My děti ze stanice Zoo

Nedaří se tomu ospravedlnit svojí existenci - tahle látka nepotřebuje být rozpracovaná do osmihodinové minisérie, veškeré rozšiřování jen popírá její princip a snižuje intenzitu. Navíc to má přinejmenším co do práce s rekvizitami a kostýmy nepříjemný nádech romantizujícího retra - ale to se stane, když dílo založené na aktualitě a bezprostřednosti adaptujete po čtyřiceti letech. Jinak všichni odvedli dobrou práci, ten seriál vypadá dobře a rád bych od tohohle štábu viděl něco dalšího (pokud něco, tak je ten seriál až moc krásný). Jen prostě nevím, jestli tohle byla dobrá látka. (02.03.2021)

Ubírám hvězdu, neb se to nedrží původního knižního příběhu. Na druhou stranu je tam pěkně hnusně ukázaný jaký je tento feťácký život, SPOILER kurvení, prodávání se úchylákům, nechat si naložit do řitě, švihání perverzáka, šlehat si na hajzlu, feťácký party, rvačky o fet, absťáky, krádeže, rozpad rodiny i osobní budoucnosti a jiné krásy feťáckého světa (08.03.2021)

Asi jsem už na tyhle filmařský blbosti starej. Když vidím My děti ze stanice ZOO, tak očekávám dobový příběh plný lidského hnusu, smutku a deprese. A to vše s úctou k tomu příběhu. Ne stylovou young adult událost o drogách, které jsou vlastně cool, a kde pořádně nevidíte dopady na ty děti, jejichž herečtí představitelé jsou asi o deset let starší, než by tomu mělo být a navíc vypadají pořád tak krásně, jako kdyby na ně působilo nějaké to upírské stigma z doby Stmívání. Navíc jsem tu celou dobu nevěřícně kroutil hlavou, protože pro podporu stylovosti a důrazu na zacílení na mladé se tu kombinují osmdesátá léta se současností. Takže pak dochází k takovým absurditám, jako že se tu na tamní diskotéce Sound hraje regulérní současné techno a druhý den na stejné diskotéce má koncert David Bowie. A k tomu ta Praha, Smíchovské nádraží, rodiče dětí, kteří jsou herecky o pár let starší a přijde Vám, že byste je věkem nerozeznali…no, jak jsem na začátku řekl. Asi jsem na tohle fakt už starej. I přesto, že se oprostím od původního námětu mi pořád zbyde dojem, že tohle je fakt totální hovadina. Jediné, co je na ní vysloveně dobré je překvapivě soundtrack. (24.11.2021)

8/8 Nová seriálová adaptace nechvalně proslulého protidrogového manifestu My děti ze stanice Zoo znovu oživila po 40 letech vzpomínku na první filmové zpracování i na celospolečenský šok, který se s odstupem času dostal i do Československa. Během 70. let se rapidně zvýšila úmrtnost dětských narkomanů v Západním Berlíně. Ta čísla se za pouhou dekádu zvedla z cca 50 na 750 a v novinách šokovaly titulky, že těmto narkomanům, zlodějům a prostitutům často nebylo ani 15 let. Ta zpráva sama o sobě má v sobě tak silný apel, že je nutné na ni nezapomínat. Ale právě proto, že je primárně určena nevzdělaným mladistvým, je nutné aktualizovat adaptaci do takové podoby, aby s nimi dostatečně transparentně komunikovala a nebyla polopatická a černobíle edukativní. Tým kolem režiséra Philippa Kadelbacha se rozhodl pro několik kompromisů. Noční život spojený s diskotékou Sound skutečně nevypadá jako v 70. letech a hlavní herci jsou vybráni z mnohem starších interpretů, než byly jejich předobrazy. Pro našince jsou problematické i nedostatečně maskované pražské lokace a celá pražská linka. Rodiče hlavní "hrdinky" Christiane F. vypadají jako její sourozenci (jistě, rodiče skutečně dvanáctileté holky mohou být sotva třicátníci, zvlášť tehdy, ale naše Christiane F. vypadá podstatně starší, proto casting tak výrazně ruší). Nicméně předpokládané klady, které se nabízejí už z pouhého rozhodnutí, že poměrně stručná kniha o rozsahu pouhých 300 stran bude zpracována v osmi téměř hodinových epizodách, jsou dodrženy. Skutečně je dostatek času na vykreslení prostředí, fází závislosti, i jednotlivých osudů přátel Christiane F. Život a smrt Axela a Babsi láme srdce i bez příkras. Ve filmovém přepisu prakticky nezbyl prostor na dospělé postavy, na školu, na odvykací centra, ani na policii. Zdálo se, že mladiství narkomani žíjí a umírají navzdory realitě, ale oni nutně reagovali na své rodiny, školy a instituce, které jim znesnadňovali život na ulici. První díly byly tedy vysloveně rozpačité, ale jako celek nová minisérie vyprávějící o dětech ze stanice Zoo obstála. Více o vztahu Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) a Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947) píšu v zajímavosti pod filmovou adaptací. (03.04.2021)

KOMENTÁR OBSAHUJE STOPOVÉ PRVKY SPOILEROV!!! Nezvyknem pridávať komentár predtým ako pozriem celý seriál, prípadne sériu, ale tentokrát mám pocit že by to mohlo pomôcť. Komentárov nie je príliš veľa, čísla seriálu nie sú príliš dobré. Treba sa preniesť cez úvodnné 3, pomerne nezáživné epizódy. Predstavovanie jednotlivých postáv, vývoj vzťahov medzi nimi môžu niekomu pripadať príliš nudné, podobne niekomu štýl rojkov sedemdesiatych nesadne (niekto ho naopak žerie, AHS 1984, Stranger Things, a pod.). Keď sa však Christine dostane k tomu ako s Bennom majú šancu zarobiť si 4.000 mariek mesačne alebo keď sa Gunther konečne trochu viac odviažne tento seriál svojou kvalitou (práve týchto momentoch) predči aj pôvodný film My deti zo stanice ZOO (knihu som nečítal). Ešte stále to nie je povedzme Perniková veža či najmä Requiem za sen od Arranofského ale tento seriál dokonale vystihuje osud jednej stratenej generácie bez budúcnosti a zobrazuje svet "feťákov" v celej svojej kráse a naivite. Ale najmä závislosti. A "Koktavec" je koniec koncov najlepším kúskom...rešpekt pred týmto remakom v podaní Phillippa Kaderbacha ale opakujem, úvod je neskutočne nudný a pomalý, ale v preskočiť ho by znamenalo že sa neskôr v deji zrejme trochu budete strácať. (02.03.2021)