Rod Draka - Série 1 (2022) (série)
The Black Queen
Režie:
Greg YaitanesScénář:
Ryan J. CondalKamera:
Pepe Avila del PinoHudba:
Ramin DjawadiHrají:
Emma D'Arcy, Matt Smith, Steve Toussaint, Eve Best, Rhys Ifans, Elliot Grihault, Phoebe Campbell, Max Wrottesley, Nicholas Jones, Michael Elwyn, Anthony Flanagan, Bijan Daneshmand, Ewan Mitchell (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rhaenyra truchlí nad tragickou ztrátou a snaží se udržet říši pohromadě. Daemon se připravuje na válku. (HBO Max)
Videa (1)
Recenze (67)
10/10 – Nemožné se stalo skutečností. Poprvé za celý seriál Rod Draka jsem měl při sledování pocit, že sleduju pravý, nefalšovaný sequel Hry o Trůny, který dosahuje kvalit svého velkolepého předchůdce. Desátá epizoda je jednoduše úžasný divácký zážitek od začátku až do konce, bez jakéhokoliv hluchého místa. Zkrátka to šlape jako hodinky. Tempo, napětí – chvílemi jsem ani nedutal –, hudba, výprava, scénář. To všechno zde funguje na výbornou a skvěle to zúročí vztahy a pletky, jež byly pracně a solidně vystavěny v předešlých dílech. CGI výborné, práce s kamerou také na jedničku, předává přesně ty pocity, které má. Konflikt je velmi ostře narýsován a pompézní intrikánská hra o trůn, přízeň a moc může započnout. Dokonce i herci a herečky se činili o 106. Škoda, že seriál v tomhle tempu neběžel celou dobu, nebo se alespoň neodehrával v jedné časové lince. Tady lze vidět, jak krásně to mohlo fungovat. Ve zkratce: "Skvělý pay-off, který kazí jen vzpomínka na to, jak zdlouhavé dokázaly být předchozí díly." ()
Kdo by to byl řekl, že místo tance draků, tvůrci uklohní spíš labutí jezero. Neustále se jen hrozí, žádná postava nemá koule, dokonce i Daemon byl domestifikován. Nikdo nekompromisní, žádná sviňa, která se toho nebojí. I ta závěrečná smrt, byla podaná jako chovatelské selhání. Takže to působí jako scénáristická berlička, aby Rhaenyra ztratila zábrany. Pasáži s porodem nerozumím, mělo to být něco jako...koukejte, jak je princezna drsná? Nemůžu si pomoct, ale nepůsobí to na mě jako sofistikovaný příběh. Charakteristika jednotlivých postav je mizerně načrtnutá. Sledujeme je jen skrze to, co říkají, ale zkuste si vzpomenout na GoT. Každá postava měla povahové rysy, pro ni typické. To tady není. A to jsme na konci první řady. Nebýt draků, na které se dobře dívá a jednookého Legolase, který je jediná cool postava, klidně bych dal o hvězdu míň. ()
S ohledem na nedavno prectenou predlohu, tak me mrzi zmeny. Daemon v knize neni zaporak, tak jak je vykreslen v serialu a to stejne se tyce zaverecneho souboje draku, kdy naopak, co v serialu jr podano jako nehoda/nestastna nahoda, tak v knize byl umysl. Za me to meni charakter postav, coz se mi moc nelibi. ()
Nemysly z předchozího dílu táhnou i tuto epizodu. Daemon škrtí svého lenního pána absolutně bez následku. Stejná žena, kteá na poslední fyzický útok proti ní reagovala buď vztekem a nebo znetvořením prasete jehož krev pak měla na sobě několik hodin. Aemond je idiot. Ale jinak triky jsou skvělé. Bouřlivý konec nádherný. Příprava na válku dostatečně epická přestože nezabít Otta byla chujovina. Obecně seriál trpí tím, že ambice a nemilosrdnost jsou sprostá slova, což ve středověkém světě je zatracená chyba. Daemon zpívající Verithmorovi je krásně tajemné ale škoda, že na úkor Sunfyre. Celkově si myslím, že finále není tak dobré jako závěr první série Hry o trůny. Ale tento seriál splnil to co si předzvevzal to jest umožnit ASOIAF druhou šanci. ()
