Městečko na dlani

Městečko na dlani je plné rázovitých a milých figurek. Jejich příběhy jsou povětšinou velmi dramatické a také často smutné. Tvůrci zdařile vytěžili Drdovu předlohu a především herecké obsazení dalo vzniknout mimořádně podařenému snímku. Nebude vyjmenovávat jednotlivé herce, protože se mi tentokráte líbili úplně všichni. Přesto, že atmosféra filmu je spíše smutně poetická, dokázal na mě působit velmi mile, povzbudivě a několikrát mi vykouzlil úsměv na tváři. To se povede málokdy a zaslouží si to uznání. Možná se do něj otisklo těžké období, ve kterém vznikal. (13.01.2021)

Po opětovném přečtení Drdova románu musím dodatečně ocenit, jak úžasné filmové dílo v těch těžkých válečných časech vzniklo. Tahle kronika veselých i tragických osudů lidí jednoho městečka je vzácnou ukázkou toho, že filmová adaptace může být někdy po všech stránkách lepší než její předloha (která je nanejvýš průměrná). Plus ty úžasné herecké výkony, samozřejmě. (10.06.2024)

Miestny konspirator a retard Karel Chrocht, teda odborne Karlos80 zase film vychvaluje do nebies a vypisuje tu svoje kecy. To moze, ja som od prirodzenia tolerantny. Ja osobne s nim nesuhlasim, a teda aj nieco k filmu. Slusna komedia odohravajuc sa v druhej polke 19. storocia. Film skuma osudy obyvatelov malomesta a tym vytvara ajeho mozaiku. Do priemeru film stiahla rutinerska rezia Vaclava Binovca a caste az prazdne tliachanie o medziludskych vztahoch - ako treba poriesit medziludske vztahy, to jo, ale tu sa mi zdali byt az samoucelne. Pozeral som film aj kvoli Blanke Waleskej /Kladivo na Carodejnice 1969/, bola vyborna : 65 % (11.02.2017)

Městečko Na Dlani je ukázkovou knižní adaptací, a troufám si říct, že díky mistrovství osazenstva, kterému vévodí František Smolík s Jindřichem Plachtou, má pro současného mladého diváka větší hodnotu než předloha. Podle jmen na všech postech štábu je zřejmé, že šlo o svědomitě zpracovávaný projekt, u kterého nebylo nic ponecháno náhodě. Máme tak pro své trochu smutné potěšení a ponaučení zachováno Drdovo klasické literární dílo, kterému dali herci obrovskou přidanou hodnotu. Ode mě 80%. (23.02.2014)

Drdův literární bestseller, který záhy po svém prvním vydání sklidil nevídaný čtenářský ohlas, byl velice rychle shledán atraktivním i českými filmaři, kteří mezi stránkami správně odhalili silný lidský rozměr. Pestrý kaleidoskop veselých i vážných událostí, jimiž je rámován příběh rukapáňských obyvatel, nalézá těžiště především v jeho hereckých interpretech, vynikajících osobnostech českého filmu a divadla. Smolíkův nenapravitelný alkoholik, pobývající zároveň ve starostenském křesle, je mistrnou studií člověka chybujícího, podobně jako tvrdý a nelidský Trantinec, představovaný Gustavem Hilmarem, sedlák, který zaslepen vlastní pýchou nedbá potřeb druhých. Vynikající souhra obou Jaroslavů, Průchy a Marvana, dociluje nevídaných rozměrů, zejména ve vypjatých momentech jejich osudového střetnutí na život a na smrt. A s nimi další a další, výjimečná tragikomická role Jindřicha Plachty, eroticky podmanivé vzplanutí Boháče a Glázrové, které náleží k nejpůsobivějším milostným romancím v dějinách českého filmu, drobné vedlejší figurky Filipovského, Ference Futuristy i Anny Letenské... Životní paralela Václava Binovce, kontroverzního režiséra s nechvalně proslulými politickými názory, se sice už po dlouhá desetiletí stává předmětem ostrých polemik i bezdůvodných obvinění, ovšem iniciativa a realizace tohoto úspěšného filmu poskytuje ještě jiný, poněkud smířlivější pohled na tohoto vyděděnce českého filmu. (04.10.2008)