Amonit

Britské drama Ammonite je volně inspirováno životem britské paleontoložky Mary Anningové, spíše než o biopic Ammingové jde ale o romantické drama, které pojednává o nepravděpodobné lásce Anningové s geoložkou Charlotte Murschisonovou. Nic sice nenasvědčuje tomu, že by mezi skutečnou Anningovou a skutečnou Murschinsovou probíhala jakákoliv forma milostného vzplanutí a byli by něco víc než přátelé, přesto se ale fanfikce o jejich vášnivém a láskyplném vztahu stala ústředním tématem filmu scenáristy a režiséra Francise Lee, který tak po snímku Na konci světa naservíroval svůj druhý celovečerní projekt a servíruje jeden z nejpůsobivějších snímků s lesbičkami v ústředních rolích za posledních pár let. Na první pohled se může Ammonite zdát jako takový rutinní pokus o rádoby umělecké kostýmní drama, které by hrozně rádo chtělo Oscary, jenže se nakonec ukáže, že kdovíjak výrazné či povedené není a nakonec rychle zmizí divákovi v paměti (takových filmů vzniká především v posledních letech opravdu spousty). Jenomže je to jenom slupka, pod kterou Ammonite skrývá výrazně víc a skutečně je vším, jenom ne rutinním dílem. Nemá cenu řešit zda si skutečně ve 40. letech 19. století Anningová a Murchisonová navzájem zahřívali sukně a jestli je vyobrazení jejich lásky autentické z pohledu historického kontextu. Důležitý je fakt, že této dvojici ten nepravděpodobný a následně vášnivý, procítěný a emocionálně silný vztah jednoduše věříte. Nefunguje to jenom díky faktu, že jsou Kate Winslet a Saoirse Ronan ve svých rolích úžasné, ale také i díky tomu, že Lee skutečně napsal uvěřitelný lesbický vztah, ze kterého jde cítit skutečná vášeň, milostné scény působí neskutečně uvěřitelně a především skutečně máte pocit, že si postavy skrz ty milostná vzplanutí a následné následky procházejí peklem. Show, don't tell, které u tohohle filmu sází na to, že nepotřebujeme postavy, které nám své utrpení musí proklamovat zde funguje na výbornou a díky výborným hercům se skutečně daří vydedukovat, že postavám Winslet a Ronan není do zpěvu. Samo sebou se těžko soudí z pohledu heterosexuálního muže, jak moc věrně vlastně Ammonite příběh a duše lesbické dvojice vykresluje a jak moc se Francis Lee do duše lesbiček trefil. Osobně mám ale pocit, že Lee lesbický vztah vykreslil velmi dobře, rozhodně výrazně lépe než u tak trochu přeceňované Život Adèle, která se též mohla pochlubit scenáristou a režisérem mužského pohlaví. Ten film vypadá krásně, ať už skrze obrazovou stránku, kostýmy či výpravu. Není to velká produkce a dá se to velmi snadno poznat, přesto to ale vůbec nevadí. Právě i díky tomu faktu, že má ten film tak silné klady a je tak vášnivě vtahující. Kdyby mi někdo řekl, že jeden z nejlepších filmových párů bude na konci roku 2020 tvořit dvojice Winslet/Ronan, kroutil bych hlavou. A přece se to tak stalo. Gemma Jones, Fiona Shaw nebo James McArdle jsou ve vedlejších rolích též velmi fajn a celkově je ohledně Ammonite skutečně mnoho důvodů k radosti. Chvílema tomu přece jen možná chybí silnější dramaturg, silnější a působivější dialogy nebo lepší dějové vyvrcholení, ve finále ale pořád platí, že je Ammonite jeden z nejvýraznějších filmů roku. A to naprosto v tom dobrém slova smyslu. Ammonite není revolučním filmovým zážitkem, přelomovým filmem v kategorii filmů o LGBT nebo vrchol žánru romantických filmů/kostýmních romantických dramat. Přesto je ale vášnivý, procítěný a emocionálně vyspělý. Nejde o další rutinní kostýmní drama, které velmi snadno zmizí z divákovy paměti, právě naopak je velká šance, že důvodu k vzpomínání bude mít divák jednoznačně dost. Ronan a Winslet jsou perfektní, Lee má očividně silnou tvůrčí ruku a celé mi to skutečně v paměti zůstane nejspíš ještě hodně dlouho. Je to pořád jenom dost fajn. Ale i to někdy bohatě stačí....... (07.12.2020) (méně) (více)