Spider-Man: Napříč paralelními světy

K filmu jsem byl před projekcí skeptický a chvíli jsem pochyboval, jestli se dokáže dějově někam smysluplně oproti prvnímu dílu posunout, jestli dokáže vizuálem pořád ještě zaujmout a jestli bude humor i postavy dostatečně zábavnou složkou, aby utáhla film. Všechno tohle mě ale už po chvíli opustilo a já jsem zas nadšený jak malé dítě a chci hned teď další díl, protože čekat další rok nezvládnu. Dějově film dává perfektní smysl, naprosto skvěle komponuje prvky MCU spiderversu, dovysvětlí koncept multiversu, naservíruje nám camea “hraných” spidermanů, komiksové meme trojice spidermanů, hromadu zábavných odkazů a zejména pak postav. U nich jsem se bál, jestli se vůbec dokážou vyrovnat “Spider-Hamovi aka Peter Párek”, ale zde jsme dostali ne pětici spidermanů jako v díle předchozím, ale doslova stovky až tisíce jejich verzí a Indický spider man, Spider-Kůň, Samuraj nebo Spider-Car aka Peter ParkedCar mě dostali smíchy do kolen. Nejlepší na tom všem je, že vizuál a komiks styl opět rve koule, přináší svěží styl na plátno a že máme opět dostatek akce, přičemž jednoznačným highlightem je bitka stovky spidermanů proti sobě, kdy jsem nevěděl, na koho dřív koukat a v křesle jsem se vrtěl jak prostitutka v kostele. Jak se film blíží k závěru, přidává na tvrdosti, graduje napětí a rozjíždí se tvrdší a tvrdší punk-rock-hip hopová vložka až do samotného finále, které…. No. Na to si asi ještě počkáme. Určitě to přidává trochu hořkou pachuť na závěr peckovního comic pleasure pro nerdy nejvyššího levelu a trochu připomíná HP 7.1 nebo Dunu, ale alespoň se máme na co těšit. Nářez!! (31.05.2023)

Já = na přeceňovaných věcech hledám chyby a na podceňovaných hledám jen to dobré + jsem hodně náročný..takže moje hodnocení neberte relevantně.. děkuji. Tohle mi upřímně přijde o dost slabší než první díl a upřímně dal sem repete i prvního a už sem se též moc nechytal. Přijde mi to jako hroznej bordel. (20.11.2023)

Let's do things differently this time. So differently. His name is Miles Morales. He was bitten by a radioactive spider, and he's not the only one. Esence čisté, neředěné filmové radosti, kterou zažiju tak jednou za rok či dva. Po tomto výjimečném zážitku bych šel s vyjádřením superlativ ale ještě dál, mnohem dál. Jeden z nejlepších filmů za posledních deset let. Jeden z nejuspokojivěji a nejnápaditěji rozvinutých sequelů všech dob. Jeden z absolutně nejgeniálněji rozpohybovaných komiksových obrázků v celé historii pokusů Hollywoodu o něco takového. Jeden z nejlepších animovaných filmů, co jsem kdy viděl. A esteticky i obsahově možná nejhutnější a nejnápaditější film vůbec. Přitom toto komplexní, rozmáchlé, s neskutečnou pečlivostí a láskou mistrovsky vytvořené moderní umění staví v rámci trilogie i přes bezpochyby nosnou, zcela dostatečně emotivní, dramatickou, na mnoha místech neuvěřitelně strhující a v hlavních bodech/motivech slušně uzavřenou zápletku pouze základy pro velkofilm, který přijde až příští rok. Na rozdíl od mnohých jiných konzumentů a obdivovatelů jsem s tímto faktem problém tedy neměl (proč taky, když vše fungovalo takto dobře a to včetně výborně vystavěného cliffhangeru), ale jakých výšin jsou schopni mistři Lord s Millerem + všichni další lidé, kteří se podíleli na tvorbě tohoto úchvatného veledíla (jmenovitě bych zmínil určitě Pembertona a celý tým, stojící za dokonalým soundtrackem, díky němuž jsem byl naprosto pohlcen vyprávěním již v prvních pěti minutách!) ještě dosáhnout příště, to si v momentálním extatickém rozpoložení nevím téměř představit. Ale věřím jim na 120 procent. 11/10 (21.06.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

Neuvěřitelně nahuštěný animovaný komiksový snímek čerpá z uvědomělého nadhledu, internetových memů, popkulturních narážek, dlouhé komiksové historie a z rafinovanosti, s níž tvůrci přistupují k frenetickým akčním scénám a k práci s postavami. Strhující audiovizuální obžerství nacpané nápaditými detaily, které si navzdory ultra-svižnému tempu, hromadě gagů a přehršli dynamické akce zachovává prostřednictvím příběhu dvou mladistvých superhrdinů a jejich rodinného zázemí i seriózní dramatickou rovinu, v níž vynikají naopak tiché emoce a pomalejší dialogové pasáže, jenž stojí na rodinných vztazích a na tématech osudovosti, dospívání a boje proti předurčenosti. (04.01.2024)