Princezna a královna (S01E06)

K režii šesté epizody seriálu Rod Draka se vrátil ten zdánlivě nejpovolanější - Miguel Sapochnik. Nejen showrunner (i když pouze pro 1. sérii) celého seriálu a režisér první epizody, ale i režisér některých z vrcholných epizod původní Hry o trůny, konkrétně epizod Tvrdodomov a Bitva bastardů. I díky raketovým skokům v čase poté bylo definitivně říct sbohem Milly Alcock v roli Rhaeneryry Targaryen a Emily Carey v roli Alicent Hightower a přivítat jejich náhradnice Emmu D´Arcy a Olivii Cooke. Skáče se v čase, někdo umírá, někdo se teprve narodí, intriky ovšem pokračují a oheň začíná být v pokrevní linii rodu Targaryen žhavější a žhavější. Právě před Emmou D´Arcy a Olivii Cooke stál nelehký úkol, obě dámy se ovšem svým předchůdkyním dokážou vyrovnat. Především Olivia Cooke má to štěstí, že se z Alicent Hightower definitivně stává zajímavější a komplexnější postava, která si uvědomuje, že její nejstarší syn Aegon II. v podání Tye Tennanta (syn Davida Tennanta) svou povahou může ohrozit mnohé (prozatím dokáže Aegon II. připomenout i všemi milovaného Joffreyho Baratheona). Stěžejní prostor ovšem nadále dostává rivalita mezi Alicent a Rhaenyrou, kdy Rhaenyra v podání D´Arcy dokáže prozatím zůstat nadále zajímavou postavou, především i díky tajemství, které má ovšem spíše blíže k veřejnému tajemství. A jestli je něco velmi zajímavé, je to právě manipulace s dětmi, kdy se rivalita mezi dospělými přenáší právě na potencionální dědice trůnu.  Viserys II. v podání Paddyho Considina poté začíná krapet senilnět (maskéři ho uvěřitelně dokázali zestárnout) a naivně věřit ve spojení rodu, který je skrze věčné otázky o následnictví rozdělen ve dví, i díky dvěma ženám se silnou vůli to ovšem jednoduché nebude. V nejvyšších místech ostatně skutečně platí, že se nic neutají snadno a veřejné tajemství je očividné i díky chování jistých osob. Sympatické je ovšem nadále se chytat fantasticky napsaných dialogů, různých konfrontací a i gest, které jednotlivým postavám dodávají něco navíc. Harwin Strong v podání Ryana Corra si tak například táhle celou epizodu v jistých momentech krade pro sebe, jeho bratra Laryse Stronga v podání Matthewa Needhama je naopak po této epizodě nadále snazší nenávidět (nakonec se právě z něj stává takový předchůdce/nástupce Malíčka ze Hry o trůny). Právě Needham si ovšem očividně roli téhle bezpáteřní svině (nebo spíše krysy?) neskutečně užívá, především se ovšem ukazuje, že by se Laryse neměli bát pouze jeho nepřátelé, ale i jeho spojenci. Daemon Targaryen v podání Matta Smitha poté opět dostává nějaké ty vrstvy navíc a ukazuje se, že je skutečně pravděpodobně tou nejkomplexnější postavou z celého seriálu. Sekvence lítání na dracích je fantastická a dokazuje se, že v HBO se na seriálu nešetřilo (představuje se Vhagar, které se neříká královna všech draků pro nic zanic), jeho žena Laena Velaryon v podání Nanny Blondell poté též dostává poměrně dost prostoru a v rámci linky Daemona a Laeny dochází k paralele z první epizody a nakonec i silnému vyvrcholení této linky, které hodně dopomáhá nadále výrazný soundtrack Ramina Djawadiho. Ze šesté epizody vlastně v součtu nejde mít větší radost. Fantastičtí herci mají štěstí v silných dialozích, nadále je poté seriál protkaný spiknutími, vražděním a budováním dnů budoucích. Sapochnik se příště vrátí i k režii 7. epizody, stačí jen doufat, že ve schopném vedení příští týden neklesne..... (26.09.2022) (méně) (více)