Babylon

Další love letter Hollywoodu, na který předtím někdo tři hodiny úmorně kálí, asi aby to bylo dekadentní pro… Vlastně nevím, pro koho. Teenagery? Prarodiče? Lidi, co nikdy neviděli žádný film? Nevěřil jsem, že to řeknu, ale nakonec to má blíž k tomu příšernému Murphyho Hollywoodu na Netflixu, i když by se to chtělo lísat k jinačím velikánům. Nakonec to nejlíp shrnuje nevzrušená sardonická novinářka Jean Smart, co si jen povzdechne "Vždyť já znala Prousta". (05.01.2023)

Rok 2022 priniesol až dve fantastické snímky v podobe ľúbostných listov režisérov, v ktorých vyznávajú lásku k filmu ako takému. Jeden z nich je nominovaný na Oscara za Najlepší film (Fabelmanovci) a ten druhý mi na tomto zozname chýba. Babylon Damiena Chazella si veľké plátno naozaj pýta a disponuje niekoľkými tak ikonickými zábermi, že si ich z mysle ľahko nevymažete. Za siedmimi horami, za siedmimi dolami, kde sa chľast sypal a kokaín sa lial...ocitáme sa v Hollywoode, v 20. rokoch 20. storočia. Na veľkolepej party s orgiami, sliepkami, ale aj slonom uprostred parketu, na ktorom sa oduševnene tancuje na energickú hudbu. Príbeh Babylonu je nám podávaný cez tri hlavné postavy - úspešného a charizmatického herca Jacka Conrada (Brad Pitt), mladého usilovného asistenta Mannyho Torresa (Diego Calva) a neznámej krásky Nellie (Margot Robbie), ktorá sa zo dňa na deň stáva veľkou hereckou hviezdou. Práve Margot v Babylone strieda najviac rôznych polôh, ale všetky jej zbaštíte na 100%. Koľko sĺz si od nej Hollywood vypýta, toľko vyprodukuje. Na počkanie. Bravúrne je prakticky celé herecké obsadenie a Chazell verne, no súčasne aj nesmierne vtipne zachytáva obdobie prechodu z nemého filmu ku zvukovému (frustrujúco opakovane sa točiaca zvuková scéna je vážne perfektná). Predstavuje nám film ako neustále sa vyvíjajúce a nekompromisné médium, ktoré sústavne vyžaduje niečo iné. A toho, kto sa včas neprispôsobí, kruto zomlie. No je to prirodzená daň, s ktorou za okúsenie pozlátka a zažitie chvíľkovej slasti, akosi každý zákonite ráta. Mňa, na rozdiel od niektorých iných, neskutočne bavila aj mafiánska linka s Tobeym Maquierom. Tobye v Babylone síce veľký priestor nedostáva, ale z jeho psychopatickej postavy sálal skutočný strach a po tých podzemných chodbičkách by som sa s ním naozaj nechcela prechádzať. Atmosfericky som sa v mysli ocitla tak trochu pri Kubrickovom Eyes Wide Shut. Babylon je luxusný, nechutný, dojemný, drsný, vtipný a vzrušujúci film. Je to turbulentná jazda Hollywoodom, počas ktorej vchádzaš na párty ako nikto, ale ak dokážeš využiť šancu, ráno z nej odchádzaš ako star. Je to dokonale zachytená továrňa na sny, ale súčasne i klam a ilúzia, ktorá sa ľahko zvrhne na nočnú moru. Z Babylonu chrlí nesmierna dávka lásky a súčasne aj melanchólia. Tú trojhodinovú stopáž tu síce chvíľami cítiť, ale myslím, že každý pravý cinefil s ňou výrazný problém mať aj tak nebude. Finálna montáž bola tak fascinujúca, až sa mi chcelo plakať. V Babylone môžeš zažiť všetko. Tak ako aj vo filme. Len musíš byť pripravený. (06.03.2023)

Všechny filmové i zhýralé cesty vedou do Babylonu. Originálně zábavný i nemálo dekadentní náhled na smetánku němého filmu v tříhodinové náloži. A v dokonalém režijním provedení Damiena Chazella. Provede nás od roku 1926 a skončíme až v roce 1952. Éra němého filmu už bere pomalu a jistě za své. Revoluční nástup hlásí zvukový film. Filmová studia Kinoscope a MGM mezi sebou vedou tichý konkurenční boj. V popředí stojí tři protagonisté vyprávění - atraktivní Nellie LaRoyová (Margot Robbie), lascivní skandalista, příležitostná gamblerka i narkomanka, která si svoji hereckou slávu musí teprve vydobýt, ač podle mnohých hereckého talentu má pomálu, Jack Conrad (Brad Pitt), milovník žen a luxusu a hlavně nejslavnější herec své doby a také Manny Torres (Diego Calva), mexický přistěhovalec, který u filmu zastává nejrůznější funkce, jen se zatím nikterak neprosadil, ale bude se postupně šplhat nahoru. A minimálně ke dvěma z nich nebude štěstěna navždy tak přívětivá a ukáže jim svoje holá záda. Chazelle natočil svůj nejosobitější film. Má špičkové herecké obsazení, kterému vévodí Margot Robbie, po celé tři hodiny svého trvání má co nabídnout a stále chrlí nepředstavitelně dramatické, zábavné i prudce absurdní scény. Ač velmi často dochází k žánrovému prostřídání, stále to je přehledné a nevytváří to chaotický ráz. Kamerové obrazy Linuse Sandgrena patří k tomu nejlepšímu na poli snímání za poslední dobu. Hned v úvodu diváka zaplaví dekadentní večírek, který přivodí vodopád mravního úpadku, na kterém v červených odhalujících šatech tanečně řádí k pomilování určená Margot. Je to oslnivě nastavené a rázem přejdeme do drobných detailů z natáčení, kde se herci musí podřizovat roztodivným požadavkům věčně nespokojených režisérů, vznikají nesváry a nemálo záleží i na těch nejtitěrnějších detailech. A pochopitelně začnou narůstat osobní problémy našich tří protagonistů. Okolo filmu se vždy točí krásné ženy a scénář si dovolil vtípek, že by se Margot Robbie mohla konečně setkat se svojí dvojnicí v reálu Samarou Weaving. A tak se i stalo, načež si ty dvě zrovna do oka nepadnou. Margot z toho ale vyjde jednoznačně lépe, přinejmenším její na vteřinu odhalené prso, tedy není jisté, jestli se o to nepostarala její dublerka, a posléze stoprocentně stojící bradavky pod kostýmem rozverné studentky jí zajistí vítězství. Jedním z producentů filmu byl Tobey Maguire. Zřejmě si vymínil, aby ve filmu dostal svoji osobní linku, takže ve třetí hodině s ním film udělá odbočku, ale i ta se povedla. Tenhle film je nastavený získat mnoho filmových ocenění. Pozornosti na Oscarech se mu nedostalo. Minimálně k Margot Robbie je to značně nefér. Ve výsledku se zrodil velmi ojedinělý multižánrově pojatý film, co zapůsobí vizuálně, herecky, scenáristicky i režijně a ani v dalších kategoriích se neztratí. Skvělý počin. 10/10 (16.03.2023)

