Elvis

„KDYŽ JE NEBEZPEČNÉ O NĚČEM MLUVIT, ZPÍVEJ…“   Fantastická role pro Austina Butlera a hrozná pro Toma Hankse. Oba hrajou parádně a díky nim je tohle barevný, kamerově a kostýmově vyvoněný filmový pozlátko, něčím víc, než nudnou biografií. Luhrman se snaží zaujmout snad v každým obraze – a celkem mu to vychází. Navíc kromě hudby ukáže i kus politickejch dějin Ameriky. ELVIS je vyprávěnej z „kontroverzního“ pohledu a jde spíš o smutnej pohled na krále, obklopenýho pijavicema, kterej mohl bejt o kousek kratší.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju, když se na pódiu zpěvák kroutí a třese. (Ano i tebe Johne Lydone!).  2.) Znám všechny kolotočářský krále.   /// Thx za titule „Petr Putna“.                PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (13.08.2022)

Asi tri krát mi z toho zovrelo hrdlo, aké je to celé fantastické. Toto nie je gýč ako Bohemian Rhapsody ale pravé filmové umenie. Elvis je geniálne koncipovaný monumentálny životopis kráľa rokenrolu, kedy Baz Luhrmann fantasticky rámcuje viac ako 20 ročnú kariéru Elvisa do veľkých blokov, kedy sa odohráva aj niekoľko časových línií naraz. To je hudbou i obrazom vynikajúco prestrihané, pričom Luhrmamnn si pomáha tak estetikou videoklipov ako aj dokumentov. Najlepším príkladom je pasáž s That's All Right, Mama, kde je v jednom "klipe" predstavený začiatok Elvisovej kariéry a jeho detstvo a korene v blues i v gospele. To všetko s troma obrazmi a troma zvukovými stopami naraz. A Austin Butler sa totálne prevtelil do Elvisa, že som zabúdal na to, že to nie je Kráľ samotný. Naopak keď bola záverečná pasáž s archívnym Elvisom, nejaký čas mi trvalo, kým som si uvedomil, že to nie je len Butler v maske. Dajte tomu chlapovi Oscara a to okamžite. (25.07.2022)

Vyprávět příběh Elvise skrz pro mnohé neznámou postavu plukovníka Parkera byl naprosto geniální tak. To on stvořil největší hudební sólo hvězdu 20. století, aby ji svým pokřiveným charakterem dovedl k sebezničení. Luhrmann se nevyhýbá ani stinným stránkám Elvise, což se třeba u Mercuryho v oslavovaném Bohemian Rhapsody kvůli pokrytectví tvůrců vůbec nepodařilo. (07.10.2022)

Čekat na Luhrmannův nový celovečerní film devět let bylo utrpení, ale minimálně po stránce vizuální a střihové a v souhrnu všech obvyklých autorových manýrů Elvis nezklamal, naopak. Všechno svítí, pulzuje a přejíždí ze strany na stranu, od okna k oknu nebo přes střechy přesně tak, jak si fanoušci vymodlili. Problematický, ale zároveň tuze odvážný tvůrčí zvrat je vypravěč. Oddálit se od zbožštěné ikony a nechat mluvit někoho, kdo je i při sebevětší objektivitě antagonistou, mohlo dopadnout absolutním scenáristickým karambolem. Místo toho je Elvis živější než jiné biografie, zároveň ale divácky ne vždy příjemný a chvílemi až jedovatý. Zkrátka jako kdyby Austrálii vyprávěl Fletcher nebo dokonce kdyby nás po Moulin Rouge svým hlasem prováděl sám Vévoda - tedy úplně jiný druh emocionálního zážitku. Chápu všechny, kteří této změně propadli, chápu ale i všechny, kteří měli dojem, že je tvůrci nutí začít nenávidět Toma Hankse. Já zůstal blízko nadšené horečky ze všech kamerových a zvukových hrátek, ale i mírně roztrpčen tím, že všechny Bazovy filmy za posledních třicet let mě zasáhly ještě o tón přesněji. (10.10.2022)

Dávám tři, ale s odřenýma ušima. Tři hvězdy za tři pokusy to dokoukat, pokaždé jsme ale odpadli. Je to jako 159 minutový šílený videoklip bez jakékoliv hloubky. Austin Butler pro mě teda nijak nezářil, ale chyba může být i v tom, že fakt neměl co hrát. Jenom postával a ve tváři vypadal jako bratr klauna Pennywisea, který se dal na šoubiznis. Zdaleka nejhorší pro mě ale byla kreace Toma Hankse. Sice už ho nemůžu vystát ani v jeho (stále stejných) dobráckých rolích, ale tady přehrával tak ukrutně, že se na to nedalo koukat, a číhal ve stínech a slintal nad Elvisem, jako kdyby si ho snad chtěl unést do svého sklepa pro vlastní potěšení. Hudební čísla super, to jo, ale jinak vata a nuda. Rozhodně mě to ale obohatilo - neměla jsem ani tušení, že Elvis spoustu svých písní takhle vykradl. Takže ne, Bohemian Rhapsody pořád na tomhle poli vede. Sice to taky nemá se skutečností moc společného, ale Freddie byl - ruku na srdce - sympatičtější "hrdina" a celkově byla jeho biografie divácky přístupnější a vděčnější. (19.06.2024)