Ďáblové

Zatímco první půlka tohoto anglického příbuzného našeho KLADIVA NA ČARODEJNICE se nese v nevázaně hédonistickém stylu, na jaký jsme u Russella zvyklí (smilnící kněz-filozof, natěšené jeptišky, eroticko-ježíšovské vize matky představené), v té druhé se láme do střídmého, leč působivého dramatu s neveselým závěrem. Klasika. (14.11.2002)

Zpracování stejného námětu jako Kawalerowiczova Matka Johana od Andělů. Na rozdíl od střízlivého polského filmu (nebo Vávrova Kladiva na čarodějnice) autoři pracují s emočním a fantazijním uchopením tématu, proto se nevyhýbají spíše surrealistické poetice a vcítění se do doby v jejích snech a představách (Vávru daleko víc zajímalo pojetí práva a spravedlnosti, případně jeho zneužití, i když ani tato tematika v Russelově snímku nechybí). Nutno ještě zmínit hudbu Petera Maxwella Daviese, významného britského modernistického skladatele, který ví, co a jak se hrálo v 1. polovině 17. století (při dobových slavnostech) a zároveň ve vypjatých psychologických momentech slyšíme moderní vážnou hudbu nejlepšího kalibru. Jako výtvarník na snímku pracoval i Derek Jarman. (21.06.2010)

Reed between the lines.. Jedovatá pastva pro oči, která se cestou zasloužené kontroverze zaobírá tématy sexuální frustrace a zneužití moci. Od interiérů z bílých kachliček připomínajících umývárnu až po osud otce Grandiera přibližujícího se mílovými kroky k Bohu ta dekadentní relativizace hříchu umí znepokojit. Škoda těch až příliš „cirkusových“ pasáží, kde to „klauni“ (Michael Gothard) posouvají nepatrně jinam, než bych si přál.. (17.08.2021)

Musím si přečíst Huxleyho předlohu - je tam na hony cítit potenciál původního příběhu, Russell to ale trochu přeťápl. Víte co, kdyby tam nepobíhal houf dlouhovlasých nahých divoženek, tak se téměř není na co koukat. Hezká scénografie a vymazlené kostýmy, jistě, charismatický Oliver Reed, ano - film ale jako celek prostě nedrží pohromadě. Na historické drama je to příliš bizarní, experimentálnímu filmu zase vadí známě skutečných, historických událostí. Nechápu, proč bylo třeba téma inkvizice, které je už v syrové podobě dokonalým materiálem pro kritiku církve a přehlídkou nejhorších hrůz, jakých je člověk schopen, proč tedy bylo třeba toto téma dodatečně dobarvovat provokacemi a kontroverzemi. Mám dojem, že všechno bylo stavěno tak trochu na efekt, film se nakonec mění na kaleidoskop zmatených, emotivních scén, a od určitého okamžiku už svou nabubřelostí a rozmachem začíná nudit. A to je zatracená škoda. (06.05.2011)

Historické drama (ne nepodobné českému Kladivu na čarodějnice, jak už zde bylo zmíněno) s hororovými prvky a osobitým stylem (chvílemi jsem si připadal jak u Svaté Hory od Jodorowskyho). Zpočátku jsem se malinko nudil, ale jakmile přišla na scénu svatá inkvizice, bylo o zábavu postaráno. Vskutku neutěšená doba. (14.06.2010)