Rod Draka - Série 1

Rozpětí postav je poněkud zúženo na jeden rod (house, house of pain... jump around, jump around /// "Dis is Fleiming Dragan!" "Ok, Flaming Dragon, fuckface..."), ale nepřijde mi, že co do kvality by tahle show pokulhávala oproti GoT, jen je utahanější, protože nenabízí tolik (pikantních) postav, máme jich tu tak pět, v druhé půlce se rodinka rozroste (a že se tu furt jen rodí, rodí se víc, jak prcá, což je zvláštní vidět, asi nějaká kompenzace), ale ne do úrovně, z jaké známe GoT. Ale právě tenhle fakt oklešťuje 'Hausu of Drake', protože původní show si nezaložila jméno na tom, že je to nejlepší fantasy, ale na tom, že se postavy machievellsky zrazujou a nekompromisně odpravujou v cestě za svým cílem a kdokoliv může kdykoliv zemřít, GoT byla meme synonymum pro tohle... člověk neměl ponětí, kdo usedne na trůn a mohl to být kdokoliv. HoD jako kdyby byl vyměklým woke bratříčkem (woke je i sám o sobě, nicméně to není tak očividné a špatné jako třeba v letošních 'The Boys' nebo závěrečné sérii 'Sex Education'). Příběh 'Rodu Haka' vtáhne rychle, ale řekl bych, že po půlce se to už začne dost motat za vlastním ocasem (a tím může být myšlen jak ten dračí, tak ocas Matta Smitha) a taky v nekonečném politikaření (po Šógunovi dalších deset dílů, kde se řeší, kdo ho má většího). Cca dvě století před událostmi z GoT je na trůn dosazen, stejně jako posledních sto let - Targaryen - Viserys, ten se k trůnu dostane jako slepej k houslím, protože předchozímu kingovi pomřou děti a tak aby se předešlo krizi, nechá král volit a voilá, Viserys je zvolen. Viserys má dceru, Rhaenyru (mmmmmMilly Alcockmmm, what a baby, Smithovy akce plně chápu) a potom, co mu zemře manželka a syn při porodu, prohlásí Rhaenyru svojí nástupkyní. Král ale netuší, že se brzy zakouká do dcery své pravé ruky (tím doopravdy nemyslím jeho pravou ruku, ale jeho rádce, kterým je DJ Bulva), a ta se mu stane manželkou a dá mu děti, tedy syna a další na cestě. Rhaenyra si poměrně rozumí se svým strýčkem Daemonem Targaryenem (Matt Smith), dost pochybnou postavou, která věčně provokuje a má dost ambivalentní vztah se svým bratrem, králem. Jeho zrazování vrcholí i tím, že své neteři ukáže, co to je sex v pleasure housu a že je pro potěšení a kurvy (a chlebíčky) "A marriage is a duty... yes. But that doesn't stop us from doing what we want. From fucking who we want." Díky čemuž upadne princezna v nemilost, nicméně to je jen třešnička na dortu, Rhea rozpálená z celé té předehry pak večer končí tím, že si smlsne na svém bodyguardovi a než se člověk naděje, připadá si, že prcá každýho, koho chce. Číslo se strejdou se pak objeví na Blesk.cz a Rhea začne fňukat, že kdyby měla penis, bylo by vše v pohodě, ale protože je buchtička, její sexuální eskapády mají důsledky - nicméně ani to ji nezastaví k cestě za incestním vztahem se strýcem. Situace a politikaření, přetahování, zabírají značnou část příběhu, ale nejinak tomu bylo i v GoT. "She swore to me she remains a maiden and I believer her." Classic women tactics, lhání i nejblížší kamarádce. Nicméně je to tak deset dílů o tom, jak se rodina rozhádá a po smrti krále se země ocitá v očekávané občanské válce, protože král na jednu stranu chtěl dceru jako následníka, ale zároveň ostatní tradicionalisti to tak nevidí a chtějí tam jeho syna, který se mu narodil až poté, co rozhodl o následovnictví své dcery. (13.08.2024) (méně) (více)

