Zvláštní dny

vynikajúce sci-fi s veľmi kvalitnými hereckými výkonmi a neopakovateľnou atmosférou.najlepší film Bigelowej ale predsa to mohol režírovať Cameron.Keby tak bolo možno by sme tu mali jeden z najlepších filmov v histórii:)Píše sa rok 1999. Posledné dni milénia neukazujú svet v najlepšom svetle. Spoločnosti vládne násilie a neistota z budúcnosti. V tomto prostredí je najväčším hitom a najpopulárnejšou drogou technológia, ktorá umožňuje zdielať spomienky, zážitky a pocity. Lenny Nero (Ralph Fiennes) sa živí jej predávaním. Jedného dňa sa k nemu dostane súbor s nahratou vraždou. Scenár Jamesa Camerona priviedla k životu jeho exmanželka Kathryn Bigelow (Smrť čaká všade, Bod zlomu). Natočilo sa úžasné cyberpunkové dielo, ktoré prekonávajú jedine Blade Runner a Matrix. Fascinujúco vymyslený svet a jeho atmosféra majú spolu s kamerou plnou dlhých subjektívnych pohľadov najväčší podiel na pôsobnosti tohto skvelého sci-fi, ktorý bohužiaľ upadol do zabudnutia a čaká na znovuobjavenie. (10.06.2003)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)

Hustý sci-fi/nesci-fi, který mi trošku připomělo eXistenZ, tim jak to je udělaný a použitím podobnýho nápadu s virtuální realitou, která je tady hodně zajímavá, ať už kvůli nápadu ukládání vzpomínek na disky a možnosti neustálýho znovuprožívání se všim všudy a nebo díky geníální firstperson kameře. Nicméně příběhu by určitě neuškodilo měnší zkrácení stopáže, jako ne že by to nějak nudilo, ale trošku mi přišlo, že to v určitých okamžicích postrádá tempo a spád ,což je celkem škoda, protože jinak je to super, včetně drsný Angely Bassett, která hodně zastiňuje 80% filmu chudáčkojidního Ralpha Finnese, kterej ale taky rozhodně neni špatnej (29.02.2008)

(50%) ZVLÁŠTNÍ DNY, zvláštní film! Na tu dobu jistě svým způsobem pokrokové sci-fi, ale mě to moc neuchvátilo. Tu atmosféru to má vcelku slušnou, a to výhradně na začátku, pak už se neubráním pocitu nudy a nevyužití scénáře. Možná moc kecám, ale do děje mě to nevtáhlo. Ta stopáž 145 min je zde přestřelená. Ralph Fiennes je zde ale výborný, jeho role mu sedla. Zbytek herců nic moc, zápletka mě nebavila a ani finále, tvořené pointou, které svůj smysl dávalo, ale i tak. Sem tam tu máme nějakou akci, neohrabané a krvavé rvačky … Vizuál je takový obyčejný, ale jak říkám, chtělo by to víc dopilovat scénář a obohatit to téma. Protože furt se honit za nějakými cédéčky, to mě moc neuspokojilo. Svoji úroveň to má, tak tu třetí hvězdu zde udělím s vypětím všech sil. Čistý průměr. (08.10.2020)

RETRO SQUID – kouzelník, Ježíšek lidského podvědomí. Řekni, pomysli na to a můžeš to mít…. 2 dny do konce století, sex, rock, policejní brutalita, gangy a SUPERCONDUCTNG QUANTUM INTERFERENCE DEVICE, receptor nainstalovaný v TVÉ (jejich) hlavě. Chvíli drama, chvíli thriller a je to pěkně dlouhý. Že vrahem je ,,zahradník“ zbytečně sráží hlavně tu délku. Film však má hezky ponurou atmosféru a zajímavý příběh. Jen R.Fiennes charisma moc nepobral. Naštěstí vše vynahradí A.Bassett. Dnes už víme, že konec roku 2000 neznamenal konec světa a taky, že SQUID se teď shání stejně blbě jako tenkrát v roce 1995. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** (19.09.2009)