Bradavky, sloní výkaly, kokain, močení, další bradavky, živá hudba, zběsilý tanec, hodně bradavek, náhodné úmrtí, hromadné sexuální orgie. Tak vypadá půlhodinový bujarý rozjezd v honosném sídle šéfa filmových studií. Další minuty ukážou škrábání se na vrchol i strmý pád z něj. Jenže teď jsou nahoře a hodlají si to do strhání užít. Damien Chazelle nakukuje za oponu v divokém období Hollywoodu, které výrazně ovlivnil nástup zvukového filmu. Stále poměrně mladý režisér a scénárista se znovu otírá o postavy, které podstupují emoční i fyzické peklo, aby se vydrápaly ke svému snu. Brad Pitt už svého cíle dávno dosáhnul, je superhvězda, která spíš než novými hereckými výzvami proplouvá manželstvími; živelná Margot Robbie je nováčkem v tomhle byznysu, chytne však první příležitost, je sebevědomá i trochu mimo kontakt s realitou; přistěhovalec Diego Calva (pardon, ale herecky mě neoslovil) se chce jakkoliv dostat na natáčení, klidně čmajzne sanitku, aby před západem slunce dovezl na plac kameru. Skáčeme mezi nimi, střídáme žánry podle převládající nálady postav. Sledujeme výpravné natáčení pod širým nebem, chaotickou pásovou výrobu (ve které Robbie zastíní hlavní hvězdu) i náročné (zvukové) natáčení v ateliéru (ve všech případech je to plné střihu, nápadů i fantastické režie). Prostě radost. Jenže to jsme někde za polovinou a stále víc se začíná projevovat, že Chazelle, který se předtím párkrát nalokal, se teď už solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale už je to solidní (nejen) scénáristický bordel. Poslední hodina na mě působila nabubřelým/nekontrolovaným/egomanským stylem „podívejte, co svedu, podívejte, co tam ještě narvu!“. Narval, ale už to nelepilo. Přespříliš tlačí v do sebe zahleděnou exhibici. Jakoby sám sebe přesvědčil, že už je zatraceně velký filmař, dostal balík peněz a dostal až moc volné ruce. V jednotlivostech místy skvostné, jindy ale v mnohém nepřístupné dílo. PS: Po docela dlouhé době jsem viděl někoho odcházet v polovině promítání z kina. (21.01.2023)

Musel jsem se po Babylonu trošku uklidnit. Přijet z kina domů, vydechnout, usnout, nechat si zdát nějaké hezké filmové sny (což se opravdu splnilo), ráno se vzbudit, udělat procházku zamrzlou krajinou do práce, nadechnout se a uvědomit si, čeho jsem byl vlastně svědkem. Babylon je úctyhodný film. Vypráví příběh z doby němé éry v Hollywoodu formou tří různých postav a jejich příběhů, kde ve všech třech ohledech tu herci hrají jak z partesu. Konkrétně Brad Pitt, Margot Robbie a Diego Calva. A zatímco první dva tu hrají na hranici emotivních možností, tak Diego Calva minimálně coby nováček neskutečně překvapuje. Tyto tři různé příběhy se pak různě prolínají a procházejí jednou filmovou érou, která má své místo pod Sluncem. Už v úvodním asi půl hodiny dlouhém prologu je vše řečeno. Kamera postupně prochází místnostmi domu, ve kterém se koná jedna z mnoha akcí majitele filmového studia. To co se ale na scéně dělo byla dějová dekadence nejhrubšího zrna. Můžete jenom litovat, že v tu chvíli máte jen dvě oči, protože ani jimi nedokážete zabrat vše, co se na plátně děje. Po finále samotného úvodu a naběhnutí nápisu Babylon přichází konečně samotný děj. Ten v kulisách dobového Hollywoodu odkazuje na různé osobnosti doby a divák vchází z jedné scény do druhé, kde každá další přináší něco nového, nepoznaného. V celém průběhu pak film podporuje fantastický hudební podkres, který si místy vykrádá La La Land, ale mně to vůbec nevadilo a vtip, který ve mně místy vyvolával až záchvaty. Ve druhé třetině pak děj výrazně potemňuje a finále je reálný filmový orgasmus. Bylo krásné být svědkem premiéry tohoto filmu. Asi ve mně Babylon bude dlouho rezonovat… (19.01.2023)