Spider-Man: Napříč paralelními světy

Ten ryzí wow efekt z čelní srážky s něčím nevídaným a revolučním, dominující zážitku z prvního dílu, se zákonitě už nemůže dostavit. Ale to nic nemění na faktu, že druhý animovaný Spider-Man představuje pohlcující audiovizuální explozi, která pořád dokáže divákům na tváři vykouzlit ten slastně nablblý výraz úžasu a fascinace. Zatímco hrané komiksárny ztrácejí dech a zájem publika, druhý "Spider-Verse" je hyper-dynamický - to nejen ve způsobu ztvárnění pohybu a akce v rámci jednotlivých záběrů i celých sekvencí, ale také co do vyprávění i vyjadřování emocí. Sice má masivní stopáž, ale i při jejím zohlednění zůstává impozantním výkonem, co všechno během ní dokáže odvyprávět. A to ne jen ve smyslu peripetií a dialogů, ale také šíře oněch titulních paralelních světů. Zásadní roli v tom hraje samotné médium animace. Zatímco v předchozím filmu animace vyrážela dech především z hlediska expresivity fyzického pohybu, tentokrát vedle toho nabývá narativně ilustrativní a emocionálně impresivní roli. Konkrétně v orientaci napříč různými paralelními světy i jejich obyvateli pomáhá divákům nejen samotná kresebná stylizace, ale právě že i animační ztvárnění, počínaje technickým provedením až po provedení stylových specifik v čase a prostoru (od skicových elementů a akčních čar, přes řešení pohybu a póz, po míru a způsob užití typografických VFX). Animace také umožňuje kondenzovaně a současně velice účinně vyjadřovat a přenášet emoce - opět od řeči těla a výrazové stylizace mimiky (na rozdíl od hraných komiksáren není animovaný Spider-Man nikterak výrazově limitovaný svou maskou) až po práci s barevnou paletou scény i proporční deformací postav. Vedle toho tu máme také důmyslné meta pojednání o konfliktu osobní vůle s rigidním kánonem, které lze z ústředního příběhu nepřekvapivě vztáhnout také na obrazoboreckou pozici kreativitou sršících animovaných "Paralelních světů" oproti hraným marvelárnám hovícím si konformně v zažitých a automaticky přijímaných mantinelech pseudo-realismu a klišé. Ale to je už spíše třešnička na dokonale promyšleném a fenomenálně ztvárněném dortu. Animovaný Spider-Man nás katapultuje do nové dimenze blockbusteru a bude zajímavé sledovat, jestli se vedle animační konkurence, která už se probrala, chytnou za nos i hraní souputníci. (08.07.2023)

„Za umění můžeme považovat i metakomentář k tomu, co považujeme za umění,“ říká Spider-Woman Gwen Stacy při bitce v newyorském Guggenheimově muzeu. Podobně jízlivými a kulometně servírovanými komentáři se snímek jen hemží, což znamená hned několik věcí. Jednak jej není možné naplno stíhat, a to ani pro dospělého diváka, natož pro toho dětského. Frenetičnost zde nabývá nového významu, a to navíc na velké části dvou a půl hodinové stopáže, kvůli čemuž je výsledný dojem trochu úmorný. Zároveň se ale také bezesporu jedná o velmi chytrý film, který si je mnohem lépe než veškerá tvorba MCU vědom svých komiksových základů a hrdě se k nim hlásí. Pomrknutí na fanoušky prostřednictvím easter eggů či rovnou ukázání konkrétních sešitů Spider-Manových dobrodružství se objevuje každou chvíli a snad i díky tomu se tenhle multivesmírový bordel daří jakžtakž ukočírovat. Tempo však přesto leckdy hapruje a vyprávění se občas boří pod vlastní vahou. Ústřední dobrák Miles rozhodně nechce být Amorales, a tak se vzpouzí utilitaristickým proklamacím Miguela, Spider-Mana 2099. Stejně jako se ve filmu mnohé děje, tak by šlo i o mnohém psát, důležité však je pouze to, že v jádru se jedná o poctivě zpracovaný příběh o dospívání, v němž si Miles i Gwen musejí vybojovat své pubertální bitvy. Škoda jen velmi neuspokojivého konce, který namísto monumentální závěrečné třetiny příběhu nabídne pouze cliffhanger. Ale když se s tím smíříte, dostanete jednu z nejnápaditějších komiksovek za dlouhou dobu. (02.06.2023)

Velmi dlouho jsem svým způsobem trpěl. Akční scény vypadají suprově, ale je to hrozně rychle sestříhané, je tam toho tolik. Prostě TOLIK že se to nedá vše ani zachytit. Bude to nutně vyžadovat druhou projekci. S blížícím se cílem přibývá osudovosti. A hudba? Tu to má nejlepší co jsem slyšel za hodně dlouhou dobu. Ten soundtrack bych si dokázal představit poslouchat do omrzení. 70% (01.11.2023)

Pro mladší generaci naprosto ideální. Má to spoustu barviček, tunu odkazů a neustále se něco děje (tzn. že se bez přestání žvaní bez ohledu na situaci – kolikrát jsem nahlas hrdiny vyzýval, ať konečně sklapnou, až tak otravné to bylo; jak někdo správně poznamenal, je to tzv. stylový průjem). Osobně mi při sledování vadila neustálá roztěkanost, zdlouhavá stopáž a absence jakéhokoliv napětí. Krom toho mi žádná postava nepadla do oka. Já se úplně spokojím s Raimiho prvníma dvěma Spider-Many. (08.08.2023)

Nudná, přeplácaná a nekonečně chaotická píčovina. Se slzou v oku útržkovitě vzpomínám na první díl, který byl příjemným překvapením a dost možná i nejlepší filmem s pavoučí tématikou. Kdybych snad někdy v budoucnu dostal chuť na pokračování, tak se před ním nezapomenu patřičně zdrogovat, protože se nedokážu zbavit pocitu, že právě pro tuto skupinu diváků je film určen. Nenašel jsem si ve filmu nic, co by si dokázalo držet moji pozornost. Od určitého momentu jsem jej dokonce začal sledovat zrychleně, protože jsem naznal, že je můj volný čas příliš cenný na to, abych z něj 2 hodiny věnoval tomuto chaotickému peklu, které se sice snaží být v mnoha směrech invenční a chrlí spoustu nových nápadů, ale nemůžu říci, že by mě kterýkoli z nich oslovil. Když si pročítám zdejší chvalozpěvy a kolikrát se u tohoto omylu kdo vystříkal, tak nestačím žasnout a mám pocit, že si čtu komentáře k něčemu úplně jinému než jsem  měl právě tu smůlu vidět. Ze závěru se mi udělalo zle a musel jsem se vyzvracet vedle gauče při představě, že by tato píčovina měla mít v budoucnu další zhruba 2 hodiny obdobného obsahu. [5 %] (21.08.2023)