Ripley

Plíživé zklamání, čím dál víc vítězila forma nad obsahem. Kamera a noir atmosféra nezachrání zbytek. Spíš rádoby artový, než skutečně artový, často už je hra s kamerou otravnou vatou navíc (záběr na popelník celkem snad 20krát, rekord). Nesmířím se s chováním postav v posledním dile - chovají-li se hloupě, zaslouží zatracení. Že vrchního inspektora skutečně ošálí paruka a umělé vousy bych čekala v osmdesátkové komediální taškařici s Belmondem, ne tady. Stejně tak Maggie se proměňuje v postavu hlupačky, když přeřek Ripleyho přechází bez povšimnutí - proč vůbec postavy tou situací zatěžovat? Jen aby se ukázalo, jak hloupí oba jsou? Musí to tam být? Že si za celou dobu nikdo nesestavil alespoň identikit hledaného R.G. je neuvěřitelná díra v ději, a zdráhám se uvěřit, že pochází z knižní předlohy. Od první do poslední minuty sarkastickou Dakotu Fanning a Eliotta Sumnerse považuji za přešlap v castingu. 55% (04.07.2024)

Má první zkušenost s Ripleym. Nutno podotknout, že po prvních dvou dílech jsem měl velkou chuť to vypnout. Nic mi to neříkalo, nedokázal jsem to žánrově nijak zařadit a vůbec jsem netušil, jakým směrem se to bude dál ubírat, co je pointou nebo co z toho má vlastně nakonec vzniknout. Po scenérii na loďce jsem však chytl druhý dech a dobře se to rozjelo.Posléze jsem už jenom koukal, co všechno je schopen si Ripley vymyslet a jak daleko je ochoten zajít. Chytne to slušné tempo, problémy se začnou hromadit a začíná hra na kočku s myší. U konečného hodnocení jsem pocitově pořád na hranici 3-4 hvězd. Jestli mi něco extrémně vadilo, tak to byla neuvěřitelná tupost a naivita vedlejších postav, hlavně u Marge. Černobílý obraz, hm okej, ale moc jsem v tom jakýsi vyšší smysl neviděl. Jedna z nejpozitivnějších věcí je již častokrát zmíněná lokace. Nebýt té Itálie, obzvlášť míst, která jsem sám navštívil, asi by mě to tolik neuhranulo. (12.06.2024)

Černobílá opulentní hostina, kde stačilo, aby někdo vytáhl fotku, a šlus. Kamera si pro sebe uzme porci scénáře, když se pase na detailech, které přímo křičí - popelník, vana mázlá od krve, kufr pod postelí. Andrew Scott je o dost jiný kalibr než Matt Damon. Z výrazu jeho usmívající se tváře doslova mrazí. A do toho ještě Caravaggio!! Výjimečný seriálový zážitek! (19.04.2024)

Ne vždycky přímo strhující, ale celou dobu nesmírně poutavé, jednak díky lahodnému, vtahujícímu vizuálnímu provedení, jednak kvůli fantastickému Andrew Scottovi, který fakt dokáže s málem udělat hodně, a na roli Ripleyho sedí perfektně, i když je mu asi o dvacet let víc, než by mělo. Film už jsem viděl před delší dobou a všechno si z něj nepamatuji, ale ten kontrast mezi těmito dvěmi verzemi téhož příběhu je nepřehlédnutelný. Narozdíl od poměrně sympatického, charismatického Damona tady Scottův Tom působí jako absolutní sociopat bez kousku lidského citu v těle, a jeho nečitelnost jen přispívá k jeho znepokojivosti, ale i zvrácenému půvabu. Itálie je tady v černobílém podání kameramana Roberta Elswita sice nádherná a svůdná, ale taky chladná a nehostinná. Všechno působí promyšleně do nejmenších detailů, metodicky, každý záběr má svůj význam, a díky tomu je velice snadné nechat se Ripleyho sítí lží polapit. Jo a Dakota Fanning je tady taky fantastická, nevím, kdy jsem naposledy někoho viděl ztvárnit pasivní agresivitu takhle přesvědčivě. Do posledního dílu jsem uvažoval spíš o osmi, ale závěr mě přesvědčil, že si to zaslouží 9/10 (22.05.2024)

Po první části se dostavují nepříjemné pocity z očekávání věcí příštích…Vím už totiž z knih Patricie Highsmith a z pár filmových zpracování co Ripley je zač a co dokáže. Steven Zaillian svým černobílým a značně artovým sdělením, kde obraz je nosným sdělením hrdinova nitra a mnohé viděné střípky či náznaky vypovídají o pokřiveném charakteru hlavního hrdiny mnohé. Teď jen zvědavý jsem do jakého cíle se série bude ubírat… (05.04.2024)