Král Úzkého moře (S01E04)

První sezóna Rodu Draka má dohromady pokrýt celkem 27 let dynastie Targaryenů, bylo proto jasné, že musí v jistých případech docházet i k přeobsazení některých rolí. S nástupem čtvrté epizody je tak nutné se nejen rozloučit s bujnou kšticí Daemona Targaryena, ale i tato epizoda slouží i jako rozlučka s Milly Alcock, kterou v roli Rhaenyry Targaryen v přespříští epizodě nahradí Emma D´Arcy. Právě D´Arcy to poté bude mít v nástupnicních botách těžké, protože Alcock na sebe dokázala upoutat slušnou pozornost skrze velmi působivý výkon, kdy minimálně načrtla postavu s minimálně nezajímavějším vývojem. Což ostatně ukazuje i právě čtvrtá epizoda seriálu. Režie čtvrté epizody s názvem Král Úzkého moře se chopila Clare Kilner, která na rozdíl od takového Miguela Sapochnika nemá s původní Hrou o trůny žádné zkušenosti, přesto v jejím uchopení u čtvrté epizody ke kdovíjak výraznému poklesu nedochází. Zatímco předchozí epizoda Druhý svého jména v režii Grega Yaitanese sázela na poměrně velkolepou akci, čtvrtá epizoda místo akce sází na dialogy. Čtvrtá epizoda je prakticky postavena především na konverzacích a vykopávání půdy pro další epizody, přesto platí, že jsou dialogy tak působivé a pohlcující, že to vůbec není na škodu.  Opět probíhá nepatrný souboj o to, kdo se stane následníkem trůnu a král Viserys Targaryen v podání Paddyho Considinea, který za svého působení v seriálu zatím udělal poměrně dost chyb rázem působí více kompetentně (jen je na to možná už příliš pozdě a vyloženě chybovat pořád nepřestane). Rhaenyra má poté pořád problém v tom, že je žena a potenciál je v ní vidět maximálně v silném manželském svazku a rození. Svět Západozemí holt pořád zůstává poměrně sexistický, minimálně rozhodně pokrytecký.  Daemon Targaryen se vrací nejen s novým titulem a novým sestřihem, vrací se i s potvrzením toho, co bylo doposud tak zjevné. Už v zárodku to působilo dojmem, že mezi ním a jeho neteří Rhaenyrou funguje něco jako silné pouto, čtvrtá epizoda to poté potvrzuje. Incestní vztahy ostatně nejsou v rodu Targaryenů tabu, přesto je vášeň mezi strýcem a neteří menším problémem. Zvláště i díky tomu, že Rhaenyra riskuje i jinde a tyto přešlapy by ještě více mohli pošramotit její potencionální nástup na trůn. Linka Rhaenery díky tomu zůstává zajímavá, protože prohlášena dědička trůnu už nyní šlape tak trochu vedle. A dá se velmi snadno říci, že jí to časem vymstí. Silný moment je ten, kdy dochází ke konfrontaci Rhaenyry a její formální nejlepší přítelkyně Alicent Hightower v podání Emily Carey. Přátelství rozdělila především manipulace Alicentina otce Otty Hightowera v podání Rhyse Ifanse (kterému se ovšem i zde jeho plány krapet lámou pod rukami) i slabost samotného Viseryse, i přes status královny ovšem prozatím z toho Alicent prozatím též vychází jako krapet tragická postava. A i vývoj její postavy tak bude rozhodně zajímavý.  Čtvrtá epizoda tak dál stojí na silných výkonech, kteří pronášejí skvěle napsané dialogy a i opět jde o seriál, který má neskutečné produkční zázemí a několik bravurních vizuálních momentů. Přesto čtvrté epizodě vlastně chybí kdovíjak památný moment a především jen staví půdu pro další vývoj. Přesto dochází k několika silným momentům (najednou je snadné přeci jen litovat i samotného Viseryse) a především k náznakům toho, že to nejzajímavější teprve přijde.... (12.09.2022) (méně) (více)