Elvis

Režisér Baz Luhrmann potlačil osobitost rock n´ rollové ikony, z nekvalitně namaskovaného a do karikatury hozeného Toma Hankse učinil (zcela nevhodně) průvodce filmem a film ve své zbytečně přebujelé stopáži nejvíce zaujme svým inovativnějším technickým zpracováním. Faktické chyby a nepřesnosti rozhodně tolik nevadí, podstatně horší je, že život Elvise Presleyho, alespoň podle výsledného filmového materiálu, nebyl příliš zajímavý. Dost zamrzí celkové osekání (drogových) trablů a paranoidních stavů, které provázely krále rock and rollu na konci jeho životní cesty. Vyvrcholí to tím, že film nezobrazuje jeho skon a vyřeší se to po náročné dvou a půl hodině (nepočítám závěrečné titulky) titulkem s datem jeho úmrtí. Tak takhle tedy ne. Naprosto iritující je na filmu Tom Hanks. Poprvé v kariéře ztvárnil temnější postavu a působil směšně a nevěrohodně. Nevěřím, že by někdo jako Elvis po většinu své kariéry někoho takového nechal řídit svoji kariéru, jak to horentně popisuje film. Hanks mně ponejvíce připomínal Tučňáka z Batmana, to ale není kompliment. Tím lepším z dvojice je rozhodně Austin Butler jako Elvis. Jak film postupoval, už se začal na svůj slavný předobraz podobat. Na maskách a detailech (rty) se i tak mohlo více zapracovat. Určitě důležitou složku filmu tvoří hudební složka. Nepatřím k těm, kteří by Elvisovu hudební tvorbu vehementně adorovali, rozhodně se ale najdou songy, co vešly do povědomí. Když se na jednom z vystoupení rozeznělo Suspicious Minds, tak se dostavil příjemný pocit, znásobený impozantně zvládnutou imitací pěveckého idolu, včetně jeho pohybové sestavy. Většina filmu je ale sáhodlouhá nuda, v níž převládá obrazová a technická kvalita nad tou obsahovou. Pro mě málem propadák. 5/10 (18.08.2022)

Zatímco snímek Bohemian Rhapsody byl spektakulárním hudebním blockbusterem/dechberoucí oslavou Queenů i Freddieho fakin Mercuryho a byl jakýmsi zjevením které odstartovalo fenomén hudebních filmů, a Rocketman byl třeskutě zábavným terapeutickým životopisem Eltona Johna stylizovaný do fantazijního pohádkového muzikálu, tak 'ELVIS' je takový pomyslný mix obojího...... Zvěsti nelhaly a skutečně jde o báječnej crowd-pleaser, který převážně zaujme svou atraktivní a extrémně překombinovanou formou; nepolevujícím turbulentním tempem a hektickým rytmem (těch 160 minut paradoxně uteče rychlejc než váš táta když si šel do trafiky pro cigára); eklektickou glorifikací mýtu Krále rock n' rollu a jeho nadčasových písní, oslavou černošský muziky (viz. skvělý cameo Little Richarda) z níž rock n' roll melodicky vychází jakbysmet (ten akcent rasismu a segregace mě fakt překvapil); a v neposlední řadě diváckou vstřícností, která kupodivu neurazí, jenže ani nenadchne. Mám s tím totiž dva zásadní problémy: jak radikální chaotický pojetí, tak všelijaký animovaný/CGI finesy (kterejch tady bylo víc jak v průměrný Marvelovce či v relaci na Šlágru, až to bylo prostě k posrání) jsou tak přestylizovaný, až z toho budete mít epileptický záchvaty. Celkově vzato, ta extrémně naspeedovaná stylizace v čele s přehnaně frenetickým střihem mi actually moc nesedla, a ten nekoherentní a nekonzistentní story-telling tuplem ne. Filmy s výrazným autorským rukopisem jsou moje parketa, jenže fanatik Baz Luhrmann mě svou překombinovanou režijní excesí už v Great Gatsby nehorázně štval. Že z toho dost lidí skáče nadšením má svůj důvod – já si to sice užil, ale asi jsem očekával příliš. Ten hype okolo (stejně jako u Top Gun: Maverick) mi zas a znova namazal med kolem huby. No a vytýkat tomu patos, kýč, naivitu či sentiment by bylo hodně nefér..... Že k 'Elvisovi' přistupuju víc kriticky ještě ale neznamená, že nejde o kvalitní dílko, který jsem si náležitě užil. Vycházející hvězda Austin Butler zde předvádí jak hudební tak herecký koncert (scénka se SUSpicious Minds je famózní), je důvěryhodnou kopií hubeňoura z Memphisu který se stal superhrdinou, hudebním revolucionářem a Králem rock n' rollu, a svým výkonem se doslova katapultoval na výsluní hollywoodské smetánky, takže nominace na Zlatýho plešounka je prostě obviSUS. Tom Hanks jako vypravěč decentně sekunduje – kruh se tak uzavřel: Forrest Gump naučil Elvise vykrúcať aby ho pak mohl sedřít z kůže...... Ve výsledku je 'ELVIS' sice žhavej banger, ale tak trochu overrated banger. Elvisovu hudbu müluju, takže jsem k tomuhle příliš přikrášlenýmu a uměle naleštěnýmu biopicu víceméně shovívavější. Jsem zvědav co nám MCU (Music Cinematic Universe) nabídne příště – Královna rocku Freddie Mercury a Král rock n' rollu už měli svou šanci, teď je na řadě Král popu. Každopádně BoRhap je pořád v topu....... [VERDIKT: audiovizuální manýrismus at its finest; 8 pánví z 10] (28.06.2022)