Režisér Greg Yaitanes se nijak nepodílel na Hře o trůny, přesto se u druhého seriálu ze světa Západozemí zvládl zapsat jako šikovný tvůrce. Chopil se nejen režie druhé a třetí epizody, ale dočkal se i pocty ohledně faktu, že se chopí režie finále celé 1. série. A rázem vyvolává tužbu po tom, aby se vrátil i k režii některých epizod 2. série. Finále 1. série Rodu Draka totiž definuje to, co si člověk představí při zmínce o finále série. Finále 1. série chrlí jeden silný emocionální moment za druhým, které by fungovali sami o sobě i bez bravurního doprovodu soundtracku Ramina Djawadiho, právě ten ovšem přidává ještě plus navíc. Při vzpomínání na minulost dochází na zrcadlení některých událostí, kdy vývoj Rodu Draka funguje prakticky až poeticky. Potvrzuje se, že tvůrci v podstatě vzali fiktivní kroniku rodu Targaryenů sepsanou samotným Georgem R. R. Martinem a na jejím základu vystavěli bravurně napsanou fantasy, která minimálně prozatím nadále nestojí na jednom epickém momentu za druhým, ale skvělých momentech, které snadno šponují diváckou pozornost. Za vrchol celé epizody jde považovat pasáž na Bouřlivém konci, především následky osudového setkání. Jak bylo snadné se obávat, že tvůrci pojmou strany krapet černobílé, po vzoru Hry o trůny to vlastně tak úplně snadné není a i když jsou přítomni jasně definovaní záporáci, některé z nich nadále tak úplně zaškatulkovat nejde. Princ Aemond v podání Ewana Mitchella budiž jedním příkladem za všechny, kdy se Mitchellovi především daří prodat krapet bouřlivého prince, který to má ovšem zároveň v hlavě srovnané a především očividně má jisté morální zábrany. Jeden stěžejní moment, kterému tvůrci na rozdíl od Martinova Oheň a krev dali krapet jinou interpretaci, budiž jedním příkladem za všechny, právě tento zmíněný moment bude mít ostatně nevyhnutelně velkou dohru. Zhruba posledních 10 minut se ovšem u Černé královny už ani nedá dýchat, především díky uchopení Yaitanese, který si vyhrává s bouřlivým prostředím, draky a zdánlivým oddechem, který je ovšem ihned utnut jedním neskutečně zdrcujícím momentem. Černá královna je jeden velký spektákl, který se vyrovná i těm nejlepším epizodám Hry o trůny. Pokud se mají další série vydat přesně tímto směrem, tohle je cesta. Yaitanesovi stačí jedna scéna, aby dokázal, že akci zvládá naprosto fenomenálně a především naznačí potenciál Tance draků. Emma D'Arcy tu předvádí bravurní charakterní herectví, kdy stačí jediný pohled do kamery, aby se prodala transformace Rhaenyry. Matt Smith je v roli Daemona Targaryena pořád neskutečný bouřlivák a přesto je příjemné ho vidět v krapet jiném světle a navíc není nutné se obávat, že by Rod Draka neměl v zásobě zajímavý vývoj postav. Minimálně u pěti postav je po desáté epizodě jasné, že s nimi půjde pracovat ještě hodně zajímavým způsobem. Nad Černou královnou by se vlastně dalo jen dál a dál rozplývat, důležité je, že byla 1. série zakončena ve velké formě a její jediný nedostatek tkví v tom, že je na nějakou dobu posledním dílem skládačky do příběhu rodu Targaryenů. Na kvalitu se ovšem vyplatí počkat.... () (méně) (více)
Reklama