Elvis

Energická jízda až do obtloustlého zfetovaného konce. Baz Luhrmann vrší opuletní záběry, chytlavé kamerové přejezdy a v pozadí hrající remixy a reimaginace Elvisových hitů vtáhnou okamžitě do děje. Hanksův nespolehlivý vypravěč, vylhávající se ze zodpovědnosti za Královu stagnaci a konečný úpadek je nesympatický kalkulující zmrd. Jeho klasické ekonomické kličky, machinace se suvenýry a korporátním důrazem na bezpečnost jsou esencí toho co je dnes na světě špatné a Tom "miláček ameriky" Hanks to podává s velkou chutí. Austin Butler jako Elvis nekompromisní, oddaný a velmi věrně kopíruje jeho expresivní taneční styl, Feyd-Rautha je v dobrých rukách. Příběh se drží klasického vzestupu a pádu, přesto nabízí zajímavé odbočky ať jde o štěstí bílého kluka vyrůstajícího v lepším a po všech stránkách správnějším (barevném/hnědém/černém) prostředí. Načasování premiéry snímku na konec pyšného měsíce je mistrovský tah jako z plukovníkovy učebnice, paralely jsou křišťálově jasné. Dále pak Parkerova snaha držet krále mimo politiku, rodinné hádky, rozpad manželství atakdále atakdále. Přesto nikdy zbytečně nepřešlapuje na místě. Velmi kvalitní pomník legendy. (03.07.2022)

Je/Byl to rebel! Na úvod bych rád uvedl, že jsem o Elvisovi, snad kromě jeho ikonického zevnějšku předem nevěděl vůbec nic. Ke sledování tohoto filmu, jsem se proto rozhoupal až díky velmi dobrým ohlasům veřejnosti. A musím říci, že se tvůrcům skutečně podařilo mimořádně dobře zachytit všechny důležité pasáže jeho života. Od toho roztomilého mladíčka, před nímž dívky na koncertech omdlévaly počínaje, až po tu feťáckou trosku konče. Ta pravá atmosféra přímo sálá z každého jednotlivého záběru a způsob natáčení tomu navíc dodá tu pravou jiskru Rock'n Rollu. Pro mne dosud neznámý Austin Butler ztvárnil hlavní roli dokonale a byl k nerozeznání od černobílých nahrávek předlohy z minulosti. Mimo něj si může další skvělý výkon připsat také Tom Hanks. Ten byl namaskován k nepoznání a dokonce vypiloval i pohyby obtloustlého vypočítavého starce k absolutní dokonalosti. 74% Nepopularni názor: Rozhodně to není tak vlažné a mdlé jako Bohemian Rhapsody, kde se povedly tak nanejvýš dvě scény a větší slávě se těší jen a pouze díky legendárním písním kapely Queen. Což je ohromná škoda, neboť jsou mi také mnohem bližší, ale z filmu jsem byl tehdy zklamaný. (12.11.2022)

Nekonzistentní vyprávění příběhu Elvise ubralo filmu pátou hvězdičku. Jinak je to příjemná vzpruha od těch profesorsky přesných životopisů, kde není prostor pro neotřelý nápad, protože celou tu kvalitu si ukradne ten děj samotný. Elvis měl bezesporu neskutečný život. Baz Luhrmann hned na začátku nastolil opulentnost s jakou se jeho příběh rozhodl vyprávět. Pravda, místy jsem se v tom slušně ztrácel. Navíc někdy po půl hodině jsem měl pocit, že tímhle tempem musí být za chvíli konec. Nakonec ale těch 160 minut dává smysl a i když se děj někdy v půlce notně zpomalil, pořád jsem měl pocit, že koukám na něco hodně originálního a jedinečného. Co na tom, že film není na pět hvězd a občas jsem v ději měl slušný bordel. Originalita se počítá a i díky ní se tento film od jiných životopisných filmů hudebních legend USA bude vyjímat. (09.09.2022)

Asi tri krát mi z toho zovrelo hrdlo, aké je to celé fantastické. Toto nie je gýč ako Bohemian Rhapsody ale pravé filmové umenie. Elvis je geniálne koncipovaný monumentálny životopis kráľa rokenrolu, kedy Baz Luhrmann fantasticky rámcuje viac ako 20 ročnú kariéru Elvisa do veľkých blokov, kedy sa odohráva aj niekoľko časových línií naraz. To je hudbou i obrazom vynikajúco prestrihané, pričom Luhrmamnn si pomáha tak estetikou videoklipov ako aj dokumentov. Najlepším príkladom je pasáž s That's All Right, Mama, kde je v jednom "klipe" predstavený začiatok Elvisovej kariéry a jeho detstvo a korene v blues i v gospele. To všetko s troma obrazmi a troma zvukovými stopami naraz. A Austin Butler sa totálne prevtelil do Elvisa, že som zabúdal na to, že to nie je Kráľ samotný. Naopak keď bola záverečná pasáž s archívnym Elvisom, nejaký čas mi trvalo, kým som si uvedomil, že to nie je len Butler v maske. Dajte tomu chlapovi Oscara a to okamžite. (25.07.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)