Ďáblové

Dlouho jsem neviděl tak vizuálně vytříbený film. A tak bizarní. Ken Russell byl originál každým coulem, jeho filmy byly žánrem samy pro sebe, nejblíže asi k označení „gotický horor“, míchnuté vizuálními nápady jakoby z dílny Alejandra Jodorowskyho. V první půli je děj na vedlejší koleji, ve fantastických kulisách fiktivního francouzského města Loudon (film musel být strašně drahý) tu defiluje obskurní panoptikum nadržených jeptišek, Matky představené s hrbem, které se zdá o penisu hlavního kněze (ve skvělém podání Olivera Reeda), jenž sexuálně obšťastňuje své ovečky z různých společenských vrstev. Ve zbytku filmu, když svatá inkvizice rozjede své metody, jde o podívanou vskutku temnou (po vzoru Kladiva na čarodějnice) a třeba taková scéna vymítání ďábla z nahých jeptišek se mi jako černá můra bude honit hlavou ještě dlouho. Občas to byl velký bizár i pro mě samotného. Dneska by taková odvážná umělecká vize již nevznikla a netuším, které filmové studio by si risklo něco podobného financovat. (19.04.2016)

Jeden z těch filmů, u nichž nedokážu pochopit, že se nestaly celosvětovým kultem, ale naopak hodně zapadly (zdejších pouhých pár stovek hodnocení jako indikátor "neznámosti" je dostatečně výmluvných). Představte si Kladivo na čarodějnice v barvě, jehož hlavním "kladným" hrdinou není žádný ctihodný děkan Lautner, ale velmi náruživý (a pro většinu žen neodolatelný) kněz, a v němž se (na půdě kostela!) prohánějí nahé nadržené jeptišky, masturbující kněží apod. Je to také film, kde (údajný) ďábel je z lidí vymítán skrze pohlavní orgány, navíc inkvizitorem, jenž svým vzezřením ze všeho nejvíce připomíná rockovou hvězdu 70. let... Ano, Ďáblové jsou totální úchylárna, které není skoro nic svaté (opravdu moc by mě zajímalo stanovisko katolické církve vůči tomuto snímku). Zároveň je to ale řemeslně výborný film se skvělou výpravou, výtečnými hereckými výkony (rozhodně nevyniká jen náramně charismatický Oliver Reed!) a jasnou, smysluplnou vizí hlavního tvůrce, výjimečně osobitého Kena Russella. Přese všechny ty šílené a provokativní momenty, které mají mimo jiné poukazovat na odvrácenou stranu novověku, se totiž jedná především o silný a nadčasový příběh o značně nerovném boji inteligentního a umanutého jedince se zaslepenými fanatiky a žádné levárny se neštítícími zastánci represivního vládnoucího systému. Pekelná a nezapomenutelná pecka pro fajnšmekry se silným žaludkem. 90 % (03.10.2016)

Dramatický příběh z dob inkvizice ve Francii s velice osobitými, obskurními a obscéními scénami. Nedivím se, že některé musely být vystřiženy (zejména asi pětiminutová scéna, kde nahé jeptišky povalí sochu Ježíše a začnou na ní onanovat a doslova vyvádět jak pod nějakými halucinogeními látkami a to vše podkresleno šílenou hudbou a neskutečnými nájezdy kamery. To je fakt mazec a i nyní se to ve filmu jen tak nevidí, nedivím se, že v době svého vzniku tenhle film byl hodně pobuřující. Výborná role pro Olivera Reeda, který si zahrál z kacířství obviněného kněze Grandiera nebo role hrbaté jeptišky - matky Johany, kterou zahrála nádherná Vanessa Redgrave. Kdo mě teda absolutně nesedl byl inkvizitor, který v " lenonkách " a dlouhých vlasech vypadal jako nějakej bláznivej hipík, to měla být pekelná postava (jako u nás Boblig z Edelštatu v Kladivu na čarodějnice) a ne takovej dementní magor. Chyb by se tam našlo více, ale v rámci filmu o čarodějnických procesech je to lehký nadprůměr (už jen i kvůli těm obcénostem). (22.01.2016)

Historické drama (ne nepodobné českému Kladivu na čarodějnice, jak už zde bylo zmíněno) s hororovými prvky a osobitým stylem (chvílemi jsem si připadal jak u Svaté Hory od Jodorowskyho). Zpočátku jsem se malinko nudil, ale jakmile přišla na scénu svatá inkvizice, bylo o zábavu postaráno. Vskutku neutěšená doba. (14.06.2010)

Kaplický na speedu aneb Kladivo na smažky. Takhle nějak by to vypadalo, kdyby Vávra čichal toluen! Banda prdelatých, ječících jeptišek s obřími bobry, inkvizitor jako vystřižený z Trainspottingu, všechny postavy blábolící z lysohlávkového tripu a na pozadí k tomu hrají Dead can dance Janáčka na fujary a triangly. K dokonalosti už chyběl jen ten Kemr v kožených slipech, vyťukávající jezdeckým bičíkem Nirvánu na palečnice děkana Lautnera. Hrozně rád bych teď zamachroval pojmy jako transcendentní, bizarní či dekadentní, ale nemůžu, protože je to prostě pomatená pičovina a kdo s tímhle použije v jednom komentáři Kladivo na čarodejnice, měl by zvážit metadon!! Uuuups... No nic, trocha sraní si na hlavu nikdy nezaškodí. (28.06.2012)