Nadějná mladá žena

Bezkonkurenčným ťahúňom celého filmu je Carey Mulligan. Je roztomilá vtedy, kedy má byť a je riadna bitch ak si to situácia vyžaduje. Samotný príbeh je myslím aktuálny a robený zábavne. Hoci je tam veľa chlípnosti, smrti a smútku. Oceňujem, že Fennellová obsadila do postáv mužov ktorý sú milí a zlatí, hoci vizuálne mi ako chlapi až tak nepripadajú. Oceňujem záver, oceňujem herecké výkony, vtip, aj finálne posolstvo. To by si možno žiadalo v niektorých scénach sofistikovanejší prístup a v iných zase riadne pritlačiť na pílu, ale v rámci toho, čo ten film ponúka som spokojný. A je fajn po dlhom čase vidieť Mulliganovú v takejto úlohe, kde ukazuje, že vie byť tvárna podľa situácie. Určite stojí za videnie. (05.01.2021)

Přišlo mi to jako taková "dětská" revenge jízda. Tím myslím bez gore a krve. Vše za pomocí psycho nátlaku a ani tady to nebylo nikterak vyhrocený. Navíc jsem měl velkej problém s obsazením hlavní role. Carey Mulligan moje sympatie zrovna nezískala a do téhle role se mi prostě nehodila. Navíc na mě nepůsobila jako 30letá. Koukatelný to rozhodně je ale že by si to mělo zasloužit všechny ty ceny to si rozhodně nemyslím. Ale chápu, že tenhle revenge kousek je spíš určenej pro nepříliš otrlé diváky(běžný filmový konzumenty). (27.11.2022)

Carey Mulligan jede v takovém trošku Zmizelá módu, jen mnohem zábavněji. Barevně, hravě a dlouho dobu zdá se nevinně pojatý snímek o pomstě, který umí dosti překvapit. Režisérka umně střídá žánry, takže občas má člověk pocit že kouká na Superbadovskou komedošku a hned na to přichází téměř hororová scéna. Bavilo mě to, zhruba 10 minut před koncem jsem nevěřícně nechápal, co že se to vlastně stalo, ale hned po následujících scénách hlásím, že za mě naprosto v pořádku. Pravděpodobně nejzábavnější oscarový kandidát za hodně dlouhou dobu. Možná se nejedná o nejlepší snímek roku 2020, ale rozhodně jsem se ani na moment nenudil. 75% (29.04.2021)

Budu SPOILEROVAT. Jsem dost zklamaná. Námět je velmi zajímavý a Carey je ve své roli v rámci možností daných jí scénářem fantastická, ale celé to bylo nějak... rychlé, nějak mimo. Špatně se mi to sledovalo, protože napětí mezi jednotlivými scénami hrozně kolísalo, jako by to chtělo ještě jednou vyrendrovat, ale tentokrát se na to dívat z velmi velké dálky a podle toho dělat úpravy. Tomu pocitu divné pachutě hodně pomáhá to, že film postrádá pořádně napsanou mužskou postavu (nebo obecněji řečeno protiváhu hlavní hrdince, v případě tohohle filmu by to nejspíš měl být muž, ale není tam ani taková žena). Bo Burnham mi sice přišel v první části skvělý (a asi jsem ho tady osobně viděla poprvé, ačkoliv jsem si vědoma, že jsou z něj posledních pár let někteří mí známí na zadku, a je snadné vidět proč), ale nakonec ho autorka nebrala jako hlavní postavu, ale jen vedlejší loutku, a ukončení jeho příběhu/oblouku/vývoje je trestuhodně odbyté. Scéna, kdy mu hrdinka pustí video, měla mít mnohem větší váhu a měla být mnohem víc rozpracovaná. On nedostal vůbec šanci se projevit a ona nijak nevybočila ze svojí odosobněné, traumatem i odhodlaností vytvořené umělé persony. Asi se v tu chvíli projevilo, že Burnham přece jenom není herec, ale jenom charismatický týpek, a že autorka viděla pointu svého filmu v něčem jiném. Mně osobně tedy bylo líto, že vztah, který pro hlavní hrdinku představoval protipól k jejímu dosavadnímu extrémnímu emocionálnímu vyprázdnění/utrpení a náznak možné cesty pryč z něj, nedostal důstojné kolíčky do rakve. O ostatních mužských ani nemluvě, to už byly vyloženě (bezcenné) karikatury. Myslím si, že i film o tom, jak jsou fratboys příšerní, by je měl zobrazovat jako opravdové lidi. Ke svému velkému překvapení jsem u svatby začala brečet, na rozdíl od mnoha dalších brečení u mnoha dalších filmů jsem to vůbec nečekala a nebyla si jistá proč a co to spustilo. Jako nejpravděpodobnější se mi po určité deliberaci zdá, že mi prostě bylo líto zmařeného života. Autorka své nepravděpodobně načasované, "podvratnou" hudbou podbarvené divadlo nejspíš zamýšlela jako happy end, nicméně pro mě je těžké a skoro nemožné takový konec brát jako triumf. (24.02.2022)

To, že to z jedné strany schytává hejt za to, že "všichni muži přece nejsou takoví", a z druhé, že to skrze hlavní postavu "znevažuje hlas oběti sexuálního násilí", asi spíš znamená, že Emerald Fennell dělá něco dobře. Oproti třeba takovému I Care a Lot to umí přesvědčivě uvolňovat a zase utahovat napětí, aniž by to drhlo, což je mazané, protože tomu filmu nesvědčí, když se nad ním moc přemýšlí. (29.03.2021)