Režie:
Roberto RosselliniKamera:
Robert JuillardHudba:
Renzo RosselliniHrají:
Edmund Moeschke, Ernst Pittschau, Ingetraud Hinze, Erich Gühne, Franz-Otto Krüger, Jo Herbst, Babsi Schultz-Reckewell, Barbara HintzObsahy(1)
Hrdinom tragického príbehu o ľuďoch zlomených vojnou je 12-ročný chlapec Edmund, ktorý žije v ruinách vojnou zničeného Berlína. Aby pomohol sebe a svojej rodine prežiť, musí vymýšľať rôzne triky a drobné podvody. Edmunda jeho výchova v duchu národného socializmu nepripravila na porážku Nemecka a musí sa s ňou preto vyrovnávať po svojom. Jeho sestra pre peniaze predáva vlastné telo a Edmund tiež robí čo môže. Jedného dňa stretáva pána Henninga, svojho bývalého učiteľa, a rád by u neho našiel podporu v ťažkej situácii. Učiteľ však i po vojne zostáva skalopevne presvedčený o správnosti nacistickej demagógie. Podľa Henningovej rady Edmund uplatní Darwinovu doktrínu o prirodzenom výbere, ktorú prevzali i nacisti, a zabije svojho invalidného otca. Po tomto čine sa však nedokáže vyrovnať so svojím svedomím a nakoniec spácha samovraždu. Film ukazuje tragické následky vojny na dušiach tých najkrehkejších - detí, ktoré po zlyhaní gener (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
Povojnové Nemecko, chudoba, beznádej, trosky... Na prelome režimu, v ruinách zničenej bašty nacizmu, sa odohráva nešťastný príbeh mladého chlapca, neskúseného, ovplyvniteľného. Rossellini rozohráva svoju neorealistickú hru v ozajstnom spustošenom Berlíne... lenže, je to tak uveriteľné ? Nejde o pohnútky, motívy hrdinov, ale o vlastnosti, mentalitu či temperament. Akoby sa príbeh odohrával v Ríme ( či inom talianskom meste ), nie v Berlíne. To je moja brzda k najvyššiemu hodnoteniu. 90 %. ()
Skusenosti s talianskym neorealizmom uz mam /Felliniho La Strada/, a tak sa k mne dostal prvy Roberto Rossellini. Jeho film Germania Anno zero je krasnou sondou do zivota ludi zlomenych vojnou /a oficialnou ideologiou/, ktori sa musia vyrovnavat s tragickymi dosledkami prehratej Druhej Svetovej Vojny. Mame tu tragicky pribeh, ktory zaujme, ruiny rozbombardovanych miest a trpke povojnove skusenosti. Rossellini genialne zachytil depresivnu atmosferu a ukazal sa ako rezisersky virtuoz. 89 % ()
Nepříliš častý exkurs do života poražených aneb Povinná projekce pro všechny diktátory. 1) Jako filmový neodborník a neteoretik, za jakého se skromně považuji, oceňuji snímek nikoli jako perlu neorealismu, ale především jako zdroj informací o tehdejší době. Rozbombardované berlínské říšské kancléřství, Tiergarten, čtvrť Mitte a další místa na mě působí víc než jakýkoli dramatický děj. 42letý Roberto Rossellini (scénář, režie, produkce) polodokumentárním způsobem zachycuje každodenní životní realitu Berlíňanů - organizaci života, bydlení, zajišťování obživy i vliv nacistické propagandy a prohrané války. Toto jsou hlavní pozitiva filmu a za ně by si zasloužil pět hvězdiček._____ 2) Film byl natáčen v němčině, hlavní aktéři jsou Němci, ale v Itálii byl uveden s italským dabingem, s nímž pak se vydal na cestu světem. Němčina tehdy nebyla příliš oblíbená, navíc německá veřejnost snímek přijala velmi nelibě._____ 3) Ale film má i své mouchy. Především je málo německý a moc italský. Nejde jen o surrealisticky působící italský dabing, se kterým se prezentuje dílo i dnes (copak neexistuje německá kopie?), ale i italské manýry, atmosféru, ducha. V této souvislosti mně znějí úvahy o vzorové ukázce neorealismu poněkud podivně. Rovněž pedofilní sklony fašistického učitele mi připadají nadbytečné. Spojovat nacisty s utajenými homosexuály (ne, že by mezi nimi takoví nebyli) bylo možná vděčné, ale rozhodně diskriminující._____ 4) Oficiální text distributora prozrazuje kompletní děj i závěrečnou pointu. Ptám se znovu a znovu: proč editoři ČSFD tohle nehlídají?_____ 5) Zajímavý koment: Autogram***. ()
Některé depky prostě nestárnou, i když jsou úzce spojeny s časem a místem svého vzniku. To je případ Německa v roce nula, jednoho z etalonů italského neorealismu a závěrečné části volné válečné trilogie Roberta Rosselliniho. Slavný, leč v řadě ohledů kontroverzní filmař měl tou dobou za sebou už úspěšné snímky Řím, otevřené město a Paisa, rovněž řazené do neorealistického kánonu. Jejich pokračování je sice z hlediska stopáže nejkratší, i na ploše necelých 80 minut však dokáže vykreslit morální prázdnotu a celonárodní zbídačenost jako máloco jiného. Více zde. ()
"Film nie je obvinením ani obhajobou nemeckého ľudu. Je to nestranné zhodnotenie..." O tom filme som už dlho počúval a čakal som kedy sa v tv objaví. Že bol točený tak rýchlo po vojne si zasluhuje iba obdiv. Zničené mestá, chudoba a hlavne všeobecná ťažká ekonomická situácia, to všetko sú témy, ktoré film rieši. Neuvážené a hlúpe slová (od učiteľa!) pred malým chlapcom vedú k tragédii, no diváka čaká ešte jedna poriadne silná - záverečná. Človek sa pri záverečnej scéne zamyslí i dnes a verím, že v dobe vzniku to mnohí ťažko rozdýchavali. 80%. ()
Galerie (34)
Photo © Česká televize
![Německo v roce nula - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/168/223/168223524_fbjm5v.jpg)
Zajímavosti (10)
- Údajne sa Klaus Kinski po príchode do Berlína zúčastnil konkurzu na nešpecifikovanú úlohu pre Roberta Rosselliniho. Tvrdí, že po hodinách čakania, keď Rossellini telefonoval s Annou Magnani v inej miestnosti, Kinski vybuchol od hnevu a vynadal Rossellinimu. (Bilkiz)
- Pod dojmem z filmu natočil François Truffaut snímek Nikdo mne nemá rád (1959) a tím nastartoval takzvanou francouzskou novou vlnu. (sator)
- Film prošel rekonstrukcí v roce 2013 prostřednictvím firmy Cineteca di Bologna. (sator)
Reklama