Dobrá správa, dostali sme konečne po nie veľmi dlhej dobe možnosť návratu do fantastického sveta Game of Thrones. Zlá správa, toto nie je Game of Thrones. Áno, máme tu x drakov, na ktoré sme v GoT čakali dosť dlho, ale to nie je všetko. Jedná sa o komornejšiu variáciu na GoT, plnú lží a intríg, to áno, menej sexu oželiem, na to máme predsa porno, menej krvi, to je už horšie. Sympatickosť postáv je diskutabilná, lebo z klaďasov sa stávajú hajzli, z hajzlov klaďasi, skáčeme tu v čase ako na hojdačke a zbytočne rýchlo sa predstavuje množstvo postáv bez toho, aby tie staré dostali dostatok priestoru. Hlavným ťahákom je samozrejme výborný Matt Smith a jeho famózny Daemon, ale aj ten ustúpi pred záverom ostatným a jeho správanie je tiež ako na hojdačke. Chýbajú tu sympatické postavy typu Starkovcov, Khal Droga, Bielych chodcov, či sympaticko-nesympatické typu Lannisterovcov, atď. atď., aj postavami aj herecky to bola iná liga a to už nehovorím o tom, že všetky detské postavy v HotD stoja za hovno, pri ich raste a dospievaní to nejako tvorcovia neustriehli a mladší prerástli starších aj fyzicky, aj schopnosťami a celkovo to príliš tlačí na rodinné "posteľné" vzťahy, jediný, kto budí rešpekt je postava Ewana Mitchella. Mimochodom, detí sa tu narodí toľko, čo pomaly vo všetkých ôsmych sériach GoT dohromady nie, zatiaľ pre mňa za slabšie štyri hviezdy a nechápem, čo koho môže viesť k tomu, že je to neskonalá pecka, za ktorú to pasujú. Ako môj brat vie zanadávať na Black Panthera, že ho všetci žerú len preto, lebo je okolo toho hypu kvôli černochom a je to v skutočnosti nadhodnotené, tak ja zatiaľ považujem prvú sériu HotD za nadhodnotenú. Je dobrá, je vidieť, že tvorcovia majú kopu skúseností, ale veľmi rýchlo sa vykladajú karty na stôl, postavy majú okrem tých najhlavnejších príliš málo priestoru a len draci to nezachránia, hoc sú tam od prvej časti. To výskyt prvého chodca v prvej časti GoT bol ďaleko údernejší a tá gradácia, ktorú to dostalo až do záverečnej série, ktorá mnohých sklamala, ale ja som medzi nimi našťastie nebol, napriek tomu, že by som si ju vedel predstaviť aj inak, tak to bolo niečo úžasné. Na druhú stranu, je to v dobrých rukách, taktiež, to že ja to hodnotím na tie slabšie štyri hviezdy, ale vo svete to malo úspech, tak dáva šancu pre zlepšenia v ďalších sériach, ktoré sú nevyhnutné, tak určite to budem sledovať aj ďalej. Ale popravde, ak by to malo postupovať podobne ako v prvej sérii, tak neviem. Teším sa na Lord of the Rings, ktorý zasa u fanúšikov prepadol, lebo možno budem zasa iný a mne sa bude páčiť. GoT bolo nezrovnateľne lepšie, komplexnejšie a pritom celistvejšie. Spartacus bol nezrovnateľne krvavejší a "fuckovitejší". Rím bol nezrovnateľne intrigánskejší. Toto kolíše na pomedzí, ale zaradiť to neviem nikam. Z každého rožku trošku neznamená nevyhnutne mať to najlepšieho z každého, ale môže to znamenať aj to, že vedieť od všetkého čosi, ale nič poriadne, tiež nemusí byť výhra. Ok, to som už pritvrdil, na to HotD má kvality vyššie, ale vravím, aj ja aj manželka sme čakali od toho viac, podstatne viac po tom, čo o tom koluje vo svete. 70% za mňa a manželku. (28.08.2024) (méně) (více)

