Spider-Man: Napříč paralelními světy

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

"Let’s do this one more time. I’ve been Brooklyn’s one and only Spider-Man." _____________ Už je to skoro päť rokov, odkedy do kín vstúpil jeden z najlepších animovaných a zároveň aj jeden z najlepších komiksových filmov všetkých čias – Spider-Man: Into the Spider-Verse. V tej dobe zažal iskru, ktorú animovaná tvorba už dlhšiu dobu potrebovala a v podstate spôsobil aj úplnú revolúciu vo svojom žánri. Svojim vizuálom mi už vtedy vyrazil dych a predstavoval pre mňa perfektný audiovizuálny masterpiece... No, a o jeho tohtoročnom pokračovaní platí toto všetko asi päťnásobne – animácia je na extrémne vysokej úrovni, je neskutočne dynamická a v kombinácii so soundtrackom tvorí ohromné audiovizuálne inferno (práve vďaka nej som mal asi polovicu filmu neprestávajúce zimomriavky a husinu) začínajúce hneď v úvode s Gwen, ktorý vás absolútne pohltí a vcucne a vlastne až do konca tento film svoje zovretie ani na chvíľu nepovolí. A aj napriek tomu, že sa tu objaví zopár pomalších scén, tak ani na chvíľu sa pri tom človek nenudí. Tieto pomalšie momenty boli zakaždým veľmi šikovne vystriedané hyperakčnými a dokonalými bitkami a naháňačkami, ktorých tempo bolo úplne šialené... Ale toto vlastne platí pre celý tento film – už od prvých minút ani na chvíľu nespustí nohu z plynu, ale popritom sa ešte parádne stíha venovať osobnej linke väčšiny hlavných postáv a to mu neuveriteľne pridáva na dokonalosti. To spracovanie a animácia sú nesmierne úchvatné a v rámci animovanej tvorby podľa mňa nemajú akúkoľvek konkurenciu – dokonca aj excelentná prvá časť z roku 2018 pôsobí oproti tomuto iba ako nejaký koncept, ktorý sa drží celkom zkrátka, pri čom v Across the Spider-Verse to vyzerá tak, že tvorcovia mali úplne voľné ruky a vďaka tomu mohli popustiť uzdu svojej fantázii a gigantickej kreativite na maximum a tým pádom vytvorili tento enormný pavúčí námrd, z ktorého som sa ešte stále (ani deň po dopozeraní) úplne nespamätal... Tie nápady tu naozaj nepoznajú žiadne hranice a v momentoch, keď som si už myslel, že ma tento film nedokáže už ničím prekvapiť, vytasil ďalšie a ďalšie esá z rukávu a mňa tým doslova odpálil (Spider T-Rex, Lego Spider-Man, Spider-Punk a dokonca aj Tobey Maguire boli tými najprekvapivejšími čerešničkami na torte...). No, a ten záver ma už načisto poslal do iných dimenzií, skutočne som pri ňom stratil dych a v napätí som sledoval, čo sa bude diať ďalej... A krátko na to som nemohol uveriť, tomu, že sa už pozerám iba na záverečné titulky, pretože to ubehlo neuveriteľne rýchlo – tie dve hodiny mi pripadali ako 40 minút... Čakanie na finálnu časť bude strašne dlhé a obrovské utrpenie... Spider-Man 2099 odporúča druhú časť Spider-Verse všetkými dvadsiatimi! Ak bude finálny diel minimálne takýto dobrý, tak sa bezpochyby jedná o najlepšie spracovanie Spider-Mana ako takého... Edit (10.8.23): Wau, proste wau! Ani po opätovnom pozretí ma Spider-Man: ATSV neprestáva udivovať svojou dokonalosťou! (04.06.2023)

Na jednu stranu impresivní animace, která tady dosahuje na absolutní špičku toho, co jsem kdy v animované tvorbě viděl a zároveň je to ultimátní fan servis pro všechny fanoušky Spider-Mana ve všech jeho podobách. Na stranu druhou jsem se do toho velice obdobně jako v případě jedničky prostě nějak nemohl dostat. Příběhově je to po většinu stopáže o ničem, klasický multiverse maglajz, který v současnosti decimuje MCU, s občasnými světlými chvilkami v podobě sympaticky pomalejších momentů, ve kterých hraje roli Milesova rodina, popř. lehké náznaky romance s Gwen. A v momentě, kde film potemní a začne se konečně namísto třeskutého pobíhání konečně odvíjet dramatická zápletka, tak následuje seriálový cliffhanger a konec. Tahle vizuálně nabitá animace musela dát ohromné množství práce a proto je strašná škoda, že tak geniálně film už nefunguje po stránce příběhové. (15.11.2023)

Esteticky i tentokrát fenomenální. Úvodní část a pak mnoho dalších berou dech. Dynamika snímku připomíná pád do víru pod splavem, zatímco vám někdo tubusem rve do krku hamburgery jeden za druhým - což se sice dá klasifikovat jako adrenalinový zážitek, ale minimálně ve chvíli, kdy se člověk začne reálně topit, to přeci jen přestává být zábavné. ___ Děj není děravý a hezky plyne, ale hodnotově mám podobný problém, jako u Eternals a podobných: je pro mě náročné cítit sympatie k hlavnímu hrdinovi a scénáristům, pokud sugerují, že je lidsky správné riskovat život celé jedné reality pro hypotetickou záchranu jednoho člověka. Stejně tak by mi nevadilo, kdybychom už velice rychle opustili koncept mnohovesmíru a zase zkusili něco jiného. (29.01.2024)

This is fucking cinema! Blockbusterový masterpiece, který hledá nová audiovizuální i vypravěčská maxima a má potenciál stát se milníkem na poli komiksů i animáků. Znovu. Zatímco Paralelní světy byly v jádru easy jízdou, dvojka je nabušeným osudovým masakrem, který fascinuje mnohostí nápadů, vjemů i atrakcí, ale nikdy neztratí svou hlavní postavu a dokonale soustředěně pracuje s jejím archetypálním superhrdinským příběhem. Strhující podívaná s absolutní komiksovostí. Sofistikovaná, přitom i přímočaře působivá. Perfection. (05.06.2023)