Řeka

Z průvodních materiálů je zřejmé, že se jedná o zakladatelský film lyrického žánru (Krška, Vláčil) a současně i o jeden z prvních svébytných projevů tehdy vznikající české kameramanské školy. Vazba na filmy Machatého nebo Fričovy a později i Vávrovy je tu víc než zřejmá. Kromě jedinečné "krajinné" kamery zaujmou nejen herecké výkony (Jaroslav Vojta), ale i dokumentární hodnota filmu (vystupování a jednání venkovského učitele v podání Rudolfa Deyla staršího). Velký úspěch, který ŘEKA sklidila na tehdy počínajícím filmovém festivalu v Benátkách, jen dokresluje pozoruhodnost díla, jež dobová veřejnost přijala se zřetelným váháním. V Rovenském - i v jeho opřehlížené citovosti zaměňovaníé - ztratila česká kinematografie hraného filmu výraznou, mimořádně talentovanou osobnost. i (14.01.2014)

Rovenského Řeka je perlou v prvorebublikové tvorbě. Je žánrově čistší než Machatého Extase, originálně pojaté poetické drama. Zní to jako rozpor, ale skutečnost takové je. V českém luhu není ojediněná, známe řadu poetických tvůrců. Teď už chápu, proč se líbila Vojtěchu Jasnému - je totiž nezapomenutelná. Její příběh se na první pohled může zdát tucovým, ale není. Je osobní, vypravěný bez klišé, zasahuje do hloubky. I závěr filmu je decentní, je lidsky přirozený nikoliv natočený pro efekt. Kdo se chce podívat na parádní kousek československé kinematografie, s Řekou nesáhne vedle. (08.10.2017)

ŘEKU z roku 1933 jsem do dnešního poledne neviděl a dohnala mě až coby součást vygenerovaného vzorku k analýze. Je to mistrovské dílo, do něhož se promítá Rovenského hluboké zakotvení v dějinách němého filmu a podařilo se mu brilantně skloubit němé sekvence s těmi zvukovými. To platí zejména pro vskutku geniální, důmyslně vystavěnou několikafázovou sekvenci lovu štiky, přerušeného v okamžiku největšího napětí, které je umocněno zoufalým hledáním ztraceného chlapce. Je zajímavé, jak málo se hovoří o vlivu severského filmu druhé poloviny desátých let, protože právě s jeho tradicemi ŘEKA nejvýznamněji komunikuje. ___ Divácky mě uhranul i nečekaně vystavěný konec, ve kterém celý příběh směřuje k dvěma klíčovým, emocionálně působivým setkáním, ale vyprávění se oběma vyhne. Jelikož chlapec netuší, že je svými nejbližšími považován za mrtvého, nemá tendenci je přesvědčovat o opaku. Neupozorní na sebe svoji dívku kráčející v hořkém žalu kolem něj, aby jí mohl tajně položit na polštář svůj upřímný dar... a jejich pravděpodobné následné setkání proběhne jen v naší mysli, nevidíme je. A setkání s rodiči proběhne zcela mimo záběr, pouze za pomocí zvuku, kdy radost rodičů vyjádřená jen skrze jejich hlasy vytěžuje pro změnu dramatický potenciál zvukového filmu. ___ ŘEKA nemá klasickou dramatickou strukturu a její kompoziční sevřenost se vyjeví až v jejím úplném závěru. Mezitím se po velkou část trvání filmu na příběh chlapeckého hrdiny z jeho vlastní perspektivy i z perspektivy jeho otce navěšuje mozaika drobných příběhů dalších obyvatel vesnice. Parametrické sekvence záběrů na přírodu, opakování motivů každodennosti, zpočátku zdánlivě mimoděčný motiv štiky a bot a naopak zdůrazňovaný motiv navrácení se místního pytláka, konec základní školní docházky... to všechno působí z moderního hlediska zprvu jako zdánlivě nesourodá mozaika, jež ale nakonec zaklapne do nebývale promyšleného díla. ___ Jistě, s docela alternativní organizací a rozkročením mezi několik tradic: stylových tradic němého a zvukového filmu, s čímž souvisí i pro český film relativně typické nenásledování hollywoodských norem střihové výstavby filmového prostoru, tradic narativních klasických dramatických motivů a kaleidoskopu každodennosti, ale v této alternativnosti nezaměnitelného. Vykašlete se na nálepky typu poetického či lyrického, které znamenají bůhvíco. Tohle není ani snímek o krásách české krajiny. Ne, je to snímek o kráse kinematografie jako umělecké formy. Nebo ještě jinak, ŘEKA je prostě zatraceně parádní film! (Jen škoda, že kopie na DVD je tak nebývale ohyzdná, chtělo by to pořádnou digitalizaci.) (11.08.2019)

Monumentální torzo. Přes jistou nedokončenost, přes někdy toporné herecké výkony i přes občasný starosvětský patos má ten film dodnes mocné kouzlo. Nádherné záběry přírody, vynikající scéna v hospodě, kde se stavuje propuštěný pytlák, a originální a cudné vyjádření milostného citu - namísto vzájemného nyvého do očí civění, jen Pavlův kradmý pohled na zafačovaný Pepiččin palec na noze. (01.01.2010)

S chutí a s přitakáním jsem si přečetl pozitivní komentáře - málokde je vidět tak zřetelně, jak ty negativní pokulhávají. Kromě toho, co zde bylo již popsáno, není možno se zdržet úvahy nad tím, kolik sázavské vody se za posledních 84 let přelilo, a co všechno vzalo s sebou. V podstatě celý, po celá staletí tradovaný zůsob bytí. Tehdejší berzboté existenci se dnes sice jen lehce uchichtáváme, ale bolelo by to, kdyby nás všechny naše boty koply do zadku... Kluka poslali do města, aby se odnaučil lesu; asi se to odnaučení naučil dobře. Pozn.: Řeka je jedním z filmů, na který navazoval lyrický proud nové české vlny, který se jasně vydělil od filmů sarkastických, ironických a holedbavých, které nakonec převládly. (05.05.2017)