Spider-Man: Napříč paralelními světy

Ten ryzí wow efekt z čelní srážky s něčím nevídaným a revolučním, dominující zážitku z prvního dílu, se zákonitě už nemůže dostavit. Ale to nic nemění na faktu, že druhý animovaný Spider-Man představuje pohlcující audiovizuální explozi, která pořád dokáže divákům na tváři vykouzlit ten slastně nablblý výraz úžasu a fascinace. Zatímco hrané komiksárny ztrácejí dech a zájem publika, druhý "Spider-Verse" je hyper-dynamický - to nejen ve způsobu ztvárnění pohybu a akce v rámci jednotlivých záběrů i celých sekvencí, ale také co do vyprávění i vyjadřování emocí. Sice má masivní stopáž, ale i při jejím zohlednění zůstává impozantním výkonem, co všechno během ní dokáže odvyprávět. A to ne jen ve smyslu peripetií a dialogů, ale také šíře oněch titulních paralelních světů. Zásadní roli v tom hraje samotné médium animace. Zatímco v předchozím filmu animace vyrážela dech především z hlediska expresivity fyzického pohybu, tentokrát vedle toho nabývá narativně ilustrativní a emocionálně impresivní roli. Konkrétně v orientaci napříč různými paralelními světy i jejich obyvateli pomáhá divákům nejen samotná kresebná stylizace, ale právě že i animační ztvárnění, počínaje technickým provedením až po provedení stylových specifik v čase a prostoru (od skicových elementů a akčních čar, přes řešení pohybu a póz, po míru a způsob užití typografických VFX). Animace také umožňuje kondenzovaně a současně velice účinně vyjadřovat a přenášet emoce - opět od řeči těla a výrazové stylizace mimiky (na rozdíl od hraných komiksáren není animovaný Spider-Man nikterak výrazově limitovaný svou maskou) až po práci s barevnou paletou scény i proporční deformací postav. Vedle toho tu máme také důmyslné meta pojednání o konfliktu osobní vůle s rigidním kánonem, které lze z ústředního příběhu nepřekvapivě vztáhnout také na obrazoboreckou pozici kreativitou sršících animovaných "Paralelních světů" oproti hraným marvelárnám hovícím si konformně v zažitých a automaticky přijímaných mantinelech pseudo-realismu a klišé. Ale to je už spíše třešnička na dokonale promyšleném a fenomenálně ztvárněném dortu. Animovaný Spider-Man nás katapultuje do nové dimenze blockbusteru a bude zajímavé sledovat, jestli se vedle animační konkurence, která už se probrala, chytnou za nos i hraní souputníci. (08.07.2023)

Nudná, přeplácaná a nekonečně chaotická píčovina. Se slzou v oku útržkovitě vzpomínám na první díl, který byl příjemným překvapením a dost možná i nejlepší filmem s pavoučí tématikou. Kdybych snad někdy v budoucnu dostal chuť na pokračování, tak se před ním nezapomenu patřičně zdrogovat, protože se nedokážu zbavit pocitu, že právě pro tuto skupinu diváků je film určen. Nenašel jsem si ve filmu nic, co by si dokázalo držet moji pozornost. Od určitého momentu jsem jej dokonce začal sledovat zrychleně, protože jsem naznal, že je můj volný čas příliš cenný na to, abych z něj 2 hodiny věnoval tomuto chaotickému peklu, které se sice snaží být v mnoha směrech invenční a chrlí spoustu nových nápadů, ale nemůžu říci, že by mě kterýkoli z nich oslovil. Když si pročítám zdejší chvalozpěvy a kolikrát se u tohoto omylu kdo vystříkal, tak nestačím žasnout a mám pocit, že si čtu komentáře k něčemu úplně jinému než jsem  měl právě tu smůlu vidět. Ze závěru se mi udělalo zle a musel jsem se vyzvracet vedle gauče při představě, že by tato píčovina měla mít v budoucnu další zhruba 2 hodiny obdobného obsahu. [5 %] (21.08.2023)

Prvé dve tretiny sú úplne fenomenálne a minimálne po vizuálnej stránke pravdepodobne vrchol animovaného filmu. Tretie dejstvo to ale zásadne ťahá dole. Zápletka o "kanóne" je žvást, námet o multiverzoch po všetkých MCU a DCEU i samotnom prvom animovanom Spider-Manovi, je, zdá sa, pomerne vyčerpaný (samotný Spider-Man lepšie funguje, keď sa rozoberá jeho vzťah s rodičmi, Gwen a čo to obnáša byť hrdinom, než v spektakulárnom príbehu lomcujúcom multiverzom). No vrchol je donekonečna naťahovaná posledná dvadsaťminútkovka spejúca do neodvratného otvoreného konca. (01.07.2023)

Nedá se svítit, ale Across the Spider-Verse je za poslední roky posledním důkazem, že vymírající subžánr superhrdinských filmů má ještě co říct. Funguje tu jak vztahově-emoční rovina, tak hlášky, tak i dechberoucí akce. Koncept multiuniversa, na němž si MCU vylámalo kompletně zuby, dovoluje scenáristům přijít s orchestrací nápadů, které zábavně posouvají story, anebo alespoň pomrkávají na diváka. Snímek si tak užijí jak děti, tak dospělí, ale i opravdoví fanatiční nerdi, na které se z plátna valí množství citací i subtilních aluzí. (16.01.2024)

Na jednu stranu impresivní animace, která tady dosahuje na absolutní špičku toho, co jsem kdy v animované tvorbě viděl a zároveň je to ultimátní fan servis pro všechny fanoušky Spider-Mana ve všech jeho podobách. Na stranu druhou jsem se do toho velice obdobně jako v případě jedničky prostě nějak nemohl dostat. Příběhově je to po většinu stopáže o ničem, klasický multiverse maglajz, který v současnosti decimuje MCU, s občasnými světlými chvilkami v podobě sympaticky pomalejších momentů, ve kterých hraje roli Milesova rodina, popř. lehké náznaky romance s Gwen. A v momentě, kde film potemní a začne se konečně namísto třeskutého pobíhání konečně odvíjet dramatická zápletka, tak následuje seriálový cliffhanger a konec. Tahle vizuálně nabitá animace musela dát ohromné množství práce a proto je strašná škoda, že tak geniálně film už nefunguje po stránce příběhové. (15.11.2023)