Nadějná mladá žena

Nadějná mladá žena AKA Promising Young Woman je celovečerním režijním a scenáristickým debutem herečky Emerald Fennell. Její režijní debut už přitom začal sklízet hlasité ovace a od Los Angeles Film Critics Assocation už film dokonce obdržel ceny za nejlepší scénář a nejlepší ženský herecký výkon, který má v tomto případě dle LAFCA na svědomí hlavní herečka Carey Mulligan. Celkově se tento film dočkává velmi pozitivních ohlasů, spekuluje se, že by mohlo jít o film, který posbírá pár nominací na Oscara. Dává to do velké míry i smysl, protože film v jisté míře reaguje na hnutí Me Too a vůči sexuálnímu obtěžování a zneužívání se vyhraňuje velmi originálním a do jisté míry svěžím postupem. Jenomže stačí to? Promising Young Woman v zásadě balancuje mezi žánry a to konkrétně mezi dramatem, černou komedií a thrillerem. V podžánru filmů o pomstě se Nadějná mladá žena v jistých vlnách vydává netypickým směrem a rozhodně nejde o rutinní záležitost, která by vykrádala tolikrát ohraná klišé. Carey Mulligan moc nemusím a šel jsem s tím i do tohoto filmu, ve finále mě ale překvapilo jak moc mi Mulligan nevadila a jak moc jsem si vlastně její herecký výkon užil. Ne zase tak moc, že bych řadil mezi nejlepší ženské herecké výkony roku a uvědomil si, že jsem herečce celá ty léta dost možná křivdil, přesto ale ona není problém filmu. Není to přitom ani žádný z jejich hereckých kolegů, protože Alison Brie, Connie Britton, Clancy Brown, Alfred Molina, Adam Brody nebo Max Greenfield jsou též ve svých úlohách velmi dobří a Fennell tak má na kontě několik velmi trefných castingových tref do černého. Právě v obsazení tak problém není. Problém osobně vidím právě v tom trochu nešikovném přeskakování mezi žánry, které mi v případě Promising Young Woman nepřijde úplně ideální. Dá se to sice omluvit, protože je Fennell pořád debutantka (její cameo je též velmi úsměvné), přesto ale v tomhle duchu tkví některé zásadní problémy. Především černý humor dle mého názoru úplně nefunguje a díky faktu, že je hlavní téma tak citlivé, většinu času mi to vlastně přišlo v jistém ohledu nevkusné. Pořád platí, že Fennell si z tohohle tématu neutahuje, její záměr navíc zároveň tkví v tom, aby se víceméně obětí Me Too podpořila, přesto jsem měl ale chvílemi pocit, že je celá ta iniciativa Fennell tak trochu bizardní a její záměr se zásadně míjí s výsledkem. Na samotném scénáři oceňuji právě ten fakt, že se podařilo přijít se zajímavým námětem, který měl skutečně zaděláno na podařenou záležitost. Samotné postavy ale nejsou kdovíjak zajímavé (jediná částečně zajímavá je postava právníka v podání Alfreda Moliny) a především se závěrečná třetina vydá tak trochu jiným směrem, než by divák čekal. Právě v tomhle ohledu poté Fennell do jisté míry zariskovala v tom ohledu, že se jí závěrečný šach mat mohl razantně vymstít a z mého pohledu se právě to stalo u závěru celého filmu. A velmi výrazně mi ten závěr zkazil do té doby vlastně fakt celkem fajn film. Vizuální stránka je velmi pěkná, Benjamin Kracun si umí vyhrát s barvami. Opět si nemyslím, že by šlo o vrcholnou práci ve svém oboru, právě díky vizuální estetice, se kterou se navíc následně v několika záběrech elegantně pracuje se na to celé hezky kouká a dokazuje to, že v zárodku je zaděláno na skutečně pamětihodný film. Soundtrack Anthonyho B. Willise též funguje, tak jak by měl a skutečně nejde o film, který by nefungoval kvůli neschopnosti tvůrčího týmu. Nefunguje jen díky faktu, že mu přeskakování mezi žánry do jisté míry podráží nohy a že se to celé v závěru rozpadne jako domeček z karet. A upřímně mě to mrzí, protože jsem byl vlastně do druhé třetiny víceméně spokojen. Spousta lidí už teď shledává Promising Young Woman jako film, který by se měl dočkat mnoha diskuzí, rozborů a především uznání. A za sebe to zrovna u tohohle filmu kdovíjak nevidím. Cením to v některých aspektech, herci jsou fajn, vizuálně to působí pěkně a Toxic zahraný na kontrabas je fenomenální slyšet. Jde ale o film, který zároveň trailerem vyzradil, co mohl a ve finále sice dokázal v mnoha aspektech zaujmout, zároveň ale pochybuji nad tím, že se z toho skutečně časem vyroste nějaká klasika. I kdyby se tomu tak ale stalo, zrovna u tohohle filmu mě to štvát vlastně nebude. Toho frontrunnera na Oscary v tom ale nevidím a vlastně mě ve finále nejvíc mrzí, že se Fennell neutrhla ze řetězu pořádně a nedorazilo něco, co by definitivně dodalo důvod, kvůli kterému by se na film mělo pamatovat. Žádný výrazný totiž skutečně neshledávám. Na příští film Fennell ale budu minimálně zvědav. (10.01.2021) (méně) (více)