Seveřan

Robert Eggers je šikovný režisér, ale zakaždým do svojho filmu musí vložiť niečo úchylné alebo kontroverzné a tak nejako sa mu darí všeobecne nezapadnúť. Aspoň zatiaľ. Filmom Severan sa asi zatiaľ najviac priblížil tomu, čo by od neho diváci chceli vidieť, ale aj tak povedzme si úprimne, Statočné srdce to nie je. Som však vďačný aj za toto, pretože tieto historické filmy akoby prestaly byť pre režisérov zaujímavé. 70%. (12.04.2023)

Seveřan je svou formou hodně podobný Zelenému rytíři. Vizuálně podmanivá podívaná, která se snaží budovat atmosféru na mytologii a velmi často sklouzává k artu. Pokud bych však měl posoudit, který z filmů bude mít mezi běžnými (konzumními) návštěvníky kina větší úspěch, volil bych jednoznačně Seveřana. Je sice plný šílených severských rituálů kombinovaných s celou řadou divácky různě uchopitelných podobenství (člověk si okamžitě vybaví Asterův Slunovrat), ale v jádru je dokonalou historickou řežbou, která funguje na první dobrou (vyjma toho panošského Skarsgårdova účesu). I přesto, že já sám řadím tento film k tomu nejlepšímu, co letos asi uvidíme, musím upozornit, že pokud čekáte akční jednohubku s vikingskou tématikou, raději byste se kinu měli vyhnout. Nároky na diváka jsou tady pořád poměrně vysoké. (13.04.2022)

No to mě poser! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě pronést něco jako „Div se světe!“, „To tedy zírám!“ nebo nějaký podobný šosácký pamrd. Každopádně, buď se ze mě stal na postarší kolena artový hnědopich, nebo Vaječňák tentokrát opravdu natočil něco, co se dá vcelku zdárně „vstřebat“ a usedět i bez kapesníku napuštěného ředidlem a tolik erektilní Heideggerovy ontologie v müsli. No, jelikož jsem stále na štěrbiny (a štěrbiny na mě), neobjevily se mi lupy, uhry, nekokotám, nesmrdím, nadměrně se nepotím, netloustnu a ani nemívám nutkavou potřebu unudit se xmrti u kdejaké rádoby hluboce filosofující smažkopičoviny, abych o ní posléze mohl velkohubě žvanit, jak jsem ji pobral ještě lépe než samotný zfetovaný autor, který vesměs taky neměl šajn, o čem to vlastně narkotizuje, tak bude PŘE-QA-PI-VĚ asi správně za b). Vskutku jsem se s predicktivním tikem v oku upřímně děsil v očekávání další Topořící se Valhaly a duševně se připravoval na mentální i gluteální nekrózu, ovšem Vaječňák tentokrát jen pomlel Barbara Conana s bio Hamletem v naturální podobě, okořenil hrstkou Oidipia a naprosto uhrančivě (i díky Islandu) natočil poměrně strhující, poplatně době temnou, syrovou a surovou vikinskou mykologickou telenovelu se spoustou až za hranu odpudivě brutálních záběrů, zejména v podobě přímých a naprudko nasvětlených frontálních nájezdů na xichty příšerně zombifikované Kidmenky a i bez botoxu od přirození děsivé Aničky Krejčí – Radostné. Samozřejmě by to nebyl Vaječňák, kdyby se nesnažil i takto vizuálně orgastickou a poměrně záživnou ukázku toho, že scénicky i akčně potuněné oridžiny bez Třesoštěpovy slovní rakoviny a pouťové filosofie mohou být s kapkou Miliuse veskrze snesitelné, dokurvit nějakými těmi vikinskými pa-rituálními smaženicemi z lysohlávek a muchomůrek, avšak ty tentokrát, patrně za pomocí svého terapeuta, udržel na přežitelných dvaceti procentech hrací doby. Dvakrát do roka si to sice znova pouštět nebudu, ale bezprostřední dojem z některých scén a obrazů byl, promiňte mi ten buzerantský výraz, „magicky uchvacující“. A berte v ocas, že ty homokládoviny na plátně menším než 3 metry rozhodně tolik nevyniknou! (16.04.2022)

Úplně ultimátní nářez to není (možná bude po 2. projekci), ale je výborný, kterak si brooklynský hipster Eggers i ve velký studiový produkci zvládl prosadit svůj jasný tvůrčí rukopis, zdá se bez zásadních kompromisů. Je to právě jeho styl, vize a důraz na detail, temný nádech severské mytologie a drsných starých obyčejů, spolu s životní rolí Skarsgårda, co z toho dělá významný počin a svým způsobem vzácný zjevení; navíc vysoce záživný a vtahující. Jeden záběr scéna Attack-the-village tak velká paráda, až jsem si to přál celý víc válečný. (13.04.2022)

Je nad slunce jasné, že se vůbec nejedná o špatný film. Ten již na první pohled disponuje všemožnými kvalitami, jako jsou například propracované bojové scény, líbivý vizuál, dobře zvolené hlavní postavy a vcelku zajímavý příběh. Všechny tyto klady však zneváží jediný výrazný zápor. Nikdy jsem totiž nepřišel na chuť jak panu režisérovi, tak jeho pomalému způsobu vyprávění plného snů a halucinací. To pro mne dokázalo toto vcelku zajímavé dílo znehodnotit na pouhopouhý průměr. Vložky jako je například vytí, štěkání a prdění u ohně jsem prozíval a stejně tak jsem si příliš neužil snové části, kterých je ve stopáži mnohem víc, než je zdrávo. Proto jsem také valnou část sledování spíše protrpěl a užíval si vždy jen chvilková rozptýlení. Film tak pro mě končí obrovským zklamáním podobně jako tomu bylo nedávno třeba u Posledního Souboje (míra zklamaní sedí, ten však pro mne ztroskotal z jiného důvodu). 62% (15.05.2022)