. Žádní hodní dozorci, žádní vězni, kteří se chtějí vzdělávat, skoro žádní vězni, kteří by nebyli křiví jako kosodřevina a o tom to je. O bláhových lidech a jejich snaze změnit svět a zlepšit ho. O Brubakerovi. (11.12.2006)

Rosenbergův návrat do vězeňského prostředí se nadmíru vydařil. Srovnání s "Frajerem Lukem" není naprosto na místě, protože oba filmy jsou úplně jiné a mají úplně jiný pohled na danou věc. "Brubaker" je dosti syrová a drsná podívaná ze špinavé a kruté věznice. V paměti zůstanou zejména scény jako vražda černocha Abrahama, vykopávání tajných hrobů a nejvíce pak závěr, který by byl v jiných filmech jiných režisérů patetický a klišoidní. V tomto případě je dokonale stylový, silný a skutečně dojemný. A za to patří Stuartu Rosenbergovi dík, že ani jediným prvkem nevykradl svůj o třináct let starší mistrovský kus a Robert Redford zahrál postavu sice tvrdého, ale idealistického Henryho Brubakera tak přesvědčivě, že se mu nechá jen a pouze věřit a držet pěsti. "Brubaker", coby film i hlavní postava je naprosto svůj, na nic si nehraje, nesbírá žádné velké ovace a proto si ho cením. (11.12.2006)