[90%] Viděno v kině. Dle traileru jsem na to moc neměl chuť zajít na velké plátno, ale nakonec jsem udělal dobře, že jsem šel. Úvod mi přišel takový roztěkaný, trvalo mi asi 15-20 min, než jsem se do toho ponořil a pak už jsem se bavil až do konce. Hlavně je to točeno takovým zvláštním stylem, kterému vévodí zajímavý soundtrack, kdy v určitých dramatických scénách je to až na oko hudebně přemrštěně dramatické, ale to mi vůbec nevadilo. Písně byly super, postupně gradovaly a nejvíc se odráželi až v pokročilé půli snímku. Ústřední herec Elvise to zvládl dokonale i po herecké stránce. A co náš filmový velikán Tom Hanks? Po delší době se nám pořádně pochlapil a sehrál solidní herecký výkon. Zbytek herců též v pohodě. Takže, třeba takový Bohemian Rhapsody je u mě úplná topka, ale tohle k ní nemá moc daleko. Dlouhá stopáž není problémem, takže já se mohu časem jen těšit na další a další vidění. Skvělá práce! (29.06.2022)

Asi tri krát mi z toho zovrelo hrdlo, aké je to celé fantastické. Toto nie je gýč ako Bohemian Rhapsody ale pravé filmové umenie. Elvis je geniálne koncipovaný monumentálny životopis kráľa rokenrolu, kedy Baz Luhrmann fantasticky rámcuje viac ako 20 ročnú kariéru Elvisa do veľkých blokov, kedy sa odohráva aj niekoľko časových línií naraz. To je hudbou i obrazom vynikajúco prestrihané, pričom Luhrmamnn si pomáha tak estetikou videoklipov ako aj dokumentov. Najlepším príkladom je pasáž s That's All Right, Mama, kde je v jednom "klipe" predstavený začiatok Elvisovej kariéry a jeho detstvo a korene v blues i v gospele. To všetko s troma obrazmi a troma zvukovými stopami naraz. A Austin Butler sa totálne prevtelil do Elvisa, že som zabúdal na to, že to nie je Kráľ samotný. Naopak keď bola záverečná pasáž s archívnym Elvisom, nejaký čas mi trvalo, kým som si uvedomil, že to nie je len Butler v maske. Dajte tomu chlapovi Oscara a to okamžite. (25.07.2022)

V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž  si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % (29.06.2022)