Cherry

,,KDE CHCETE, ABYCH ZAČAL?…“ /// Dospělej Tom Holland (i když furt brečí…) ve zvláštním filmu. Není divnej jako divnej…. Jen prostě nevím, jestli mě to baví, nebo nebaví. Má to takový ospalý tempo… ale v příběhu se najde dost zajímavejch okamžiků… Cherry vypráví… o lásce, o životě… a třeba vojenská kapitola je fajn. Fajn je i Ciara Bravo. Problém je PTSD a proto celá druhá půlka nemá s optimistickejma vyhlídkami na spokojenej život pranic společnýho. Sledování do sraček namočenejch osob je dost vopruz, ale nemyslím, že v tom je hlavní problém tohohle filmu. Spíš se to tak nějak „nerýmuje“ a dohromady nepasuje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 20187 napsal Nico Walker, neznám. 2.) Doma smažíme. A může za to válka. 3.) Thx za titule ,,Karel Himmer“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (20.04.2021)

Cherry dokáže občas vzbudit i poměrně silné emoce, je ovšem nezbytné zdůraznit, že tak činí výhradně s pomocí audiovizuálních prostředků. Bližší napojení na jakoukoliv postavu je problematické, motivace jsou mnohdy jak z šestákového románu a na jeden film je tam těch stylů prostě až moc. Přesto nemohu říct, že bych se nudil a pokud bych chtěl něco vyzdvihnout, tak to bude jednoznačně ta válečná pasáž, která je v každém ohledu ukázkovým řemeslem. Jako celek je to bohužel značně roztříštěné, a i když Tom Holland jede až na krev, měl jsem občas problém mu to uvěřit. Formálně je to sice spektakulární, ale nemohu se zbavit dojmu, že je to vlastně jen takové teatrální plýtvání talentem bratrů Russoových a to navíc u látky, které by mnohem více slušelo komornější zpracování. [60%] (02.05.2021)

Anthony Russo, Joe Russo se díky příspěvkům do MCU, vyšvihli do první režisérské ligy a každý fanoušek pečlivě vyhlíží jejich další kousky. Tentokrát si vypůjčili Spider-Mana a rozhodli se natočit syrové drama o válce, traumatu z ní a drogách. A je to nuda k posrání, která se navíc tváří jak mistrovské dílo a jeden z nejdůležitějších filmů v dějinách. Tom Holland se snaží, vizuálně má film řadu pěkných scén, ale 2 a půl hodiny jsou absolutně přestřelené a možná, kdyby se vystřihli neustále a otravné zpomalovačky, měl by film o hodinu méně. Russoovi šlápli vedle a ukázali, že točit obří blockbustery je jiné kafe, než točit seriózní dramata a jsou to hlavně oni a jejich ego, co způsobilo, že se jedná o nudný a hlavně otravný film. (05.05.2021)

Cherry není jenom film, Cherry je do jisté míry umělecké dílo a filmové poselství. První třetina je úvodní seznámení a válečné drama, které je masterpiece a emoce jsou zde vykresleny snad nejlíp, jak je jen možné. Zbývající dvě třetiny jsou pak zaměřeny čistě na drogovou závislost, ale na mě byly až moc dlouhé a kdyby zde tvůrci trochu ubrali, šel bych i do plné pětky. Film se naoko tváří, jakože kombinuje všechny žánry, ale ve výsledku jde víceméně o snahu nakombinovat filmové existencionální a psychické drama spolu s věrným zobrazením PTSD a následnou resocializací válečných veteránů, což je v Americe aktuální a dost velký problém a nejspíš ještě dlouho bude. Výborné ždímání emocí spojeno s nejvyšší filmařskou kvalitou, plus životní výkon Toma Hollanda a v téhle (konečně) seriozní roli dokázal, že je to bez debat áčkový herec. Něco takového už dlouho nevzniklo a klobouk dolů Russoovým. (06.04.2021)

„Kéž bych nikdy neřekla, že odjedu do Montrealu,“ hlesne přítelkyně Emily, která se nechala „vtáhnout“ do partnerovy posttraumatické stresové poruchy a následně drogové závislosti. A já říkám: kéž by bratři Anthony a Joe Russo ubrali na ambicích. Zdlouhavé a nevyvážené. Jako by chtěli dokázat, že už jsou zatraceně zkušení režiséři a že sakra „umí“. Příběhů o ztrápených jedincích jsme tu měli nespočet a řada z nich byla o třídu lepších. Tenhle ve mně nezanechal téměř nic. Vše začíná seznámením naivního kluka se školní (a nakonec osudovou) láskou, pokračuje narukováním do armády, kde coby medik v Iráku vidí vše z první řady. Po návratu do běžného života si vlivem válečného pekla vypěstuje závislost na drogách, která ho přivede až k vykrádání bank. Takže po středoškolské romanci si hrajeme se samopalem i s jehlami, ale komplexně to na mě nepůsobilo. Vlastně nijak. 140 minut zbytečných formálních kudrlinek, řady scén, které se vlečou a ve kterých se neodehrává nic významného. Necítil jsem ani osudovost vztahu, který tvoří jádro celého vyprávění. Stejně tak jsem necítil pověstné šimrání v břiše při válečných scénách nebo nějakou syrovost při servírování drogových seancí, ač mě tahle kapitola bavila nejvíc. Ve výsledku tudíž nic, kvůli čemu bych skákal do stropu. (19.03.2021)