Seriál Hra o trůny se stal globálním fenoménem, to museli zaregistrovat i ti, kterým zápolení rodů Stark, Lannister a Targaryen nic neříkalo. Minimálně prvních 6. sérií si poté v rámci ohlasů vedlo nadstandardně, v rámci posledních dvou sérií se ovšem projevil fakt, že autor knižní předlohy George R. R. Martin nezvládl dopsat poslední dvě plánované knižní pokračování původních knih a tvůrci seriálu si tak museli výrazně jít svou vlastní cestou. A pro mnohé především závěrečná 8. série byla brutálním zprzněním toho, co na prvních sériích milovali. Hra o trůny ovšem pořád zůstává pravděpodobně největším hitem v historii stanice HBO a tudíž by se zákonitě nevyplatilo nechat svět Západozemí spát. Především i proto, že Martin nelenil a svět Západozemí razantně rozšířil. Seriál Rod Draka je tak založen na fiktivní kronice Oheň a krev, která pojednává o historii rodu Targaryen a stačilo jen čekat, zda se tvůrcům zvládne navázat na prvotní úspěch Hry o trůny. Rod Draka se primárně vrací k základům a k tomu, co hrálo především v prvních sériích Hry o trůny hlavní prim. Mluví se tu sice o snu Aegona Dobyvatele a pradávné hrozbě na Severu, prim tu ovšem hraje především politické pletichaření a s ním spojené dialogy. Přitom všem platí, že se tvůrci skutečně nemohli spolehnout na kdovíjak silné dialogy z předlohy, kdy je sama předloha skutečně pouze fiktivní shrnutí jednoho rodu. A přesto se tvůrcům s předloženým materiálem zvládlo vypracovat skvěle napsané tragické drama, které funguje díky fenomenálním dialogům a fenomenálním představitelům stěžejních rolí. Rod Draka si tak minimálně ze začátku zvládne diváka omotat prstu stejně jako to kdysi na samotném startu zvládla Hra o trůny. Je to pořád svět Západozemí a i když se tu sice vyskytují nejrůznější draci v plné kráse, je to pořád především Martinem vytvořený svět, který se snaží reflektovat nedostatky i špinavost nejen středověku, ale i současnosti. Prim tu ostatně hraje i fakt, že by na trůn Západozemí měla poprvé v historii usednout žena, kdy někteří možnost přítomnosti ženy na trůnu vnímají jako slabost, někteří tím ovšem okatě jen zakrývají svou zatvrzenou maskulinitu a obavy z toho, že by jim měla vládnout žena. Dokáže to reflektovat i debaty o tom, zda je vůbec možné, aby se v sexistické společnosti mohla jednou v demokratické společnosti k moci dostat žena (převážně v USA to nejspíš ještě nějakou dobu bude jedno velké TABU). Rod Draka v tomto ohledu zvládne mít neskutečný přesah, zajímavé je ovšem především to, že zvládne v rámci jedné série pokrýt 20 let událostí, kdy především zaznamenává změnu času a poměrů. Rod Draka má tak výhodu nejen v tom, že jsou jeho dialogy tolik vtahující, ale především v tom, že se toho skutečně za 10 epizod stihne pokrýt hodně. 1. série v zásadě zobrazuje vše stěžejní vedoucí k predikovanému Tanci draků a též zobrazení starého známého přísloví o tom, že když se údajně narodí nový Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen. I když bylo poté v tomto ohledu snadné říci, že bude seriál nadržovat jedné straně, po finiši prvních 10 epizod to vlastně zas tak snadné tvrzení není, kdy má každá strana prozatím své pro a proti a někoho, koho nelze definovat černobíle. Za 20 let se postavy nějakým způsobem vyvíjí, dochází k paralelám a nečekaným vývojům událostí a i když se takový Viserys I. ve fenomenálním podání Paddyho Considina snaží sebevíc rodinu rozdělenou ve dví opět spojit, díky různým intrikám a starým křivdám je jeho úsilí jednoduše zbytečné. Rod Draka se díky tomu nikdy nezbaví pachutě čiré tragédie. Jisté názory se vlastně nepletou a Rod Draka je do velké míry telenovela, ovšem o poznání lépe napsaná a především řemeslně zpracovaná. Miguel Sapochnik, který je zodpovědný za epizody Tvrdodomov či Bitva bastardů ze Hry o trůny zvládne předvést, že o svůj nejlepší formu zatím nepřišel a seriálu budou jeho schopnosti chybět, nováčci Greg Yaitanes, Claire Kilner a Geeta