Elvis

Od Baza Luhrmanna som videl dva filmy (Romeo a Júlia, Veľký Gatsby) a ani jeden z nich ma nebavil. Preto som sa na Elvisa ani moc netešil. A možno je to aj dobre, pretože ma koniec koncov príjemne bavil a prekvapil. Elvisov život moc zmapovaný nemám, ale zopár jeho hitov poznám a s jeho energickou hudbou vo filme to celkom dobre odsypalo aj pri dĺžke, ktorá ma dve a pol hodiny. Príbeh zmapuje takmer celý jeho život, čo je fajn, pretože nestojíme len na jednom mieste, ale vidíme a dostaneme s neho viac. Casting sa dosť podaril Austin Butler zahral podľa mňa svoju životnú rolu. Čo sa týka vizuálnej stránky, tak musím povedať, že tomu nechýba štýl (vyzerá to podobne ako Gatsby), je to pekne natočene (kamera) a aj zostrihané (strih, hudba). Záver mi prišiel trošku na rýchlo odbití, ale ani neviem, ako vlastne by som to chcel ukončiť. Každopádne s týchto hudobných životopisných filmov, ktoré sa zrazu kotia jedna radosť ma bavil aj ďalší v poradí. Nie je to tak dobré ako oscarový Bohemian Rhapsody, no je to o fúz lepšie ako Eltonov Rocketman. 80% - 4* (06.09.2022)

Kult Elvise mě netankuje, ale byl jsem na to zvědavej spíš z filmařskýho hlediska, protože z hlediska faktů a fikcí už jde jenom těžko přijít s něčím novým, ale tenhle film se o to ani nepokouší a jen hladce klouže po povrchu, ale do hloubky se nedostane. Když pak hlavní postavu hraje někdo kdo mě tuplem netankuje tak to vychází max na 30% (13.11.2022)

Baz Luhrmann opět natočil postmoderní mozaiku, která je promyšlená, fungující i zábavná. Jeho režijní trademarky už nejsou takovým zjevením jako před dvaceti lety, přesto se daří balancovat na hraně nutného převyprávění biografických faktů a rozjívené pohádky, a to velmi vtahujícím způsobem. Více zde. (03.07.2022)

Dávám tři, ale s odřenýma ušima. Tři hvězdy za tři pokusy to dokoukat, pokaždé jsme ale odpadli. Je to jako 159 minutový šílený videoklip bez jakékoliv hloubky. Austin Butler pro mě teda nijak nezářil, ale chyba může být i v tom, že fakt neměl co hrát. Jenom postával a ve tváři vypadal jako bratr klauna Pennywisea, který se dal na šoubiznis. Zdaleka nejhorší pro mě ale byla kreace Toma Hankse. Sice už ho nemůžu vystát ani v jeho (stále stejných) dobráckých rolích, ale tady přehrával tak ukrutně, že se na to nedalo koukat, a číhal ve stínech a slintal nad Elvisem, jako kdyby si ho snad chtěl unést do svého sklepa pro vlastní potěšení. Hudební čísla super, to jo, ale jinak vata a nuda. Rozhodně mě to ale obohatilo - neměla jsem ani tušení, že Elvis spoustu svých písní takhle vykradl. Takže ne, Bohemian Rhapsody pořád na tomhle poli vede. Sice to taky nemá se skutečností moc společného, ale Freddie byl - ruku na srdce - sympatičtější "hrdina" a celkově byla jeho biografie divácky přístupnější a vděčnější. (19.06.2024)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)