Vasant Patel poté zvládají výrazně nezaostat. Bravurní vedení herců, bravurní uchopení akčních sekvencí a bravurní těžení potenciálu. Samotná kronika Oheň a krev je do jisté míry založená na dohadech a tvůrci díky tomu mají v rámci scénáře do jisté míry volné ruce, právě originální nápady jsou v tomto případě často k prospěchu věci a zvládají ještě více prokreslit charaktery. Momenty jako je finále 1. série jsou prozatím jedním příkladem za všechny, kdy právě tyto rozhodnutí přispívají k tomu, že konflikt Zelených a Černých do budoucna nebude tak černobílý a každý přispěl svou trošku do mlýnku. Skladatel Ramin Djawadi navíc nevsadil pouze na to, že bude variovat nejsilnější hudební motivy ze Hry o trůny a každou epizodou pere jeden silný hudební motiv za druhým, které jednotlivým momentům dodávají ještě sílu navíc (nástup Viseryse v epizodě 8 budiž jedním příkladem za všechny). Rozpočet je na celém seriálu vidět a to se nemusí sázet na jednu velkou atrakci za druhou. Když ovšem dojde na draky v akci, je to radost, především ve finále 1. série, které dveře k Tanci draků jednou bravurní sekvenci v režii Yaitanese láká na něco fantastického. Ocenit se navíc skutečně musí casting stěžejních rolí a to především v těch momentech, kdy dojde na přeobsazení. Člověk se tak může snadno obávat, že fantastická Milly Alcock bude výrazně chybět, Emma D'Arcy jí ovšem v roli Rhaenyry Targaryen dokáže nahradit stejně bravurně jako Olivia Cooke v roli Alicent Hightower nahradila Emily Carey. Matt Smith má jako Daemon Targaryen výraznou a herecky důstojnou roli, kdy dokáže předvést, že mu celkem jdou prevíti, Rhys Ifans zde konečně dostává prostor zazářit a s odstupem času se bude vzpomínat především na Paddyho Considina v roli krále Viseryse, silný dojem poté dokáže zanechat i Steve Toussiant jako Corlys Valeryon. S jeho obsazením bude mít kvůli jeho barvě pleti pořád dost lidí problém, z Corlyse se ovšem po čase vyklubala jedna z nejzajímavějších postav celého seriálu a Toussaint minimálně silnou svého výkonu zvládne pochybovačům zatnout tipec.  V rámci Rodu Draka je poté skutečně zajímavé sledovat, jak se loajalita postav vyvíjí, stejně tak jak konfrontace dospělých ovlivňují jejich potomky. Skutečně platí, že se v politickém zákulisí nachází jisté nemorální bestie, neznamená to ovšem, že jsou jimi všichni. Přes nenávist a touhu na pomstu se u postav pořád projevují uvěřitelné lidské emoce a do jisté míry i pochopení. Největší síla sci-fi či fantasy vždy tkvěla v tom, kdy se sebevíce za vlasy přitažená a nerealistická látka zvládla polidštit a svět George R. R. Martina v tomto ohledu prakticky nemá konkurenci.  Po 10 epizodách je vlastně snadné říci, že tvůrci přesně zvládnou pracovat s budováním a atmosférou stěžejních momentů, rozhodnutí dávat si na čas navíc v tomto případě přináší ovoce. S odstupem času tak bude 1. série Rodu Draka po vzoru 1. série Hry o trůny vnímána primárně jako otevření Pandořiny skřínky, už cesta k Tanci draků ovšem v tomto podání stála za to. Nyní tak jen stačí doufat, že tvůrci nepoleví a Tanec draků dostojí nastaveným očekáváním. Stačí totiž závěrečný závěr finále 1. série a je jasné, že vývoj událostí rozhodně nebude příjemný.... (25.10.2022) (méně) (více)

8/10 –  Seriál Rod Draka stál už od svého prvopočátku před nelehkým úkolem: naplnit očekávání. Nebo se jim alespoň přiblížit. Pomyslných požadavků a tužeb, které si fanoušci Hry o Trůny nahlas, ale i jen v hloubi duše promítali do seriálového prologu jejich milované franšízy, bylo nezměrně a každé epičtější než to předchozí. Řádně adaptovat knižní předlohu zbožšťovaného George R. R. Martina, neprotiřečit si s folklórem či stylem vyprávění známým ze Hry o Trůny, zpracovat do jedné série různá časová období a nenarušit přitom spád ani tempo a ještě se vyhnout logickým lapsům – to vše jistě vrtalo tvůrcům v hlavě. Navíc fanoušci ságy Píseň ledu a ohně rozhodně nepatří k nejjednodušším a dosud mají hořko v ústech z nepovedené 8. série z dílny Benioffa & Weisse, do nového projektu tak vkládají víru, že si spraví chuť. || Paradoxně největší úskalí celého seriálu jsou rozhodně skoky v čase. V tomhle ohledu se stalo přesně to, co se stát nemělo, a ony tudíž narušují jak konzistenci tempa, tak i souběžné práci s postavami. Zejména postava Daemona, kterou hraje Matt Smith a která patří bezesporu k tomu vůbec nejlepšímu, co může celý seriál nabídnout, by si zasloužila daleko pečlivěji opečovat, vývoj detailněji prokreslit. Hlavním zádrhelem v časových skocích byl ale podle mě ten, že se v minulosti zkrátka nic "extra" nedělo a celé epizody tak ve výsledku vyznívají trochu zbytečně, jako výčet rozšiřujících informací o postavách, který vás může zaujmout, ale pro děj nezbytný není a pravděpodobně z něj kdovíjak odvaření také nebudete. Chápu však, že bylo potřeba postupně vyskládat figurky a vybudovat ústřední konflikt. Tvůrci a režiséři se tu mimochodem trošku pokusili napodobit první sérii Hry o Trůny a to, jakým způsobem nebohý Edd Stark postupně zaplul do světa politiky, stratégování a nekalých léček. Proto tedy přicházím s návrhem na zamyšlenou, jak by to možná mohlo lépe fungovat. 1) Věnovat událostem před doufejme posledním časovým skokem celou první sérii, s čímž by se pojilo přesměrování hlavní zápletky na konflikt dvou bratrů a komornější pojetí. 2) Od předchozích událostí se oprostit a začít rovnou od bodu, kdy došlo k poslednímu přeobsazení, s tím, že bude potřeba určité věci nějak chytře nastínit, vysvětlit apod. Ani jedno z nich není geniální, snadné či zázračné, ovšem to ani nápad zadaptovat události, ke kterým je vhodné znát událostí napříč desítkami let. Nejhorší mi připadá v průběhu seriálu dokola přeobsazovat a svévolně pozměňovat letopočty i charaktery postav. Kromě toho prvních několik epizod je to skutečně pouze rozvleklá nuda bez výrazného cíle, navíc s odpudivou hlavní herečkou. Pro diváky neznalé předlohy (tedy mě) se špatnou pamětí na jména (tedy mě) to občas může být i vyslovený chaos, kdy ve smršti nových obličejů vůbec netušíte, kdo je kdo. || Od posledního přeobsazení, které proběhlo tuším v 6. epizodě, se ale Rod Draka rychle oklepe od nepotřebného balastu hradních peripetií, který nás dosud zavaloval a pomalu se rozjíždí neuvěřitelný kolos akcí a reakcí, který mě nakonec v 10. epizodě dočista strhnul a já celou hodinu fascinovaně zíral na obraz přikovaný k sedačce. Hudba je jednoduše úžasná, draci vypadají opravdově, herecké výkony přesvědčivě, scénář vypiplaný, režisérská vize jasná, kameraman taktéž odvádí výbornou práci. Dočkáme se sice jen neustálých jednání a slibů věrnosti, ale předzvěst něčeho velkého visí ve vzduchu celý seriál, tohle se také nesmírně vydařilo. Po prvních dvou epizodách bych nečekal, že tohle řeknu, ale za mě velká spokojenost. Velmi se těším na další sérii. Můžu vřele doporučit. || A naplnil Rod Draka očekávání fanoušků? Na to si budete muset odpovědět každý sám za sebe. Má odpověď zní: "Hail to the House of the Dragon!" (23.10.2022) (méně) (více)